Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Denníček (49)

Porazit nepřítele

"Kdybych byla muž, vyrvala bych mu srdce a snědla bych ho na tržišti!" W. Shakespeare Mnoho povyku pro nic. Jak vášnivě silné to prohlášení je!  Nejenom zabít nepřítele, ale ještě ho posmrtně veřejně ponížit. Aby to každý viděl. Tančit na jeho hrobě, s krví jeho srdce kolem svých úst. Jo, tehdy lidé uměli procítit do morků kostí své pocity. A i my to občas umíme. Jde z toho strach, i když nevyrváváme srdce z těla. Ale proměnit potupnou porážku v zářivé vítězství dokážeme. V jinak celkem smutném filmu. Ale tahle vítězná píseň stojí za to!

Muriel's Wedding - Waterloo - YouTube

Errol Flynn - úzký knírek sňatkového podvodníka

Errol Flynn byl rozmarnou a nesnesitelnou hvězdou. Upil se k smrti. Zacházel se sebou i s lidmi kolem jako s kusem hadru. Zejména ženy bral jako čárky, které musí přeškrtnout. Tuhle svoji pověst ještě přiživoval. No a co? Z většiny jeho filmů stále vyzařuje magičnost. On byl a zůstává sexy přitažlivou hvězdou.

Nosíval často bílé košile s nabranými rukávy a rozhalenkou. Slušely mu uniformy. Občas i řetízek s nějakým kamenem nebo medailonkem. Seděla mu historická dramata a to nejenom kostýmy (kolik chlapů může nosit brčálově zelené legíny a nevypadat v nich trapně?). Ve westernech nebyl první liga, ale podle mě nespravedlivě, jen v nich nebyl za jednoznačného hrdinu, což publikum asi mátlo. Válečné a noirové snímky. Nebyl komik, ale v mnohých filmech dokázal zahrát komediální pasáže. Hrával romantické milence s pořádnou dávkou sarkasmu, darebáky se sem tam dobrými vlastnostmi, patrioty i sobce. Vždycky byl ironický. Nádherně se doplňoval s Olivií de Havilland.

Šermoval jako by baletil. Odsekával dialogy jako by střílel. Musel čelit osudovým rozhodnutím. Často končil tragicky. Mnohokrát se ve filmu setkal s chlapcem nebo mladým mužem, pro kterého to setkání bylo smrtící. Velmi často doplatil na lásku ke společensky i jinak nadřazené ženě. Býval proti nim v podřízené pozici. Nejenom chudší a méně urozený, ale dokonce vězeň a otrok. V mnohých filmech ho mučili, bičovali a svazovali - tygr, co ho krutě zkrotili. Jo, tehdy dokázali ocenit jeho zjevnou sexualitu a způsob, jak by se divačkám nejvíc líbila: pokořená!

20. 5. 2016 Jací herci se mi líbí a jsem ochotná kvůli nim zhlédnout i blbý film

Harrison Ford , Glenn Ford , Robert Mitchum , John Wayne , James Stewart , Joel McCrea, Cary Grant , DJ Qualls , William Holden , Florian David Fitz , Steve Buscemi , Ryan Gosling , Errol Flynn , Ray Milland , Patrick J. Adams , Oliver Reed , Jesse EisenbergTom HiddlestonBlake Ritson´, Matthew MacFadyenClive Owen, Robert Carlyle, Stellan Skarsgård, Jonas Karlsson, Richard Armitage, Frédéric Diefenthal, Clark Gable, Andrej Mironov, James Spader, Aidan Turner, Max Minghella, Siddharth, Aamir Khan. Shahrukh Khan, Irrfan Khan,

3. 5. 2016 edukativní film Otevřená tříštivá zlomenina holenní kosti

Filmy na nás můžou mít různý vliv, který i při silném filmovém zážitku poměrně rychle vyprchá. Ale někdy pod jejich krátkodobým vlivem děláme rozhodnutí, jejichž účinek je dalekonosný. Byť, pravděpodobně, už v nás byla vepsána a jen jejich vizualizace nám usnadnila volbu. ____ Nedostala jsem se na střední školu, na kterou jsem chtěla (mimochodem, jak se později ukázalo, taky to nebyla správná volba), takže jsem šla na zdrávku, kam brali každou. A stala se třídní premiantkou. Protože z hrůzy nad propadlicemi v prváku zdrávky - jak jsem psala: brali každou - které nás vyděsily povídáním, jak strašně těžké je zdravotnické studium, jsem se poprvé v životě začala učit. A excelovala jsem. Zvládala jsem obecné i zdravotní předměty, naučila jsem se obvazy (Hipokratovu čepičku bych dokázala i dnes). Nevadilo mi ani, když mi doktorka dala do rukou pravé lidské obratle svázané provazem do jakéhosi růžence a řekla mi: "Najdi mi ty, které jsou v krční páteři." Trochu jsem se ošklíbala, když jsem musela na opět pravém lidském hrudním koši vysvětlovat něco o žebrech, ale to jenom proto, že byl skelet špatně očištěný a na kostech byly i mumifikované zbytky tkání. Dala jsem i fyziku. Jen jsem měla problém píchnout jehlu do spolužačky, když jsme dělaly rozbor krve. Jen jsem si neuměla představit, že budu čelit rychlým rozhodnutím v krizové situaci o lidském  životě. ____ A pak to přišlo. Naše doktorka na somatologii (tělověda) nám v zatuchlé učebně (učily jsme se v bývalém zámečku a tohle byl dříve hudební salon s perleťovými intarziemi ve stěnách - nádhera - ale pro třicet holek nedýchatelný kamrlík) pustila vzdělávací film Otevřená tříštivá zlomenina holenní kosti. Snímek byl z 60. možná maximálně raných 70. let. Černobílý, určený pro zdravotnický personál. Figurantkou v tom snímku byla holka s vyčesanými vlasy, černými linkami, minisukni a punčocháčích, skrz které jí lezly otevřené kosti. Po punčocháčích jí tekla oka a stékala z nich černá krev, zatímco bílé přelámané kosti trčely ven. ____ Chvilku jsem na největší horor svého života koukala, ale pak jsem pochopila, že víc už nesnesu a nebudu čekat na to, jak si s touhle hrůzou ten zdravotník ve filmu poradí. Cítila jsem, že omdlím. Vysmýkla jsem se z lavice pro pět - v bývalém hudebním salónku bylo málo místa - a šla ke dveřím. Ještě, než jsem k nim došla, tak jsem přestala vidět, ale stále jsem vnímala. Snažila jsem se nahmátnout kliku, ale v tu chvíli se mi zatměly nejenom oči, ale celé vědomí. ____ Probrala jsem se na chodbě, kde mě držela v náručí naše somatoložka a říkala: "Bylo mi jasné, že je ti špatně, takže jsem za tebou běžela a chytla tě  ještě dřív, než jsi šla do kolen." Řekla jsem jí: "Paní doktorko, ze mě nikdy nebude zdravotní sestra." A ona: "Ale jdi, to byl jen film." Byla to asi její nejchybnější diagnóza v životě a moje nejlepší, protože jediná, jakou jsem kdy udělala. Po prváku zdrávky, kterou jsem zakončila s vyznamenáním, jsem přestoupila na jinou školu. Stovky a tisíce potenciálních budoucích pacientů mi mohou být vděčné. ____ Film Otevřená tříštivá zlomenina holenní kosti už nikdy znovu neuvidím a nechci vědět, jak skončil. V mém případě odvedl edukativní záměr na výbornou.

8. 7. 2015 Malý krůček pro světovou kinematografii, ale obrovský skok pro rikitiki

Nesnáším Clinta Eastwooda. Tváří se jako chřestýš, mimiku má stejně tvárnou jako chřestýš a celý jeho herecký um spočívá právě v tom: vypadat jako chřestýš, co se chytil citlivými partiemi za bodláčí. V rolích, kdy on je absolutně neotřesitelný a celý svět mu padá k zaprášeným botám, ztělesňuje macho typy, kteří se na nic a nikoho neohlížejí. Arogantní panchart. Vždycky jednoznačný vítěz, tvrďák, chlapák, king bez špetky sebeironie nebo náznaku legrace. Podezřívám ho, že nemá smyslu pro humor ani jako ten chřestýš. Působí na mě až jako karikatura. Navíc k ženám se chová opravdu hnusně: pokud je zrovna nemlátí nebo neznásilňuje, tak se nad ně nadřazeně povyšuje a milostivě je sem tam osouloží, aniž by se přitom na ně nějak ohlížel - samozřejmě. _____Takže kdybych věděla, že ten film natočil Clint Eastwood, možná bych se na něj vůbec nepodívala, přestože spadá do kolekce filmů s Billem Holdenem, které zrovna teď sjíždím. Snímek je zapadlý a skoro ho nikdo neviděl. Přesto mi Breezy naprosto učaroval - romanticky, nepříliš sentimentální se zajímavým podáním lásky věkově nerovného páru. Po zhlédnutí a ohodnocení čtyřmi hvězdičkami kouknu na režiséra. Clint Eastwood! Cože? Clint romantický? Je to teprve jeho třetí režijní počin, ale i tak! Film citlivý a někdy i něžný z roku, kdy natočil Tuláka z širých plání, kterého bude znát nespočetně víc lidí, a který je určitě pro Eastwoodův naturel typičtější. Projela jsem si Clintův profil a zjistila, že to byl už jeho třetí film, kterému jsem dala čtyři hvězdy. Předtím se mi takhle líbil Dokonalý svět a Výměna. Nejsou to zrovna filmy, které by zapadaly do Eastwoodovy filmografie, ale natočil je. Režisér, kterého mám v profilu jako toho, komu se zdaleka vyhýbám. Režisér, jemuž jsem už dala třikrát čtyři hvězdy..... Zdá se, že je čas pohnout se dál a trochu se divácky vyvíjet. Takže, Clinte, zbožňovat tě nikdy nebudu, ale přišla chvíle, ve které tě v mém profilu mažu z neoblíbených režisérů. Sem tam si tě připomenu u těch čtyřhvězdičkových, kdy si řeknu: nejsi tak zatvrzelý, někde tam je i citlivá struna. A vůbec už si nejsem jistá, že tě nesnáším.

2. 5. 2015 Modrooký kovboj

Ten chlapík vyrostl a celý život žil s tím, s čím si většina mužů hraje jako děti a chtěli by si hrát i jako dospělí, ale nemají na to odvahu. Pořád používal ty samé dětské hračky: vlaky, letadla, pistole, lodě, ženy. Vždycky byl tím správným hochem. Vždy v povolání, které vyžaduje a taky vyzařuje maximální mužnost: kovboj, voják, hasič, námořník. Nosíval nápadné prsteny a občas i náramek. Nebál se růžové. Jeho typickým znakem byl úzký šátek kolem krku a dvouřadá košile. Skvěle jezdil na koni. Dostával rány přes hlavu a pak padl s přehnaným pádem s legračně zkříženýma očima. Často hrával v exotických krajinách - Tichomoří, Japonsko, Mongolsko. Dvakrát jsem ho ve filmu viděla potkat se s obří chobotnicí a vždy to pro něj bylo osudové ____Mluvil takovou zvláštně línou angličtinou a i jeho pohyby byly klátivé s až skoro parodicky ženským zhoupnutím se v bocích. Neumím si ho představit jako tanečníka. Milostné scény byly chabé - jen sem tam polibek, dost často byla iniciátorem žena, on žádnou neuháněl, nechal se uhnat. Obvykle šlo o ženy pochybné pověsti. Nezřídka na ně vztáhl ruku, ale - i když dnes už je to nepřípustné - v jeho podání to spíš byla spankingová předehra. Na druhou stranu, nosíval ženy v náručí, aby demonstroval svoji nadřazenost nad nimi. Jeho rodinné poměry ve filmu byly často problematické, manželství nefungovala. Nemíval moc dcery, spíš syny, se kterými si nerozuměl. Držel se hodnot, které už zastaraly, ale držel se jich hrdě a fest.  Nikdy o sobě nepochyboval a téměř vždy stál na správné straně. Neuměl nic moc extra hrát, ale nevadilo to, protože John Wayne byl typ, který kam se postaví, tam vyčnívá. A to i když už doba byla jinde, on dokázal zvrátit čas a přivolat zpět momenty, kdy muži byli pravými muži.

21. 8. 14. Zelenooký sympaťák

Stala jsem se patrně jedním z největších odborníků ČSFD na Glenna Forda, aspoň co se týče počtu zhlédnutých filmů s ním. Takže, co bych vám o něm mohla říct?  ______ Měl zelené oči. Sympatický úsměv. Sbíral fajfky. Čtyřikrát se rozvedl a o bývalých ženách většinou nemluvil hezky. ____Uměl jezdit na koni. Uměl hrát. I v komediích. Nebál se brát hodně záporné role. Ve filmu byl detektivem i vrahem, kazatelem s kolty i ostrostřelcem, který se bojí vystřelit na člověka, byl válečným hrdinou, dezertérem s nálepkou zbabělce i zabijáckým šílencem, adoptoval Supermana, utekl z vězení, aby se ho v jiném filmu zase úporně snažili do krimu dostat, byl šéfem newyorského podsvětí, byl prostým farmářem, který hledá svoji unesenou rodinu, pronikal do tajů Orientu a na divokém Západě vydával noviny, chytla ho zlatá horečka, naučil Jacka Lemmona, jak se stát kovbojem. ____Slušely mu uniformy a často je nosil, ať už z občanské války (tam v barvách obou stran) nebo z druhé světové (tam jenom za Amíky). Ve středním věku nosil skoro v každém filmu žluté jelenicové sako - to si snad prosadil ve smlouvě.  Docela často ve filmu odhazoval zbraň na důkaz, že už nechce nikdy střílet. Občas se jí pak zase chopil. ____ V mládí se proslavil ve filmech noir, ve středním věku ve westernech a válečných filmech, ve stáří klidně zabrousil do sci-fi a hororů - takže opsal průřez kinematografií od 40. do 70. let. ___ Dokázal vrazit facku Ritě Hayworth, ale uměl ji taky od ní přijmout. Působil jako sebejistý sympaťák. ___ A to by tak asi bylo všechno , co vím o Glennu Fordovi.

15. 8. 14 Do první i poslední kapky krve

Kdo by čekal v průměrném westernu opravdového hrdinu? Kdo by čekal, že takový kdy skutečně žil? Kdo by čekal, při pohledu na ten usměvavý obličej vzorného skautíka, že byl nejvražednější lidskou zbraní, jakou kdy US army měla? .----- Pevně doufám, že  si uvědomoval, co vykonal. Že přes ten mnohaletý post traumatický stres věděl, že i když zabíjel jak na běžícím páse, tak že stál na správné straně. Pevně doufám, že měl i chvíle klidu. Protože nemohl přestat bojovat do konce. Ani léta po válce to pro něj nebylo skončené. Po tom, co prožil, se to ani jinak nedá. Ale pevně doufám, že aspoň občas si nějakou tu mírovou chvilku užil. Jak ho muselo štvát to stále omílané "nejvyznamenávanější voják americké armády", když on znal ty ostatní, kteří měli taky odvahu, ale ne takové štěstí. Jak se mu muselo zajídat to tupé škatulkování, které z něj dělalo mramorový pomník a ne živého člověka s pochybnostmi a chybami, jakým ve skutečnosti logicky byl. ___ Pevně doufám, že jste teď - Audie Murphy - se svými nejlepšími přáteli ve Valhalle, pokud je právě to místo, kde byste chtěl být. ___ Ať už chcete být kdekoliv, ať už o tom rozhoduje cokoliv, doufám, že tam jste. __ Dostal jste mě sedmdesát let po válce. Jak jste asi dostal ty, se kterými jste bojoval? Když i smrt si vybrala, že Vás zkosí ze vzduchu, jako by si uvědomovala, že proti pěšákovi jako Vy by to měla sakra těžký. ____ Pevně doufám, že první slova, která jste na druhém břehu uslyšel, byla: "Vojíne Murphy, pohov!"

14. 5. 14. Lov za úplňku

V úplňkové noci se může stát cokoli. Dáma v úplňku dohoní laň. A kdo si troufne odhadnout, která z nich se stala lovcem, a která kořistí?

5. 2. 14. Můj souboj s Coriolanem

Prostě jsem měla chuť vyzkoušet kinodivadlo a koupila si lístek na první dostupné představení National Theatre Live. No, koupila.... rezervovala. Na Coriolana od Shakespeara. Protože jsem o téhle hře nic nevěděla a moje angličtina není nejlepší, natož angličtina renesanční, začala jsem pátrat, jestli někdo nemá Coriolana jako knihu. Protože jsem si nebyla jistá, jestli dávají u přímého přenosu titullky.  Nejenže knihu nikdo neměl, ale dokonce o téhle hře ani neslyšeli. Takže jsem si objednala knihu na internetu. Oceňujete důslednost mé přípravy?

 

Kniha dorazila včas a já se do ní začetla a zamilovala. Tenhle méně známý kus je podle mě jednou z nejlepších Shakespearových her, kdy zároveň chápu, proč není tak často hraná. Hrdina je rozporuplný, má hodně dobré, ale i velmi temné stránky a většina ostatních postav je na tom podobně. Divák se nemůže přidat na žádnou stranu a fandit některému z aktérů, aniž by zároveň nemusel přijmout i jeho negativní vlastnosti. A když říkám negativní, tak myslím hodně, opravdu hodně zlé.

 

Nadšena knihou šla jsem si do Bio Oko vyzvednout rezervovaný lístek za tři stovky. Už zdaleka, když jsem ke kinu stoupala strmou ulicí, bylo jasné, že se něco děje. Před kinem postávaly mraky lidí, uvnitř jich bylo ještě víc a fronta se vlnila a táhla celým prostorem foyer až na schody. Náhodně se mi podařilo skvělé načasování: přišla jsem akorát na premiéru druhého dílu Nymfomanky. Než bych se probíjela davem k podkladně, zapíchla jsem to a šla domů.

 

Po pár dnech jsem pokus opakovala. Tentorkát jsem ale ke kinu přišla dřív, abych zas netrefila akorát čas nějaké projekce. To se mi povedlo přesně. V okolí kina ani uvnitř nebyla skoro ani noha. Jenomže ta nebyla ani na kase, protože jsem tentokrát přišla až moc brzy a pokladna byla ještě zavřená. Několik hlubokých nádechů mě tak uklidnilo, že jsem vyšla z kina, aniž bych měla příliš velkou chuť prokopnout dveře nebo se vrhnout na Milady Horákové pod první projíždějící auto. Řekla jsem si: do třetice všeho dobrého.

 

Jenomže pak jsem se zeptala kolegyně v práci, která měla takto objednané lístky na přenos baletu, jaké to bylo. A ona na to: ani se neptej, zvorala jsem to, představ si, lístky na tyhle přenosy se musí vyzvednout 14 dní předem, jinak ti rezervaci zruší. Načež jsem se podívala do počítače a hádejte, co? Moje rezervace byla zrušená. Moje chyba - měla jsem si všimnout upozornění.

 

Takže s přípravou, kterou jsem ještě nikdy žádnému představení nevěnovala, jsem zůstala na startovní čáře bez možnosti zúčastnit se. Mohla jsem si Coriolana zahrát sama pro sebe leda tak jako bramborové divadýlko. Tentokrát jsem to ale nechtěla vzdát bez boje a znovu prohledala možnosti. A měla kliku! V kině Světozor ho dávali o pár dní později. Sice to bylo ze záznamu a nikoliv live, ale to samé představení a ještě jsem ušetřila, protože lístek byl o 50 korun levnější. Asi jako odškodné, že nebudu ve stejnou chvíli vidět to, co diváci v Londýně. Což mi nevadilo. Běžela jsem koupit rezervovaný lístek ještě ten samý den, odhodlaná výstat sebedelší frontu anebo počkat u kasy, než ji otevřou. U pokladny nikdo nestál, měli otevřeno a můj rezervovaný lístek jsem si bez jakýchkoli potíží zaplatila a velmi opatrně vložila do peněženky.

 

Pro ty, kdo mají rádi dobré konce: představení jsem stihla, konalo se, bylo s českými titulky a na mé židli neseděl žádný jiný divák, který by se se mnou hádal o místo. A víte co? Stálo to za to. Když jsem seděla v kině Světozor, tak jsem si sice nepřipadala, jako bych byla přímo v divadle, ale i tak to bylo dechberoucí představení s Tomy Hiddlestonem , který podle mě z Coriolana udělal mnohem sympatičtějšího chlapíka, než jak ho napsal Shakespeare. Což s Hiddlestonovým hereckým projevem (neuvěřitelně silný a omamující) a jeho vizáží (kus chlapa) stejně byla jediná možnost. Pevně doufám, že mu začnou u filmu nabízet zajímavější role než Lokiho. Jo, taky mám Lokiho ráda, ale to je jako dát Michelangelovi k malování voskovky a staré noviny.

 

Celá tahle pouť mi pomohla najít tři lásky: Tomyho Hiddlestona, Coriolana a National Theatre Live. Protože chci rozhodně  zkusit i další představení!

18. 5. 13. Krasohled

Svět, který nás obklopuje je přenádherné i děsuplné místo. Záleží na okolnostech i momentálním rozpoložení diváka. Ať už tak či onak, asi se shodneme, že je na co se dívat. JENOMŽE. Jenomže nám to nikdy tak nějak nestačilo. Je v nás zakotvená touha, aby ostatní viděli svět našima očima, chceme sdílení, toužíme po pevném uchopení světa. Možná proto, že je příliš velký, možná proto, že je příliš matoucí. Chceme jasnou interpretaci a ta je možná jenom tehdy, když ostatní souhlasí s úhlem pohledu, který máme my sami. ____ Jak toho dosáhnout? Jednoduše: zkratkou a výkladem, které umožňuje umění. Vidíme přece denně stovky tváří, ale Mona Lisa je jen jedna - je to pohled na jednu ženu a vysvětlení její povahy a momentální nálady. Vidíme tisíce květin a neskutečné množství kombinací jídel, ale holandská zátiší růží a ústřic si tiše visí ve svých nevhodných rámech a plní nás obdivem. To není jídlo, to je esence jídla. ____ Svět nám dává tolik možností, že vítáme cestu, která nekonečnou bezbřehou volnost zužuje. Umění je zjednodušující zkratka. Osekaná příležitost. Až příliš jednoduchý výklad. ___ Už od těch v kůži oděných, kolem kterých se proháněl vážně smrtelně nebezpečný svět a oni ho přesto dokázali zmírnit a uhladit několika tahy ohořelého klacku na stěnách jeskyně a stvořit při tom symbolickou laň, která dodnes dojímá svou křehkou krásou. Nesmrdí, není ochlupená těžko proniknutelnou kůží a neutíká tak zběsile, že se skoro nedá dostihnout, a když už, tak jen za cenu nebezpečí smrtelného zranění a vyčerpání. Ta nakreslená laň není jídlo - ona je čirá krása. Tudíž v reálu neexistující svět, po kterém ale toužili už i ti v kůžích odění, kteří se v nepřestávajícím boji dožívali nanejvýš třiceti let. ____ Toužíme po bezbolestné kráse, která nikdy neexistovala, ale my jsme ji vždycky chtěli. Snad tuhle touhu nediktovala jen povinnost, ale možná i náhled do něčeho většího a lépe uspořádanějšího než je náš svět. Netroufám si to zodpovědět. Každopádně, málo věcí je krásných samo o sobě, aniž bychom chtěli nějaký další jejich účel.  Prostě jednoduchá krása, která prostě je. A jednou z mála takových věcí je krasohled. Už to slovo samo o sobě - trochu klopotné, jakoby vypadlé ze slovníku obrozenců - ale přesto půvabné. Jenom se díváš a vidíš. Čistě abstraktní krásu, která není spojená s chtíčem v žádné z jeho podob. Je to prostě jen dětská hračka, která tě jedním podíváním dokáže vzít do světa, kde je jednoduchá krása absolutním pravidlem.

9. 1. 13 Stalo se to zklamáním

Mám období, kdy naprosto podlehnu jednomu filmu, zbožňuji ho a žiju v něm. Pouštím si ho pořád dokola a přesto se nenudím. Cítím se v něm dobře jako v hezkých šatech. Je mojí dobrou náladou a svoji dobrou náladu si vyvolám, když si ho pustím. Jsem mu věrná (no, jak už to obvykle bývá: věrná po nějaký čas).

Málokdy se ale trefím do doby, kdy ten film běží v kinech. No, když říkám "málokdy", tak ve skutečnosti myslím "nikdy". Jsou to většinou stařičké filmy a, jak už se tak stává, minu čas jejich obnovené premiéry i chvíli, kdy to běží v kinech jako Projekt 100.

Dovedete si představit mé nadšení, když u mnou právě adorovaného filmu, jehož profil skoro denně sjíždím, najednou uvidím poznámku "hraje se v kinech"? A když na to kliknu, vidím, že se to hraje v mém městě, v přijatelném čase a v mhd velmi dostupném kině?

Ukecám kámošku, koupím lístky a naplánuji návštěvu kina. Všichni, kteří kdy překecávali známého, aby se s nimi podíval na jejich oblíbený film, mě pochopí. Protože film sdílený s někým blízkým je absolutní rozkoš. Takže ji pozvu do kina a zatáhnu lístky s přesvědčením, že film se jí bude líbit, anebo že ji minimálně pak nakecám, proč se jí libit měl.

Jdeme do kina a vše mi hraje do karet. Kamarádka je nalomená, protože před námi diváci říkají uvaděčce, jak jsou rádi, že se tenhle snímek konečně po letech zase aspoň jednou hraje. Já jsem nadšená, protože konečně to místo umrněného PC monitoru uvidím na plátně a vychutnám si to mnohem líp.

Začne promítání. Černobílá postavička Columbie bliká svojí pochodí a následuje první scéna. Střelhbitě rychlá konverzačka. Film je totiž romantickou konverzační komedií. Zážitek začíná, postavy si vyměňují repliky bez titulků. Anglicky. Bez titulků?

Jsme v Čechách, takže ohromené publikum sedí dlouhou chvíli jako pecky. Pak se pár staříčků chápe svých francouzských holí a belhá se k uvaděčce: "Vy to hrajete bez titulků? Ale v programu jste psali, že s titulky?" Uvaděčka je v rozpacích. Pak se rozsvěcují světla v sále, promítání je stopnuté, přichází jakýsi chlapík a říká: "Velice se omlouváme, ale dodali nám špatnou kopii. Bez avizovaných titulků. Kdo chce vrátit vstupné - vrátíme ho, pro zbytek se osobně pokusím simultánně přeložit, ale bude to jen taková znouze cnost".

Zvedáme se s kamarádkou ze sedadel, necháváme si vrátit vstupné a jdeme zachlastat.

Řekněte: nenaštvalo by vás to? Zvlášť, když si vzpomenete na dobré rady rodičů: "Uč se, kurva, těm cizím jazykům!"

9. 1. 13 Stalo se to zklamáním

doplňovaný záznam o osudech Helen ve filmech / aktuální skóre 34:12 v neprospěch Helen

Harold and Maude - Helen, příšerná Haroldova matka, chladná, žijící jen pro večírky (ve filmu její jméno nepadne, ale ve scénáři ano)

 

Lost Weekend - Helen, zoufale zamilovaná do alkoholika a marně čekající, že se napraví. Odpouští mu vše, včetně toho, že jí dal kožich do zastavárny.

 

Uprchlík - Helen, hned na začátku filmu brutálně umlácená manželka dr. Kimbla. Její vražda je mu navíc nespravedlivě připsána, takže on se zbytek filmu zoufale brání falešnému nařčení a uniká před už vyřčeným rozsudkem smrti. Tudíž mu žena způsobuje velké nepříjemnosti ještě po smrti.

 

Muži nestárnou - Helena, nešťastně provdaná za protivného mrzouta a nucená odmítnout lásku zamilovaného studenta. A pak sledující, jak si ten samý student bere po letech její vnučku - Helenku. A ta? O té by se snad dalo říct, že je to konečně šťastná Helena ve filmu. Pokud se za štěstí dá považovat, že si bere chlápka o skoro dvě generace staršího, který měl navíc pletky jak s její matkou, tak s její babičkou.

 

Lásce na stopě v protivném filmu o násilných náhodách, je Heli snoubenka hlavního hrdiny. Přestože mají těsně před svatbou, on horečně hledá dívku, se kterou před sedmi lety strávil několik hodin. A víte co? Najde ji. A víte koho si pak odvede k oltáři, a která dívka nakonec ostrouhá? No jasně - Heli.

 

Smrt jí sluší - dvě příšerné, sobecké a zlé kamarádky-sokyně, přičemž - ano, je to tak - právě Helen je ta neúspěšnější. Ta druhá jí vždy přebere milence, a to tak často, až se z toho  Helen zblázní, groteskně ztloustne a uzavře se do svého světa šílené nenaplněné pomsty. Nakonec sice zhubne a omládne - za pomoci kouzelného elixíru - ale navždy už bude muset zůstat v nepřátelském spojenectví se svou věčnou /ne/přítelkyní. A to doslova na věčné časy.

 

Simpsonovi - Helen - protivná, udrbaná manželka reverenda.

 

Pravdivé lži  - Helen je manželkou Arnolda Schwarzenegera (hrůza sama o sobě) a navíc má pocit, že je spoutaná ve sterilně nudném svazku, protože její muž se vydává i před rodinou za nezáživného obchodníka, i když je ve skutečnosti špion. Nezáživnost vztahu Helen dovede k nemanželskému flirtu, při kterém ji manžel neváhá sledovat i pomocí helikoptéry a posléze ji zaplete do smrtelně nebezpečného dobrodružství s fanatickými muslimy. Ve finále se Helen přidává k tajné službě a začnou s manželem pracovat jako tým. NO DOBRÁ, asi je šťastná, takže tohle je výjimka mezi filmovými Helenami.

 

Helena - buranský sitcom o buranské rodině, kde Helena , víte s jakým asi přídavným jménem, si žije svůj buranský život s buranským manželem a dětmi.

 

Krevní pouto - Helen provdaná za bezkrevného muže z Jihu, zato s pořádně posedlou tchýní, která ji chce zabít a dokoce jí píchne nějakou injekci pro koně, aby předčasně vyvolala porod a sebrala jí dítě. Helen to všechno ustojí, ale čeká ji budoucnost s chlapíkem, kterého dost pravděpodobně časem napadne jí začne vyčítat: Cos mi to udělala s maminkou?

 

Poslední mohykán - Helena, skoro staropanenská dcera despotického otce, která si netroufá mu říct, že má už 5 let známost s jedním doktorem. Nakonec rodinou zatuchlost rozbije nápadník mladší dcery a Helena se tak konečně možná dočká svatby a naplnění v každém slova smyslu. Není ale už příliš pozdě na to, aby byla jiná než submisivní a neschopná aspoň vyjádřit svůj vlastní názor?

 

Vraždy v Midsomeru  (nevím, jaký díl, ale poslední řada s novým Barnabym) - Helen, krachující mlékařka, jejíž manžel spáchal  kvůli neutěšené finanční situaci mléčné farmy sebevraždu. Do boje o upadající farmu zasáhne ještě mstící se bývalá spolužačka. Helen sice najde chlapíka, který jí miluje, a do kterého se zamiluje i ona, jenomže ve chvíli, kdy si to řeknou, je oba ušlapou krávy.

 

Red Riding 1980 - Helen, osamělá vyšetřovatelka, jejíž ženatý šéf se tváří, že mezi nimi ani nikdy nedošlo k žádnému románku. Rozhodně se nechystá opustit ženu, která nemůže přijít do jiného stavu. Zato Helen otěhotní, jenomže jde na interrupci, aniž by mu to předem řekla. Šéfa nakonec nejenom zastřelí, ale ještě to narafičí tak, že vypadá jako zločinec. Helen zůstává sama. S prací a s kočkou.

 

Po svatbě - Helena, v mládí podváděná svým drogově závislým přítelem, opustila ho, aniž v tu chvíli věděla, že je těhotná. Dceru pak vychovala se svým novým manželem, boháčem, se kterým žila v lásce a luxusu. Jenomže manžel, ani ne padesátiletý, umírá na rakovinu, a aby vše vypořádal, povolá z Indie nyní už napraveného bývalého přítele, aby se o Helenu, svoji dceru a boháčovy syny postaral. _____ Takže to je osud plný ran, ale zároveň i štěstí a lásky. Tahle Helena je na tom tedy dobře.

 

Wild Bill - postava Helen je naprosto okrajová. V brutálním sociálním dramatu hraje naivně důvěřivou sociální pracovnici: Do budoucna je její charakter při jejím povolání průšvih. Ale, dejme tomu, tohle je neutrální Helen.

 

Gone, Baby, gone - Helen je totální kráva, feťačka, dealerka ze spodiny společnosti, nechutná, zlá, sobecká, hnusná i na lidi, kteří se jí snaží pomoc. Unesou jí malou dceru, ale Helen to vlastně ani nezajímá. Občas si sice pobrečí, ale je to spíš sebelítost. Ani po únosu své chování nezmění.

 

Tommy Boy - v nevtipné komedii s trapným humorem je Helena epizodní postava ošklivá, otrávená a protivná číšnice v bistru, která hlavnímu přihlouplému hrdinovi odmítne udělat teplé jídlo s tím, že kuchyně je zavřená. Hlavní hrdina ji ale překecá, aby mu usmažila kuře. Když on je hlupák a přesto ji přesvědčí, co je potom ona? Nic moc.

 

Misfits - SPOILER tak konečně se i v mém jednom z nejzamilovanějších seriálů objevila jedna Helen a to dokonce  v několika dílech. Takže koho to tu máme s tímhle jménem? Osamělá elektrikářka schopná rozdávat smrtelné i oživující rány elektrickým proudem padne do oka Rudymu 2 (supr!). Helen vypadá věrná Rudimu 2 po všech stránkách, protože ho chrání i před jeho přáteli. Jenomže k ostatním se chová chladně, protivně a hloupě vzdorovitě. Rudy s ní přesto zůstává až do chvíle, kdy se z Helen stane členka superhrdinského týmu zlounů a zcela záměrně zavraždí i Rudyho. Při tom sama umírá. --- Všichni mrtví se sice díky posunu času vrátí zpátky do života, tým superzlounů nikdy nevznikne a Helen odjžídí na cesty se stále zamilovaným a odpouštějcím Rudym 2. ___ Jenomže ona ho zradila a on to ví, ona ho zabila téměř bez jediného zaváhání a on to ví. Proč zůstává s takovou potvorou a jakou má takový vztah šanci?

 

Úžasňákovi - Helen alias Elastička, žena, která svou flexibilitou dokáže udržet rodinu pohromadě, vysekat manžela i děti s průšvihů, podporovat je, nebýt zpruzená a ještě vést domácnost. Není to jednoduchý, ale ta holka to zvládá: Heleno - bravo!

 

Poznáš muže svých snů - v jenom z mnoha neurotických filmů od W. Allena je Helen žena ve velmi pokročilém středním věku (řečeno vlídně), kterou po čtyřicetiletém soužití opustí manžel. Příliš mu prý připomínála, že stárne. A skutečně, Helen je lehce pomatená, vyděšená a háže kolem sebe nepříjmné poznámky. Otravuje manžela, dceru i zetě. Nakonec se přichýlí k ezoterismu, kterému bezezbytku uvěří a nadále podle věštění a promluv s mrtvými řídí svůj život. Kvůli tomu se sice rozejde s dcerou a nepřipustí ani návrat náhle kajícného manžela, zato si najde chlapíka, který sdílí její zálibu. A navíc je bohatá, takže zajištěná. Sice se zatnutými zuby, ale tuhle Helen musím dát do těch šťastnějších. Je to sice kráva, ale neví o tom. Nemusí mít strach o zabezpeční, ani o to, že by, i když se rozhádla s jedinou dcerou, zůstala úplně sama.

 

Charlieho malá tajemství - Helen je ve filmu už jen vzpomínka na mrtvou tetu. Zemřela mladá při dopravní nehodě a před tím moc štěstí na chlapy neměla. Mlátili ji. Na synovce byla hodná, jak on si vzpomíná, nakonec se ale rozpomene, že mu byla blízká až příliš. Nešťastná, zlá Helen.

 

Fades - Helen, přísná farářka, bojující s přízračnými mrtvolami a hned v prvním díle zabitá.

 

Krvavé léto v New Yorku - postarší zmalovaná Helen, která kouří, chlastá, hraje karty a za syna má totální budižkničemu. Je na ní totálně finančně závislý, i v dospělosti se chová jak malý fracek a živí se jako tanečník v pornodivadle a šlapka. Na druhou stranu se Helen nedávno vdala. Manžel sice shání obživu jako zpěvák na svatbách, ale zdá se, že si vcelku rozumí. Dejme tomu - neutrální Helen.

 

Kazisvěti - zdánlivě sladká a nevinná Helen, která upoutá pozornost Johna Waynea natolik, že kvůli ní téměř zapomene na svoji dlouholetou známost s Marlene Dietrich - dle poučky, že s některými ženami je dobré se pobavit, ale za ženu si muž bere úplně jiný typ dívky. Ukáže se ale, že Helen je spolčená s podvodníky, kteří jsou nakonec odhaleni. Takže, jestli Helen rovnou neskončí ve vězení, tak minimálně odjíždí z města bez přátel, peněz a se zlomeným srdcem, protože se pochopitelně do Waynea zamilovala.

 

V pravé poledne - Helen Ramírezová byla klasa! Nádherná, hrdá, nepoddajná, od pohledu sebevědomá ženská. Úspěšná, uměla se o sebe postarat, neohlížela se na mínění ostatních. Sebevědomá víc než většina chlapů. Jenomže právě na chlapy měla smůlu. Nejdřív chodila s vrahem, pak se šerifem, který ho zatknul. Do toho byla zřejmě zamilovaná, jenomže on ji pustil k vodě. Tak, snad aby nepřišla o pohled na šerifskou hvězdu vedle své postele, začala chodit s šerifovým zástupcem. Zbabělcem, ubožákem a prospěchářem. Takže na toho se zas vykašlala ona a se zlomeným srdcem (její láska - šerif - si mezi tím vzal bezkrevnou blondýnu), ale s peněz za prodaný podnik navždy opouští město. Téhle Heleně věřím, že se nepoddá, ale jistě to nevím - takže dostáváš neutrální známku, děvče. 

 

Thorne: Ospalá dívka - Helen Doylová je hned v prvním díle zabitá mladá dívka, kterou před tím šílenec dva dny choval paralyzovanou (jako to dělá s dalšími dívkami).

 

Dates - v jedné z epizod je Helen jen okrajová, přesto však nešťastná žena. Její chlapík, kterého nejspíš i živí, si dává rande na inzerát, a protože je okouzlující, tak novou dívku svede. V bytě, kde bydlí s Helen a ona je přitom přistihne. A podle zoufalých nadávek, které na něj sype, není to poprvé ....

 

Blue Dhalia - Helen je krásná žena velice nevěrně čekající na svého sympatického manžela, který se jako hrdina vrátí z války. Jeho příchod ji nepotěší, ale ani příliš neotřese, dál pokračuje v pití i milostných pletkách. Jejich syn zemřel při autonehodě, kterou způsobila opilá. Zavraždí ji a její manžel se horko těžko vyvléká z obvinění. Jo, rozhodně jedna z nejhorších Helen.

 

Wife vs. Secretary - její šéf jí říká jen Whitey, ale z několika málo jiných oslovení víme, že pravé jméno krásné sekretářky je Helen - zoufale a skrývaně zamilované do svého šarmantního šéfa, který má ale oči jen pro svou ženu. Dívka s ním tráví většinu času, ale jen pracovně, přesto odkopne svého laskavého snoubence v podání Jamese Stewarta. Nakonec ušlechtile vrátí zpátky k sobě rozhádaný manželský pár, poté, co na ni šéfova žena začne nepodloženě žárlit. Jen jí se náznakem svěří, jaké city ke svému šéfovi chová, tomu to nikdy nedojde. A blonďatá smutná kráska Helen se vrací ke svému snoubenci. Nemiluje ho, ale šéfa nikdy mít nemůže. Smutné, byť morálně zcela v pořádku.

 

Ženy v pokušení -snímek není nic moc extra, ale Helena je v něm nejlépe napsaná postava. Žena, která má dobrou práci - vztahová psycholožka - opuštěná po 23 letech manželství. Muž si našel exotickou krásku a Helena si může oči vyplakat. Pak se dá na pár nezapomenutelných nocí dohromady s přítelem své dcery a tím získá sebevědomí. Měla ho ostatně vždy, jen si toho nevšimla. A pak se uvolní, začne si užívat a jejím partnerem se stane věkově odpovídající a pořád fešný novinář. Jo, Heleno, jdi do toho!

 

Rozsudek smrti - Helen je žena hlavního hrdiny žijící ve spokojeném manželství do chvíle, než jejich staršího syna zabije adept na členství v gangu. Manžel se rozhodne vyřešit to krevní mstou a Helen se stává její obětí. Zastřelí ji gang mstící se za své mrtvé. Postřelí i manžela a mladšího syna, takže Helen umírá s přesvědčením, že její rodina je zničená. Oni to přesto přežijí, ona ne.

 

The Man in the High Castle - Helen je oddaná manželka kariéristického nazi důstojníka v alternativním světě, kde se vládu nad USA rozdělilo vítězné nacistické Německo a Japonsko. Helen je žena v domácnosti poskytující svému muži veškerý servis správné árijky, včetně toho, že mu asistuje při  jeho zradách přátel. Netuší, že její jediný syn je smrtelně nemocný, takže  buď zemře,  anebo mu - pravděpodobněji - vpíchne smrticí injekci sám manžel, protože v nacistické říši jsou "nepotřební" stejně nuceně likvidováni. Helen je asi šťastná žena, protože o synově nemoci neví a v maloměstské bohaté rodině je zjevně spokojená, já ji ale počítám do nešťastných Helen.

 

Z nation v zombie seriálu, kde svět je v rozkladu, se objeví Helen jako postarší žena, která dokázala vybudovat oázu plnou ženské pospolitosti. Vzpomíná na svůj život před apokalypsou, když po těžkém porodu nechtěla být po vůli manželovi a ten ji do krve zmlátil. V novém světě založila Helen ženské společenství, kam mají přístup jen ženy a děti. Když ale chlapci dosáhnou 13 let, pošle je Helen pryč, prý navštívit otce. Ve skutečnosti na smrt. Poslednímu to dojde.  Vrátí se zpátky a otevře dveře zlu. Helen ubijí. Její oáza je zničená. Takže tohle neberu. Měla dobrý nápad, ale šla přes mrtvoly. I když nenáviděla muže, tak zvolila jejich prostředky.

 

Želary -Helenka je malá polosirota, dcera šikovné venkovanky, inteligentní dítě. Kamarádí se s vesnickým sígrem, pro kterého je asi jediné dobro v jeho životě. Tahle Helena není bohatá, ale má názor, inteligenci a oporu.

 

Srdce mužů ...a jedna opravdová láska. Helena je kráska, která se záměrně rozhodla pro život na venkově, kde jezdí na bílém koni a čeká na svého snoubence, slavného zpěváka. Jenomže se ukáže, že chlapík je pěkný had, nevěrník a násilník, což rozmázne tisk, takže Helena ho pošle k šípku. Už na ni ale čeká pohledný hudební producent, pro kterého je ztělesněním princezny, se kterou už chce zůstat napořád. Můžeme se ptát, jestli práce v hudební branži nahrává harmonickým svazkům či jestli hudební producent bude chtít změnit svůj život a usadit se na venkově, ale už bychom se ptali nad rámec filmu. Helena tedy zažila hnusnou zradu, ale náplast na ni je velmi kvalitní.

 

Poslední lovec čarodějnic - Helen je možná dcera, ale spíš manželka posledního lovce čarodějnic Vina Diesela! Už to samo o sobě je horor. Ještě navrch jí ale spolu s malou dcerou zabijí čarodějnice. Asi teda, protože z toho filmu se to pochopit nedá. Každopádně zemře i s dítětem v mladém věku a Vin se pak za ně staletí mstí. Což už jí může být úplně jedno.

 

Kouř - Helena je obtloustlá, s příšernou trvalou a pracuje v bufetu jakéhosi obskurního podniku. Zamiluje se do nového zaměstnance, ale ten na ni kašle, protože se mu líbí jiná, mnohem hezčí holka. Helena si nakonec začne s neskutečně trapným prorežimním patolízalem, který je navíc ženatý a hnusný.

 

Hotel Transylvánie 2Helča je nejroztomilejší štěňátko vlkodlaka, co jsem kdy viděla. Má jasný cíl do budoucna a neochvějnou, i když na můj vkus až moc psovsky oddanou, lásku k malému upírkovi Denisovi. Sice mi není jasné,  jak by v budoucnu mohlo soužití vlkodlaka a upíra fungovat, ale Helča vypadá, že si s tím poradí. Už teď, jako malé štěně, dokáže nahnat strach mnohem větším soupeřům a je patrné, že se nebojí snad vůbec ničeho. Tuhle Helču počítám mezi šťastné.

 

Turečtina pro začátečníky – hlavní hrdinka si zarputile říká Lena, takže její pravé jméno Helena padne v seriálu jen párkrát. Že by se za něj styděla? KOUSEK DĚJE. Lena (Helena) skončí po různých peripetiích bez vysoké školy, těhotná a se svou láskou z puberty, která je zároveň jejím nevlastním tureckým bratrem. Žít budou asi u rodičů – německé matky a nevlastního tureckého otce. Jsou lepší osudy a ambicióznější dívky, ale Lena vypadá, že je šťastná, má u sebe kluka, kterého už dlouho miluje. Moc sympatická mi není a ani její životní cesta mi příliš nesedla, ale Lena má právo na vlastní názor, takže ji s lehkým skřípěním zubů přiřadím mezi šťastné jmenovkyně.

 

ZáchranářiHelen je bezdětná žena středního věku, manželka excelentního vodního záchranáře. Muž ji má rád, ale miluje svou práci natolik, že Helen ani tak není na vedlejší koleji, jakože spíš stojí na slepé koleji kdesi v zarostlém konci opuštěného nádraží. Kvůli samotě a neustálým obavám manžela opouští a on KOUSEK DĚJE nakonec zahyne při záchranné akci. Helen, která ho stále milovala, zůstává sama.

 

SamecHelen má jen nevýraznou epizodní roli. Bohatá panička, která si chvíli vydržovala fešného gigola a po rozchodu ho stále nenápadně pronásleduje, takže on se jí vyhýbá jak čert kříži. Placeného milence hraje Ashton Kutcher, takže se Helen líbí tupí hezouni. Na druhou stranu je bohatá a aspoň finančně, když ne emočně, nezávislá. Tuhle Helen budu brát jako neutrální.

 

 Harry Potter a relikvie smrti č. 2  Helena z Havraspáru, dcera mocné Roweny z Havraspáru, Šedá dáma. Chtěla se vyrovnat své matce a ukradla ji diadém, který umocňoval sílu držitele. Čeho dosáhla? Krvavý baron, její věčný ctitel, se vydal po jejích stopách a snažil se jí přesvědčit. Když neuspěl, tak v záchvatu zuřivosti ji zabil. Stalo se z něj školní strašilo a z ní taky. Věčně bloudí po chodbách Bradavic, aby pak jedinkrát někomu podlehla - Voldemortovi, kterému vydala matčin diadém ke krutému cíli.

 

 Ready Player One: Hra začíná - Helen vystupuje inkognito pod přezdívkou, je úplně jiná v počítačovém a reálném světě. Nebojí se. Vyhraje.

 

Výstřely na Broadwayi - s touhle Helen si nevím rady. Hysterická, sebestředná, promiskuitní, patetická ale talentovaná, bohatá herečka. Nejspíše tedy: neutrální.

 

Penny Dreadful – v hororové sérii je Helen nemluvně, které její rodiče kolébají na cestě vlakem, dokud je nezmasakruje čarodějnice a nemluvně neodnese své paní. Ta z nebohé křehké Helen udělá voodoo panenku pro své zlé záměry. To už je Helen pochopitelně mrtvá.

 

Diana - při jedné z humanitních cest po Africe přijde Diana k lůžku holčičky, kterou potrhala nášlapná mina. Helena měla aspoň to štěstí, že přežila, ale nic veselého to není.

 

Patrick Melrose - Helen je jen epizodní postava, číšnice, kterou na oslavě urazí zpovykaná dámička a hlavní hrdina si od ní vyžádá telefon. Nakonec Helen nezavolá. Ale vzhledem k tomu, jak příšerná osoba Patrick je, je to pro ni spíše výhra. Vzhledem k tomu, že Helen je tam jen na pár minut, budu ji brát za neutrální.

 

Tři mušketýři - jméno Helena přijala jako řádová sestra. V civilu bývala Isabel. Do kláštera se dostala, když potratila dítě, jež bylo důvodem chystané svatby mladičkého páru. Po potratu si dívka uvědomí, že chlapec, kterého miluje, by nikdy nebyl v manželství šťastný. Proto se dobrovolně stane jeptiškou. Chlapce, nyní již muže, po letech potká a on ji nejprve ani nepozná. Řeknou si pár vět, ale zanedlouho - při obléhání kláštera - sestra Helena umře. A její někdejší milenec, zdrcený žalem, se pár chvil po její smrti utěší sexem. S francouzskou královnou.

 

Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) - Helen, jako dítě jediná přeživší z vystřílené mafiánské rodiny, se dostane na výchovu k nájemným vrahům a roky se připravuje na pomstu. Podaří se. Zlikviduje všechny, kdo zavraždili její rodinu a navíc získá zpět i rodinný majetek. Ale za takovou cenu? Podle mě nešťastná Helen.

 

Alenka v říši divů - Helen, Alenčina matka. Původně vdova sužovaná finanční tísní, ale posléze se zbaví konvencí a vydá se na samostatnou cestu s vidinou, že získá i peníze. Trápení tam je, ale celkově: šťastná Helen

 

Mare z Easttownu  - matka hlavní hrdinky. S dcerou si nerozumí, chlastá, přišla o vnuka. 

Lajna  -  rozvedená manželka. Ale tím pádem se zbavila debila a snad jí zbyly i nějaké peníze. Neutrální Helena.

Ozark - Helen, pragmatická, bezcitná právnička pracující pro drogový gang. Přichází o manžela, lásku dětí a nakonec i...

6. 11. 12. Dívka a zrcadlo

Filmy jsou prostě filmy:  jsou  zábava. Ať už jsou jakkoliv závažné a nesoucí hluboká poselství, musí být především zábavné, protože jinak by se na ně nikdo nedíval. Zábava i v tom smyslu, že diváka zajímají a ne nutně, že se u nich směje na plné kolo. Samozřejmě, může to být i zábava hodně zvrácená a přijatelná jen pro úzkou skupinu lidí. Často se přistihuji, že se mi líbí ujeté filmy. Bavím se u nich, je mi dobře a při jejich sledování se cítím jako doma.

 

Kdybych měla možnost vyzkoušet si svět svých oblíbených filmů, vejít do nich a pozměnit je, pořád by se mi líbily? Dokázala bych tam zapadnout, nebo bych se mezi svými ujetými hrdiny stala najednou já tou největší podivínkou, která nezapadá? A líbilo by se mi mezi mými oblíbenými hrdiny žít? Zavření hezky v neměnícím se ději, vidění jen skrz okénko počítače nebo televize, jsou tak bezpečně vzdálení! Kdybych se jich mohla dotknout, rozbil by se můj nebo jejich svět?

 

A kde to vlastně žiju: před zrcadlem nebo za ním?

30.8.12. Poprvé!

Znáte ten pocit, jak je člověk roztřesený, když něco dělá poprvé? Nemusí to na něm být ani vidět a dokonce to ani nemusí být strach. Je to vzrušení, je to tak zajímavé, tak nové! A samozřejmě obavy, aspoň skryté, tam jsou vždy. Bude se mi to líbit, budu to chtít opakovat? A hlavně: podaří se mi to vůbec?

Přiznám se nebylo to jednoduché (i když to ve skutečnosti strašně jednoduché je - to je ale většina věcí, které děláme - přesto: když jsme je dělali poprvé, vůbec se nám tak jednoduché nezdály - viz. úvod). Přesto se podařilo. A byla jsem nadšená, totálně spokojená a hrdá sama na sebe. A rozhodně v tom chci pokračovat a dělat to zase a zase.

Před dvěma dny jsem si stáhla svůj první film.

13.6.12. Hrát (jako) o život

Čím by měla velmi dospělá poradit méně dospělým? Kdyby o to stáli.... Jak ulehčit to, co je čeká? Jednoduchou radou a přitom těžce proveditelným způsobem: Hrajte! Hrajte jako o život, protože o ten tu jde. Můžem se všichni bavit o tom, jak důležité je nitro, ve kterém nosíme elegance květ. Jak důležitý je humor a inteligence, která naprosto převálcuje vnější vzhled, ale když budeme upřímní, tak právně ten vnější vzhled je to, co nás upoutá, nebo odradí.Takže se, prosím, inspirujme. Ať už máme jakékoliv bolístky, tak je skryjme /aspoň na první pohled/ a tvařme se, jak jsme sexy a cool a všichni nás chtějí. Věřtte mi, je to laciné, ale vážně to funguje.

------------------- Vemte si mého oblíbence Simona z Misfits. V prvních dílech klučík s těkavým kukučem, trapnými pohyby, úšklebky a zoufaleckými promluvami. Kdo by ho chtěl /? já ano, ale já jsem divná/ A v druhé řadě? Ten samý klučík s lepším účesem a možná těmi samými kecmi, ale tentokrát sebevědomě vyjádřenými s hrdým a lehce sarkastickým postojem. Která by ho nechtěla? ___ Je to hodně o tom, jak tě vnímá svět, ale většinou tě svět vnímá tak, jak se vnímáš sám. Takže: hrej! Ze všech sil. Prostě z toho vytřískej co se dá a neměj výčitky. ____ Hrajou všichni. Ti, kteří se tím živí, dokážou vyhrát Oscara. Ti ostatní hrají jen o  život.

5. 6. Jen tak

Mezi námi (nimi) inťoši jsou filmy tak závažné a hluboké, ale mezi námi - fily -to může být i taková zábava! Když se povede, aby se i inťoši za to, že se baví,  nestyděli.----- aneb Menzl jako raper v době, kdy se nikomu jinému o rapu ani nezdálo.

Vlastní logika 6. 3. 12.

Film je svět sám o sobě. I ty nejvíc puristické - dejme tomu ve stylu Dogma - si vytvářejí vlastní svět. Minimálně tím, že volí scénáristickou zkratku, která není v reálném světě příliš realistická. Alfred Hitchcock se v rohovorech s Truffautem posměšně zmiňuje o přátelích logiky, která je v životě naprosto jiná, než filmová a jak legračně působí, když její zastánci se jí snaží uplatňovat i na zákony filmového plátna.

Dobré filmy vytvářejí svoje vlastní světy a tím pádem i svoji vlastní logiku. Pak nás nepřekvapí, když hrdinové přežívají krkolomné pády z hodinových ručiček na vysokých věžích, že se dorozumí s mimozemšťany, nebo že přeskočí jiskra mezi meziplamentárními druhy. Dobrý film nastolí svět, kterému bezezbytku uvěříme. Ten špatný může použít stejné motivy, ale na diváky to působí jako nesnesitelný blábol. Nejde o pravdivost, ale o uvěřitelnost.

Vlastní logika 6. 3. 12.

Nebát se a nekrást 9. 1. 2012

Jednou jsem potkala po filmu spolužačku v kině a ona mi řekla, že věděla, že tam jsem, protože jsem se sama smála na místech, kde se nikdo jiný nesmál. Když jsem byla puberťák, prosmála jsem se Čelistmi, protože mi představa obřího lidožravého žraloka připadala absurdní (i když jako podobenství je to dobrý film), zatímco dvě mé kamarádky se objímaly na opěradlech a snažily se ani nestočit oči na filmové plátno. Smála jsem se na Soudci Dreddovi. Smála jsem se baroknímu kýči Angeliky.

S kamarádkou nás napomínali další diváci, když jsme dostávaly záchvaty smíchu na Aktech X ("Tento virus je mimozemského původu, je to původní obyvatel Země") . Vyprávěl mi jeden ultralightista, že je málem vyvedli z kina, když se smáli pruskému důstojníkovi a jeho úzkoprskému dodržování předpisů v Báječných mužích na létajících strojích. Šel na to představení v Německu a tamní publikum zachovalo naprostou vážnost a nic nepochopilo, protože dodržovat předpisy se přece musí!

Dostávala jsem záchvaty smíchu na Lepší už to nebude, protože je to kýčovitý blábol a přitom se ten film líbil tolika lidem z mého okolí, že jsem pak o něm raději přestala mluvit, abych je nepopudila. Nudila jsem se při Počátku a bylo mi tak jedno, jestli se ta káča dotočila nebo ne.

Mám prostě jiný vkus a stojím si za ním. To je věc, za kterou se vyplatí stát. A někdy se vyplatí stát i před ní!

P. S. A z pohádky Co takhle svatba princi? mám nejradši písničku Krev ať teče, teče jen dál!

7. 1. 12 Na první pohled

Jsou fillmy, které uchvátí na první pohled a od prvního obrázku. Jsou jiné, kdy nevíte a pak najednou se zjeví okamžik, scéna, záchvěv hudby, nebo gag a divák prozře a řekne si: ale ono to není zdaleka tak ošklivé jak se zdálo, nebo: přece jen na tom něco bude.

Pro mne je to například moment, kdy šílený doktor, kanibal a mimozemšťan Frank n Furter v RHPS běží bezhlavě po růžově okachlíčkovaném schodišti až vráží do zdí. Nebo když Alberto Sordi v Báječných mužích na létajících strojích zvolí jedinou správnou techniku, jak přesvědčit přísnou abatyši, aby mu pomohla v něčem tak světském a povrchním jako je mezinárodní letecký závod.

A někdy stačí jen pohled, jako je fotce dole, tak zoufale zranitelný a vtahující do sebe, že si ten film znovu pustím - už zasažená oním intimním momentem - a ten snímek zpětně přehodnotím: Stálo to za to!

7. 1. 12 Na první pohled