sportovec

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem.

Pro samo svátečno zbývá minimální prostor pro myšlenku a sdělení. Toho klouzání po povrchu je zkrátka až moc.

Humorný pohled na zatím nejtruchlivější události lidských dějin je o to vzácnější, je-li, byť vyhnán na ostří nože, uvěřitelný a navíc prodemokratický a humanistický. Belmondo svůj rejstřík božského darebáka doplnil o zcela nové tóny. Druhý takový film srovnatelný s tímto počinem je Vojnovičův, Menzelův a Svěrákův VOJÁK ČONKIN. Švejkovská nota oživá znovu a znovu.

Pro Čecha je na tomto seriálu nejzajímavější košická produkce. I toto dílo patří do československé televizní klasiky a Pántikův výkon je monumentální. Muž práce, ale jaký muž! Petra Černocká, která mě nepřímo na tuto svoji roli upozornila prostřednictvím svého vystoupení v Šípově pořadu VŠECHNOPÁRTY, nelhala. Skvostná hudba, zajímavá rámující krajinná kamera, ale i rozvětvená rodina Daňovců, to všechno dává košickému počinu neotřelost a původnost. Název plně vystihuje horečný tep díla i života slovenské venkovské rodiny. Zážitek se to zdá být trvalý a neotřelý.

Toto pozoruhodné dílko jsem neznal, ani nic netušil o jeho fyzické existenci. Tolik humoru soustřeďujícího esenci cimrmanovské, semaforácké i osvobozenecké (Osvobozené divadlo) ražby se hned tak nevidí. Lehce nahozeno, nahráno opravdu ve stylu druhé poloviny minulého století a provázeno pocitem, že i Voskovec s Werichem by byli opravdu nadšeni provázeni neméně viditelným nadšením Horníčkovým, Kopeckého, LIpského i Lipských a vůbec všech, které tato pozoruhodná syntéza hravosti a radosti ze hry a hravosti oslovuje.

Více zklamání než nadějí a spíše podprůměr než průměr. Jedno plus tu je: občas, velmi občas je tu matný záblesk kvality. Opravdu jen občasný záblesk.

Uvědomovat si, že  během svého života prožijeme několik historických období - alespoň v minulém století tomu tak bylo - není snadné. To, co mi před desetiletími připadalo frázovité a povrchní, se dnes v TEMNÉM SLUNCI jeví naopak jako předvídavé a až téměř vizionářské. Dnes by se ovšem spíše než o paralelu jaderných zbraní jednalo o některou z biologických nebo chemických zbraní, které jsou v porovnání s neutronovou bombou nepoměrně levnější a efektivnější. Předvídaný vzestup organizovaného zločinu doprovázený postupným hloupnutím politických špiček a viditelný pokles kvality vzdělání dokonávají zbytek. Takže film "futurologicky" vlastně uspěl; ne nadarmo je spoluautorem scénáře Jiří Šotola.

Zasvěcení do meziválečných časů s lehkým nádechem pozdní viktoriánské Anglie a výstižným podáním maloatmosféry typického venkovského městečka-vesnice i zachycením atmosféry natáčení, které jako by bylo inspirováno Karlem Čapkem - ovšem s anglickým posunem. Herecký výběr strhující a ve významných detailech až zářící Geraldine Chaplinová a Liz Taylorová. Syntéza nadčasové krásy a umocněného půvabu s dokonalým postižením dobové lehce nostalgicky pojaté atmosféry prvních poválečných let.

I dramatická jednohubka, pokud má opravdu chutnat, vyžaduje náležité ingredience: dobré herecké obsazení (kvalitou přímo hýří), kvalitní scénář (spíše překračuje požadované náležitosti) a suverénní režii. Z drobničky se stává démantek. A těch skutečných zas tolik není.

Nenápadné příjmení zosobňuje nevšední výkony a budí úctu přímo pověrečnou. Praktická mysl se tu snoubí s nevšedním sportovním vzepětím a obdivuhodným sběrem pozoruhodného materiálu. Cudné vystupování, které může bez rizika abstrahovat od vnějších zavádějících efektů, věcně upozorňuje na jednoho z nejpozoruhodnějších Čechů naší doby, který se neztrácí ani v celosvětovém srovnání.