KatRi

Trapnost, rozpaky, nostalgie i smích budící chvíle, kdy zapomeneme na naši domácí realitu a opravdu si setkání po letech užíváme. To nejspíš všichni zažíváme, když se setkáme s někým, koho jsme dříve vídali často. A v tomto filmu se přesně takové ovzduší podařilo vytvořit (ať už záměrně, nebo ne). Není to humorné, ale ani patetické. Překvapivě je to - jako ze života. A to je obrovské překvapení, alespoň pro mě.

Jestliže jste u filmu Darjeeling s ručením omezeným, kde hrál můj oblíbenec Brody nedávno, lapali po dechu, v případě bratří Bloomových už budete potřebovat kyslíkovou masku, abyste to vůbec vydýchali. Ono je někdy spíš na škodu dělat za každou cenu film, který má prapodivný, řekla bych až místy postmoderní děj, v němž nechybějí motivy béčkových thrillerů nebo typicky brownovské inspirace...

Na první pohled geniální šablona. Fotřík vypráví potomkům o tom, jak zamlada prožíval lásky, přátelství, zklamání, setkání s jejich matkou. Nabízí se řada komických situací, rozmanitých zápletek. Ovšem je to i svazující - má-li docházet právě k tomu zmiňovanému, musí být hrdina zákonitě truhlík a takový romantický snílek a zákonitě musí být po čase otravné, jak rozvleklé vyprávění je. Už si jen říkáte, kdy ji proboha konečně potká a dá všem pokoj. Že by Ted naopak mohl být divákovým oblíbencem, svědčí třeba podobná postava Leonarda z Big Bang Theory. jenže ten má silné protihráče (ne jednoho). A tady se i zpočátku dokonalý Barney brzy vyčerpá a sám to prostě tánout nemůže. (První série 4 hvězdičky, druhá 3)

Že by se konečně našel nový sitcom, který se vyrovná, ba dokonce překoná kultovní Přátele?

Tento film si dozajista vychutná jen člověk,který má v malíku českou literaturu 19. století i životopisy těch, kteří ji psali. Anebo naopak ten, komu je to úplně šumák, ale užívá si herectví Marka Taclíka. Dráždila mě především jedna věc - v tomto filmu sledujeme osudy K. H. Borovského jaksi z rychlíku, střípkovitě, neosobně - jeho postava prostě vůbec neožívá. Ve finále ani nevíme, za co toho hodného pána od rodiny vyhnali do Rakous...nebýt to tedy základní učivo, na což se zřejmě při přípravě scénáře sázelo.

Přesně takto si představuji moderní výuku dějepisu. Němcům se opravdu neskutečným způsobem daří odkrývat nezasvěceným mladším generacím (a připomínat starším) souvislosti zásadních dějinných okamžiků jejich národa. Těchto 150 minut čistého času byl sakra dobře strávený čas. Proč nevznikají takovéto filmy i z českého prostředí? To by bylo Lvů...Jedinou výtkou snad je skutečnost, že se na scéně objevuje velké množství postav a postupem času je stále těžší ty nové rozlišit a udržet v paměti.

Tuctová slaďárna, kterou nezachrání ani Ralph Fiennes.

Nečekejte vášnivé drama, ani prostoduchý harlekýn. Přesto cítíte, že to tam je - neuvěřitelné souznění myslí a duší, které nemusí být explicitně vyjádřeno vzdycháním, nahotou ani slovy. A právě kvůli mlčenlivosti, náznakovosti se ten pravý požitek dostaví jen k pozornějšímu a vnímavému diváku. Ale "zvláštní atmosféra" tohoto snímku nespočívá pouze ve skutečnosti, že se zde příliš nemluví, strašně moc tady prozrazují jednotlivé obrazy, světlo a zároveň v tomto směru dělají z Dívky s perlou takový malý majstrštyk.

Stokrát omílaná a přesto stále šokující tematika koncentračních táborů. Co to může přinést nového a zajímavého. Téměř nic, pokud na události nenazíráte očima malého nacistického spratka, který tak trochu tápá mezi vlastním rozumkem, tedy tím, co vidí a přirozenou důvěrou k otci, který přece nemůže lhát. Nemůže to dopadnout jinak, než že se rozhodne věci přijít na kloub sám. Jediným rušivým elementem filmu byli dětští herci, které se nepodařilo vybrat tak, aby zasáhli diváka na tom pravém místě. Silný příběh a především grandiózní finále to naštěstí zachraňuje. Být to v němčině, a ne v angličtině, také by to vypadalo lépe.

Jednoduše perfektní.