rikitiki

Výborná kamera a atmosféra, ale příběh se smeknul k naprosté nevěrohodnosti. Mnohem víc by mu slušelo, kdyby se odehrával v devatenáctém století, ostatně i střízlivá barevnost vyvolávala pocit starých fotografií. V Dickensovských kulisách bych věřila příběhu o ztraceném dítěti vychovaném jako poslušný pes krutým zločincem, stejně jako tomu, že z nemyslícího zabijáka se vlivem andělsky hodné dívky, moudrého slepce a klasické hudby opět stane slušná lidská bytost. I ty charaktery ve filmu jako by vypadly z Dickense, ne? / 3. 10. 2010/

Naprosto nechutná odpornost. Tragédie po všech stránkách včetně - při pohledu na trosku Marlona Branda (byť je vidět, že ho ještě přifukuje neumětelský kostým) - dietetické. /30. 9. 2010/

Vadila mi chaotičnost a nedovysvětlenost některých osudů, ale velmi silně mě to zasáhlo. /29. 9. 2010/

Alberto Sordi. Mám ho zafixovaného jako komika, přestože vím, že hrál v hodně vynikajících filmech. A abych předešla námitkám, ano i komedie - a nejčastěji právě ty - považuji za důležité. Alberto nicméně hrál v mnoha lehkých dílkách a tento film se zdá toto schéma naplňovat. Italové a jejich model: Za vše může jen duce a lidé kolem něj, my jsme je nenáviděli a vůbec, patříme k vítězům 2ww... Vím, ale shrnuto - Sordimu a jeho oddílu to věřím. Stejně s elegantním D. Nivenem vnímám tu naši představu o Italech - legrační nabubřelost, oprávněnou pýchu a zbabělost - a stejně tak Nivenovi rozumím, proč nechal Sordiho si myslet, že Adis Abeba, do které jde, je v rukou jeho soukmenovců. Člověk tak nerad bere dětem sny. Působivý snímek.

KOUSEK DĚJE. Ta chvíle koncem filmu, kdy naprosto nefašistický, otrávený a nevojenský Alberto Sordi vezme do ruky kulomet a začne střílet, protože pochopí, že teď už to je jeho válka, před kterou nemůže utéct a ani nechce, vhání slzy do očí. Nehrdinské, nepatetické, ale lidské a statečné,

Neuvěřitelné. KOUSEK DĚJE. Nezapomenutelná je scéna, kdy muž pravděpodobně k smrti ubíjí manželku a kamera dá dlouhý odjezd od okna ven na dům, na který se snášejí sněhové vločky. Takže divák vidí jen dům ve sněhovém reji - téměř ikonu naprostého soustředění a klidu - a přitom tuší, jaké hrůzy se dějí uvnitř. Je to skoro nesnesitelné.

Výborná kamera a výprava, ale jinak? Nevadí mi, že Praha hrála Vídeň, ani moc to, že nám pomluvili korunního prince Rudolfa, kterého spojili v jednu osobu s následníkem Františkem Ferdinandem, ale vytáčely mě hloupé dialogy a naprosto nevěrohodný děj. Dobře, kouzla jsou nepravděpodobná a očividně jen filmová, jenomže,opravdu mám brát vážně, že chladně působící kouzelník dělá divy divoucí kvůli ženě, kterou viděl v dětství a v dospělosti se s ní jedinkrát vyspal? Že ona to cítí taky tak? Že následník trůnu pošle svoji snoubenku - šlechtičnu - jako figurantku kouzelníkovi v divadle? Že celá Vídeň začne nahlas vykřikovat smrtelná obvinění vůči následníkovi? Že korunní princ koncem 19. století chystá svržení svého otce? Bláboly. /26. 9. 2010/

Proč se hrůzy dějou jen u katolíků? Natočí někdy někdo slušný horor o protestantech? /21. 9. 2010/

Scénář je děravý jak řešeto a občas je v něm příliš mnoho naivity a patosu --- vím, vím, je to dobou vzniku a účelem filmu --- ale některé scény berou dodnes dech a mně vláčejí mezi pláčem a smíchem. P.S. Právě jsem si přečetla komentáře k ukázkám z tohoto filmu na youtube - převážně německé - a zjistila jsem, že to není vzdorná a ikonická vykopávka, ale burcující a dodnes potřebný film. A z té scény, jak si hraje s balonkem, jakkoliv je citovaná a už omletá, stále mrazí. Proto přidávám další hvězdičku.

Líbí se mi ta nevyřčená homosexuální láska,