KatRi

Jako by v tomto filmu šlo spíše o efekty, působivost a velkolepost. Jako by tvůrci počítali, že divák zná postavy i dění, vůbec totiž nedávají prostor k rozvinutí vztahů, vše tu najednou je a pak zase není. Ovšem to neznamená, že onu rozmáchlost prostředí, kostýmů atd. zavrhuji, to vše samozřejmě k historickým snímkům patří, jen to jaksi má být na dotvoření atmosféry. Filmu by tak podle mého prospělo mnohem méně tanečků a podivných hostin s princátky a více pozornosti na nejdůležitější (a skutečné vazby) - Alžběta versus Marie Skotská, Alžběta versus Filip. Takže vlastně krásná a efektní podívaná, než se člověk tak trochu rozhodne zabývat předloženým příběhem. A Kapur měl sakra štěstí, že tu královnu hraje Blanchett. Co dodat víc.

Když už to musí být, tak se holt natočí nějaká pohádka. Hlavně aby byla domácí tvorba. Ekonomická krize má vlastně jednu výhodu - nebudou peníze na podobné produkce, nebo snad jo? Sodoma gomora...

Ať se to komukoli líbí, nebo nelíbí, Věra Chytilová to vyjádřila jasně. Příběh je pro ni až na druhém místě, pro diváka taky nemá být nejdůležitější. jenže pro mě je minimálně důležitý...a tohle by bylo dobrý v rozsahu scének mistra Beana, to by mě to i bavilo...protože se scénou si hraje efektně.

Unikátní pohled do kuchyně jednoho z nejzajímavějších architektů dneška. Ovšem musím si položit otázku, když někdo zadá dělat film sám o sobě, není to příliš samožerské? Ne že by nebylo přínosné tuhle záležitost vidět, ale přesně v 59. minutě mě začal přemáhat pocit úmornosti, pocit, že je to pořád stejné...a není to chyba Gehryho, neb ten předkládá hromadu zajímavých postřehů a námětů, které stačilo jen rozvinout, rozčlenit....a to se Pollackovi příliš nepovedlo. Dokumenty mu prostě moc nesedí. Tři hvězdy a to jen proto, že je Gehry tak zajímavý.

Život je jen náhoda...a o tom to celé je, být ve správnou chvíli na správném místě poblíž správných lidí. Pak už stačí říct jen Yes. (Ne)vážně, kdybych byla po rozchodu, chtěla bych to umět rozjet jako Jim Carrey, minimálně být v jeho blízkosti a užívat si těch jeho šklebů až do zapomnění...

Jako hlavní hrdina filmu je René Plášil dokonalý. A jak míní Slarque, Heleně Třeštíkové zasáhl do života více, než aby byla jen pozorovatelkou...a ona to i přiznává, že ke svým postavám si vytvořila vztah, mnohé podpořila finančně. Jenže pohlédneme-li na to z druhé strany, jak zasáhla do života Helena Třeštíková Renému? Není pozér, který si snaží vydobýt pozornost a být viděn díky její kameře? Jak by vypadal jeho příběh bez ní? Nevýhodou je občasná špatná srozumitelnost Reného replik...

I stáří se dá užívat...třeba takhle nějak.

Vynikající drama o partnerském vztahu. Jeho největším plusem je fakt, že může zaujmout tím, jak je nadčasové. A to je to hlavní, čím mě oslovilo, jakkoli to zní lacině a všedně. Nuda šeď a deprese ve vztahu, který, zdá se, nikam nepokračuje. My přece nechceme být jako všichni ostatní. To přesně křičí Kate Winslet a Leonardo DiCaprio. Jenže celkově je to jaksi chladné a za dva měsíce o tomhle filmu nevím. Přesto skvěle provedené, herci excelentní.

Tak tady je nastolena velmi zajímavá otázka, nemyslím tu ústřední - zda by byla v Německu možná diktatura - ale tu, zda jsou Němci smířeni se svou minulostí, nebo spíše, zda se s ní mohou vůbec vyrovnat. Navíc tam ještě tak trochu cítím jakýsi tlak - kritiku na to, že se někdo pokusí modernizovat výuku. Že ne? Už jen to, že takovouhle mašinu rozjedou během tří dnů...nevěřím prostě. Dojmy mám podobné jako z estonského The Class, vygradované do extrému...

Není to Zelená míle, ani Shawshank, ale to nevadí. Když já mám prostě slabost pro Jima Carreyho v těchto polohách. Film odlehčenější, ale dobrý.