KatRi

Dlouho se bavíte, obzvlášť je-li na scéně se svými poznámkami a otázkami ze života pan Somr. Pak přijde linie, v níž hlavní part sehrává přítelkyně jeho "syna", a vy si říkáte, sakryš, co tím ten Michálek chce říct a proč to tam vůbec je. Pak se začnete vrtět i při pokračujících a už lehce monotónních promluvách syna a otce....a napadá vás, když se vídají jednou za tři týdny, proč si to podstatné řeknou právě ten jeden jediný den. A začnete pociťovat jakousi příliš úpornou snahu dostat do filmu co nejvíc, i když to na vás působí že je to zbytečné. A ještě ospravedlnění pasáží s Marianou Kroftovou - vyústění jejího příběhu je ve finále mnohem silnější než druhá linie a nutilo mě na tenhle film ještě několik dní poté myslet. Realistické, kruté, ale upřímné.

Kde je ta distributorem proklamovaná spalující vášeň? Máte-li předvídatelný příběh, ve kterém jako ve správném romantickém díle nechybí starobylé sídlo, tajemství, platonická láska a trocha sebetrýzně završené happyendem, nemůžete čekat smršť na své "kulturní buňky", obzvlášť působí-li hlavní představitelé chladně a strojeně. Žádná chemie, takže spíš komedie.

Ještě štěstí, že příběh z těchto alpských velikánů si člověk vychutnává na velkém plátně Imaxu. Mohutné hory, zasněžené horské pláně, led a touha zdolat vrchol - to vše ve filmu sice najdete (naštěstí), ale je to zastíněno patetickými řečmi horolezce, jenž si uvědomuje, že miluje svou ženu a dceru, ale chce vzdát hold otci, který při výstupu na Eiger zahynul, a vystoupit na vrchol sám. Někdy to chce prostě odstup, odpustit si srdceryvné výlevy a přitom to neztrácí na výpovědní hodnotě. Dějová linka za jednu hvězdu (s bídou).

Nešťastníče, kterýžto s kocourem čmuchajícím jako pes po tvém těle musíš bojovati, přirostls mi k srdéčku a bavil nad veškerá očekávání.

Po pomalém a rozvláčném úvodu mi Michalkov před očima rozehrál skvostné psychologické drama, které nemohlo nezapůsobit. 12 mužů, kteří se jako by z povinnosti sešli u soudu a coby porotci mají vyřknout ortel nad nebohým čečenským mladíkem, v sobě postupně nacházejí zapálení pro věc, jež byla nejprve nudnou, jasnou a rutinní záležitostí. A jdou do toho naplno, že nelze, aby s sebou nestrhli i diváka. Jen jediná výtka, když se v jistých momentech kino začalo smát, připadala jsem si divně - aktéři těchto scén prostě opravdu vtipní nebyli, a jestli měli být, tak spíš směšní, nebo ne? Pět - za působivé "tanečky" kazašského chirurga s nožem a charismatického Michalkova coby předsedajícího porotce.

Tomuhle filmu sluší jedině Katharine Hepburne, je opravdu roztomile ulítlá a předvádí tak jednu z ženských zbraní. Hlavně je přirozená. Děj je ale vcelku nudný, i když zajisté ve své době exotický. Momenty, kdy se tam všichni dohadovali a jeden druhého nepustili ke slovu, čímž se celá situace ještě zkomplikovala a došlo k další zápletce, mě pak už dost unavovaly a nudily.

K pěti hvězdičkám chybí tomuto Hitchcokovi jen malý krůček, možná dva...kdyby scénář nebyl k závěru natolik rozvleklý a neustále opakující jeden motiv až do absurdna, kdy už to není vtipné, ale spíše únavné. Scéna "Jak klouček měnil a měnil aneb jak vás může pobavit zastřelený králíček" naprosto špičková, jednoznačně nejlepší z celého filmu. Hláška za hláškou.

Kam kráčíš, česká pohádko? Tudy opravdu ne...

Come on baby, light my fire - and freedom will be done! Skvěle zachycené psychodelické stavy génia Morrisona nejen v poušti, skvěle zachycená uvolněná atmosféra 60. let, nejen na koncertech, skvělá Meg Ryan nejen na party s kachnou. A co skvělá, možná nejlepší, co jsem ji kdy viděla, není tak romantická a prvoplánová jako obvykle... A Val Kilmer? Do Jimovy role se stylizoval geniálně, nicméně až tak moc, že mě pak štvaly záběry zblízka přímo do tváře, protože přišlo rozčarování, že to prostě není ta skutečná líbivá andělská tvářička ďábelsky živelného zpěváka.

Tohle zachránila jen Vilma Cibulková. Pořád jsem čekala, kde bude ta zajímavá zápletka, nečekaný závěr, jenže tady už skoro od začátku bylo tak jasno...