sportovec

Příkladná ukázka vzorné dokumentární tvorby, která navíc nepostrádá demokratickovlastenecký patos a vůči skandinávskému národu vyvolává nejhlubší úctu a plný respekt. Čím je poznání úplnější, tím je také působivější a přesvědčivější. Kanadští tvůrci zaslouží uznalý potlesk.

Ukazuje se, že Jean Claud Van Damme je vlastně docela dobrý herec schopný slušného výkonu i v poměrně slušně založeném filmu, který zřetelně převyšuje standard tzv. béčkových nebo céčkových filmů. Je zajímavé pozorovat, že kvalita koprodukčního filmu roste se silným etickým akcentem, který dává dílu jasný mravní kompas.

Pokud někdo zvládne zločinů na větší počet hrdelních trestů, jak je tomu v anglosaském právu, je těžké říct, jaký trest je nejspravedlivější. Rudolf Hess beze vší pochybnosti patřil mezi nejstrašnější nacistické válečné zločince. A doživotí bylo pro něj horší než tresty smrti pro jeho spolugangstry. K jeho smůle se stal ztělesnitelem organizovaného velkozločinu a osvobození proto pro něj nepřicházelo v úvahu. Trest. má-li být sankcí, je trestem. Dokument ilustruje vnitřní rozpornost jinak pozoruhodné křesťanské morálky i úskalí a rozcestí, které se v souvislosti s ní objevují. Lex dura, sed lex.

Vzorová ukázka typické komunistické propagandy před listopadem 1989. Kultivované podání v ničem nepřekračuje dobové režimistické meze.

I diktatura musí mít svou sociální základnu. Navíc, jde-li o diktaturu revoluční, která více než půl století vzdoruje jedné z největších velmocí a opravdu také udělala něco pro lidi - mj. likvidací analfabetismu a péčí o děti. A - to je také nutné napsat - výrazněji nezměnila zažitý styl života karibské ještěřice. Je to zvláštní svět a zvláštní kultura - na dohled od Miami.

Zajímavý příspěvek na téma ženské emancipace a limitů sebestředně založeného mužství. Jemný komediální nadhled, krterý se často pohybuje na virtuózně dotvářených detailech založených na vznikajícím oboustranném milostném citu, je dotvářen i otcovsky. Cesta k srdci patnáctiletého stvoření, které má právo si o svém sobeckém otci myslet takřka vždy jen to horší, je paralelní osou, jež dotváří dospívání produkčního samce již pokročilejších středních let. Psychika postav, která se nevyhýbá i něžně romantickým gestům, je založena věrohodně a s podivnou, tak trochu pohádkovou příhodou souvisí jen velmi vzdáleně. Nevznášet se jen v sobě samém, ale naopak se dívat kolem sebe a přirozeně spatřovat v ženě blízkého, v mnoha zranitelného člověka je známkou výsostného lidství. Tím spíš, chopila-li se režie moudrá žena a do hlavních rolí se dostali Gibson a Huntová, doplnění řadou dalších pozoruhodných osobností americké Thálie.

Neuškodí uvědomit si krásy Evropy a to i té nejstarší. Itálie nikdy nebyl prázdný pojem; dlouhá staletí se také Evropa dělila na Itálii a Záalpí. Hledá-li kdo konzervativní hodnoty a ideály, zde je jimi přímo bičován. Právě tady jsou také kořeny dneška.

Není náhodou, že dodneška existuje i římská Evropa; patří do ní etnicky Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Rumunsko a poměrně značné části východního Švýcarska (Rétorománi). Kulturně celá - i ruská - Evropa včetně vazeb na dědictví Východořímské (Byzantské) říše. Mimořádná organizovanost římské veřejné správy a stavebnictví postihuje ještě podstatně větší území i v mimoevropské části světa. Včetně obou Amerik. Dokument s náležitou důkladností dokazuje proč. A dokumentuje přechody v pomyslných stupních i historicky se vyvíjející civilizovanosti.

Mimořádně zajímavý historický ruský dokument, sestříhaný ze záběrů ruských a českých kameramanů je sice poplatný dobové slavisticky zabarvené propagandy, přesto však přináší řadu unikátních záběrů např. z buzuluckého výcviku Čechoslováků nebo Benešových příjezdů do Moskvy či Košic. Neobvyklá je i pozitivní úvodní pozitivní reprodukce První republiky. Dokument je nesen nespornou ruskou láskou k Československu a jeho slovanským obyvatelům. To se zdá být nepopiratelným faktem, který ho odlišuje až pronikavě od pozdější propagandy a je to také fakt, který z něj poměrně záhy na dlouhá desetiletí patrně udělal trezorovou záležitost.

Je zajímavé sledovat proměny pohádek jako odrazu současnosti, z níž vznikají. A ta slitina CÍSAŘOVA PEKAŘE a přejemnělé "progresivity" nepostrádá známky půvabné rozvernosti. Vetchý tu našel svou další pohádkovou příležitost a divák další endemitu v podobě vcelku, jak se dnes říká, "koukatelné" pohádky. Veronika Kubařová už není princeznou, ale dívčím zmatkem stíhanou královnou, která konečně zakotví v manželském přístavu se stále důvodnou nadějí na vlastní rodinu. Hostina ducha to opravdu není, ale hladovkou také nejsme postiženi. A svěží Tomáš Holý v sukních - to není pejorativum, ale uctivý kompliment v podobě Valentiny Bečkové - opravdu potěší a zahřeje u srdce.