rikitiki

Kolik v té Paříži žije Američanů, co? Ale jinak je to roztomilý filmík poskládaný z krátkých anekdot, kde podle mě Paříž je spíš kulisa, než hlavní postavou. /26.11.2010/

Nebýt občasného sentimentu a patosu, dala bych 5 hvězdiček čtyři. Trochu to u tohoto filmu zmírňuje, že rodinné hodnoty ztělesňuje skutečně netypická rodinka. ___Hlavní postavou všech pohádek je téměř vždy outsider (odstrkovaná sestra, třetí syn, sirota...). Současná vlna zesympatičťování padouchů tedy jede po stejné cestě, jen zašla ještě o krůček dál a nutí nás milovat původně záporné postavičky. Jenomže vždycky tak, že změní úhel pohledu a divák zjistí, že to s tou záporností není tak horké. Nicméně doufám, že tím se to zastaví. Animák o sympatickém vrahovi bych vidět nechtěla. ____Ve snímku Já, padouch je hlavní postavou Gru, superpadouch ze staré školy. Má tradiční metody a postupy, svého pana Q, své pomocníčky a navíc, což je jasné už od začátku, touhu po přátelství s ostatními. Proto zná své fazolovité fámulusy jménem, proto bydlí v sice hororovitém, ale jinak normálním domku v běžné ulici vedle souseda, se kterým si i popovídá. Proti němu stojí brýlatý mladík gatesovského vzhledu, který se uzavírá sám v nedobytné pevnosti a kromě sladkostí má rád jenom svoje technické hračky. Jasné varování proti uzavřeností se do vnitřního světa, propadnutí virtualitě a necitelnosti. V reálném světě by Vektor zcela jistě vyhrál na body, ale siroty by stejně milovaly jen Grua. /16. 11. 2010/

Velice plytké a nezajímavé. Postavy si nedokážou získat divákovu pozornost. /31. 10. 2010/

Instantní balíček univerzální nicneříkající chuti, jak hladce proplout životem a dosáhnout "osvícení". Samozřejmě jen do té doby, než bude in zas něco jiného. Takovou hrdinku bez jediné osobité vlastnosti, aby jeden pohledal. No, spíš radši zahrabal /29. 10. 2010/

Silná fyzická láska. Ze začátku jsou obrácené role, kdy on se chová jako holka, ale postupem času získává na mužnosti. /29. 10. 2010/ A za umolousanou Normu Jean a její už poněkud zvadlá prsa, která se ale vzpínají. Vzpínají. A vzpínají... Kdo by takovou holku nechtěl mít v posteli?

Divadelní předloha z toho přímo čiší a je to spíš dobře a zajímavě postavené, než prožité. Přesto mě zaujalo - i když to byl taky zjevný kalkul - posun vnímání sexu. Pro hlavního hrdinu je to nejdřív jen nezávazná kratochvíle, kdy ani kokain a několik mužů v posteli nedokáže uspokojit, ale později se pro něj stane hlubokým prožitkem dokonce bez dotyku jenom skrz slova. A nakonec je pro něj intimita projevem nejhlubší oddanosti a vlastně prostředku k záchraně života (aspoň dočasně). I když je z dnešního pohledu jasné, že vězni z první poloviny třicátých let měli jen mizivou šanci na přežití. A fakt mě štve, že to Intersonic vydal bez titulků! /26. 10. 2010/

Nostalgický film, který velmi dobře navazuje atmosféru starých časů. Překvapivé, jak ten chlapík, kterého znám z ujetiny Pravěk útočí, vypadá dost sexy. A to zejména ve scéně sběru mušlí (a nejenom) na dně řeky. /24. 10. 2010/

No jo, no. Miloučké, romantické a nepřekvapivé. Takové fajn podívání na lenošivé odpoledne. /24. 10. 2010/

Jsou to lepší tři hvězdičky. Scény ze zákopů byly přímo hmatatelně hrůzné. Vadil mi ale zcizovací prvek - odtažitý komentář a taky až přiliš mnoho šťastných náhod, které trochu zmatečně dovedly hrdinku tam, kam směřovala. /19. 10. 2010/

Proč, probohy, to dali nadabovat patetickému, přehrávajcímu Pavlatovi?!!!