Problémy s Harrym

Městečkem jako malovaným, malebně, netečně i rozverně umíráček zní. Mezi letním žárem a chladem zimy. V barvách spadaného listí, na zeleni. Leží jeden nepohodlný, mrtvý mezi živými. Ten se ale pronese. Tam a sem, sem a tam. Jako "páternoster." Visí nad nimi jako dým, netopýr. Dostane se do řečí "v rodině." Kdo, kam s ním, ptají se všichni, ale žádní vinní. Neživý ví, že sám od sebe kočím smrti. Náleží mu místo, trvalý pobyt pod zemí, a že se sluší a nosí, z onoho světa lásku přát pozůstalým. Efektně, stylem figury. Z rozptylové loučky, šálkem černé kávy. (18.03.2019)

Komedii od Hitchcocka jsem ještě neviděl (i když teď už jo), kupodivu to nedopadlo špatně - za břicho se popadat u toho nebudete, ale úsměvné to je, občas jsem se zasmál i nahlas, ten příběh je takový krásně absurdní, včetně samotného závěru, ale jo, líbilo se mi to, bylo to dobré. Hodně se mi tam líbilo i to prostředí, kde to je. Ale vytknout tomu něco přece jenom musím - občas se to docela zbytečně táhne. Tohle fakt potřebovalo zkrácen jak sůl. Pak bych se u toho místy nenudil. Ale jinak je to dobré. 4* (17.03.2019)

Strašně se mi líbil ten černý ironický humor ve filmu , nebylo ho sice moc , ale zase stál za to . Když zakopali mrtvolu a jeden řekl : ,, A už se tady neukazuj ´´ tak jsem se fakt parádně bavila a i když tam nebylo toliko mluveného vtipu i ty situace byli neskutečně vtipné , to jak mrtvolu několikrát zakopali a pak zas vykopali , no rozhodně se na to někdy podívám zase . Viděno v rámci Season Challenge Tour 2015 (08.08.2015)

Moje potíže s Harrym jsou ty, že byl dost nudnej a příliš mě nezajímal přiběh, postupem stopáže čím dál méně. Zápletka je docela podprůměrná, a jediné, co tento film vytahuje nad průměr jsou jakštakš zajímavé postavy ( resp. vztahy a dialogy mezi nimi ) a hlavně, hlavně skvostná Vermontská příroda. To, kde se film odehrával, v jakém prostředí, to je jedno z nejkrásnějších, co jsem ve filmu kdy viděl. [6/10 březen 2010] (29.03.2010)

I na Hitche mimořádně bizarní svět mikroměstských cyniků a přesušený morbidní humor zjemňovaný podzimními barvičkami mi chvílemi připadal naprosto neodolatelný a chvílemi ve své jedinečné podivnosti konstruovaný až moc důsledně, po anglicku rezervovaný až do odtažitosti od diváka i od lidských vlastností, z kterých si střílí. Mám pocit, byť ne jistotu, že v určitém rozpoložení bych si to mohl nehorázně užít, ale protentokrát, i s přihlédnutím k síle jiných mistrových kousků, zůstanu s hodnocením při zemi. (09.10.2017)