KatRi

Sonda do duše alkoholikovy, který se zmítá ve své závislosti, zatímco jeho přítelkyně a bratr se zmítají ve svých citech k němu. Tato linie mi přijde zajímavější než samotné téma alkohol, prohibice a její následky - přítelkyně a bratr nad ním na jednu stranu takzvaně lámou hůl, ale zároveň vědí, že ho nemohou opustit a nechat napospas. A právě tahle mozaika vztahů je rozehrána velmi realisticky - vždyť z pohledu ostatních je "pan spisovatel" naprostá nicka, která je pro ně zdrojem obživy či zábavy, ale jinak jim je naprosto ukradený. Jako v reálném životě...Ray Milland svou honbu za promile v krvi zahrál na výbornou.

Romantická komedie, ve které hraje Jack Nicholson? No, to si věru nechám líbit. A klidně opakovaně.

V neprospěch tohoto filmu hovoří především lehce dýchavičné tempo úvodu a je znát, že v průběhu ztrácí dech ještě více. Paradoxem je, že finální part, ačkoli tušíte, kam to celé směřuje, je dokonalý - jednak kvůli kameře a hudbě.

Ani napodruhé nechápu, co na tomhle filmu všichni mají...

Jasně, přináší to hromadu filozofických myšlenek, hromadu morálních řečí, jasně nementoruje to, to Allen asi chtěl. Jenže celý film na mě působí jaksi rozbředle, není zde jediná zajímavá postava, natož dvě, které by to táhly. Možná se Allen snažil dát do děje příliš mnoho lidí, ani jeden z nich nemá šanci získat si divákovo srdce a trochu se mu přiblížit, nikdo prostě nedostane prostor (ani Allen ani Alda ani kdokoli jiný). Nevadí mi, že to není komedie, a tak tu není tolik gagů a komediálních hlášek či zápletek, jaké mám na Woodym ráda. Jenže co mi tak nějak vadí, je, že tady chybí i jeho bizarno. Zločiny a poklesky se tak pro mě stávají vcelku vleklým nudným příběhem, který sice možná má hodnotu myšlenkovou, ovšem neprýští to z něj tak, aby byl pro mě nezapomenutelný a natolik dobrý, že se ještě někdy podívám.

Třetí hvězdu za dokonalého prosťáčka Pitta. Jinak jeden velký chaos, i když se ukáže, že postavy se nelopotí samoúčelně. Všechno do sebe zapadá, ale není to zábava pro každého. Ani pro mě ne, a to si nemyslím, že černý humor nedám.

Zatímco od Pravidel moštárny jsem čekala velmi mnoho, ke Gilbertovi jsem přistupovala neutrálně. O to větší šok mi film přivodil. Je to velký příběh malých lidí v malém městě. A exceluje DiCaprio, všem, kdo jej příliš nemusí, tady hravě dokáže, že není hercem neprávem. Skvostné.

Nenápadně působivé, skvostně převedená realita na filmové plátno - především dialogy. Člověka až trochu mrazí, jak reálně Forman popisuje prázdnotu a nicotu některých mezilidských vztahů, ale přesto se smějete, jen to opravdu není žádná komedie, ehm...leda tak komedie života.

Jen díky skvělé režii tento film vydržíte, i pokud jste notorický strašpytel jako já. Obzvášť pouští-li vám ho viditelně ve žlutých autobusech, takže na ně nemůžete nekoukat:-) - přestože scénář je velmi průměrný a očekávatelný.

Stejně jako pro Němce je fascinující příběh Kašpara Hausera, Francouzi měli své Divoké dítě. A je věru dobře, že se filmové adaptace chopil právě Truffaut. Jedině mě mrzelo, že nebyla více rozpracována linka, kdy se chlapec intenzivněji toužil dostat zpět do divočiny. Prostě tomu nevěřím, že tak rezignoval a tak rychle se přizpůsoboval. Spíše to bylo upozaděno, podobně jako jeho přechod ze zvířecí chůze k lidské, škoda...Zpracování natolik geniální, že by minuty navíc rozhodně neškodily, klidně ještě 30. Přesvědčí o tom třeba scény s mlékem.