KatRi

Zpočátku to vypadá na neobvykle dobrou televizní jízdu - milé obsazení, zajímavá zápletka. Ovšem po čase jako by se veškerá nápaditost a energie vytratila, děj se točí v kruhu a hozeného lana v podobě poznámek odkazujících na mnohem zajímavější vedlejší dějové linie se nikdo nechytá. Přitom by se pak kouzelník nemusel většinu stopáže plahočit lesem, vařit v kotlíku, potkávat stále stejné lidi, vracet se neustále do jednoho města a dělat, že tam dlouho nebyl.

Příběh ženy, která rozhodně není nezajímavá, ale zároveň ani nemůže nabídnout dechberoucí osud. Všechno, co Vévodkyně nabízí, tady už v různých, ale podobných obměnách bylo. Proto nezbývalo než přijít se skvělými herci, scénářem, hudbou a režií. Keira neuchvátí, ale ani nezhnusí. Zato Ralphovi nelze nic vytknout - věta "Vévodkyni milují všichni kromě jejího manžela" by ani nemusela být vyřčena, dokázal by to zahrát dokonale i beze slov. Hudba nadprůměrná, jenže tomu jaksi chybí pára, čímž se z toho stává snadno zapomenutelný kousek.

Obliba tohoto pořadu v mém okolí mě překvapila. Pravda, pohled na krásně oblečené a nadané tanečníky a tanečnice (tím nemyslím české známé lidi, kteří se takto chtějí zviditelnit) je pěkný. Ovšem, nestačila by jedna série?

Tady se sází na jedno - máte psa, tak se vám film bude líbit. Myšlenka zachytit partnerský vztah v období života jejich nenapravitelného psího"mazlíčka" mi přijde originální. Jenže jak už jsem psala, hraje se tu hlavně na to, že film jak plakátem, tak pak v kině osloví příznivce domácí zvířeny. A to je příliš laciné, než by to na mě zabralo. Ač měl film být zřejmě ze života a zachycovat především vývoj vztahu dvou lidí obohaceného o příhody nezdárného psiska. Mohlo to být velmi zajímavé, jenže tady je pozornost příliš upírána na psí kusy - nejeden divák by jistě ocenil spíše hlubší sondu do života těch lidí. V jejich případě je totiž vše ideální a jednoduché - práce, bydlení, děti....až na neukázněného Marleyho a jeho páníčka, jenž furt jaksi neví, co se životem, který se mu sám tak nějak bezproblémově řítí vlastní cestou...Příjemným překvapením pro mě bylo, že v Aniston jsem neviděla Rachel z Přátel, ačkoli jsem nedávno dokoukala tento seriál komplet. To ovšem neznamená, že by hrála nějak dobře, takže za výkony taky body dolů.

Proboha proč?

Já prostě nemůžu a nemůžu. Co? Začíst se do Pratchetta a nepomohl mi k tomu ani tento film.

Na první pohled to tak trochu připomíná Čapkovu povídku Povětroň. Ovšem nenechte se mýlit, po chvíli je z toho skoro Tisíc a jedna noc, ovšem místo Šeherezády se lstivým způsobem svého snaží dosáhnout mladík zraněný ve válce. Jeho fantasmagorie svědčí o velkém rozpočtu, neb tu se ocitáme na Karlově mostě v Praze, za chvíli úplně někde jinde. ale nutno uznat, pohled je to mnohdy velmi pěkný. Navíc jsou to scény, za které by se nemusel stydět žádný hulič trávy či poživačný žvýkač opia.

Máte-li silný příběh a skvělou hudbu i herečku, bylo by hodně smutné, kdybyste nedokázali natočit nadprůměrný film. Jenže zvolený způsob zpracování - neustálé dějové a časové skoky - způsobil, že ve mně film nezanechává tak silný dojem, jaký ve mně zanechalo třeba čtení o životě Edith Piaf. Myslím, že člověku, pro kterého byl tento film prvním seznámením se životem této geniální zpěvačky, to asi stačí. Jenže mně jaksi ne, mám pořád pocit, že mezi Edith a diváka tvůrci nevědomky staví pořádně tlusté sklo, takže se k ní není možné přiblížit. Přitom ingredience měli k dispozici přímo královské.

Nechci vzpomínat na Maxe Tivoliho (kniha - pozn. aut.), protože se nedá říct, že by ten film v porovnání s ním byl vyloženě špatný. Ačkoli právě to jsem čekala a dlouho se odhodlávala vyrazit do kina. Šlo by o zcela průměrný snímek, nebýt silného příběhu v první půli - totiž příběhu Benjamina Buttona do doby, než vyrazí za svou láskou do Paříže. Ta proměna pitoreskní postavičky a shrbeného staříčka v pohledného muže je prostě nádherná a ty jeho postřehy... Vlastně škoda, že furt mládl a mládl - pro mě by se Benjamin vyrážející do velkého světa, na loď, do barů, do Ruska atd. bezesporu stal milovanou filmovou postavou. A tím nemyslím, že nebyla radost pohledět na fešáckého Brada, jen to už jaksi ztrácelo své kouzlo a stával se z toho úplně obyčejný film s Pittem. Takže resumé? Úplně by mi stačila třetina tohohle filmu, linie s Daisy (jak mladou, tak umírající) je nějak zbytečná.

Bridget Jones, ještě aspoň o deset let starší, ale která rozhodně nehází flintu do žita. Jasně, ženská, která touží po rodině a zároveň cítí, jak jí ujíždí vlak a všichni chlapi na ni kašlou, je v dnešní emancipované době bezesporu TÉMA na film. Jenže, Helen, tak nějak to není ono...