rikitiki

Hlavní hrdinka si nahrává na kameru dění v pronajatém bytě, kde čtveřice přátel vypráví o svém dětství i současnosti a sem tam uspořádají mejdan. Stejně nudný a banální je film. Je jako videodeník nepříliš talentovaného a nápaditého filmaře, takže může zaujmout jen jeho nebo jeho známé (a ty nejspíš pouze ze soucitu). Všechny postavy tohoto filmu jsou navíc protivné svou nevyhraněností a nerozhodností. (6. 1. 2011)

Silný příběh, ale velice špatný, plakátovitý film. /4. 1. 2011/

Lepší tři plus. Velmi vtipné dialogy, ale oba pánové jsou už přece jenom až příliš zkušení na tyhle role. /2. 1. 2011/

Kdysi jsem viděla stařičký francouzský dvoufilm o krachu manželství podáváný jednou z ženina, podruhé z mužova pohledu. Ten dvoufilm fungoval, každý z dvojice popisoval jiné události jejich soužití a když popisovali stejné, tak se jejich výklad naprosto lišil. Ve filmu Řekl, řekla stejný princip nefunguje. Přestože je zjevně laděný v duchu retro, nemá šťávu a vtip starých filmů. Unaveně se táhne a dvojice popisuje klíčové momenty vztahu vpodstatě úplně stejně. Takže tu samou nudu vidí divák dvakrát. /2. 1. 2011/

Další film, kde Němci střílí jak ponocný, aby hlavní hrdinové mohli vyváznout z neřešitelné situace. Navíc příšerně přeslazená limonáda s trhlými dialogy. /1. 1. 2011/

Přepjatě mravokárná rozbředlost. Korbelář i jeho postava v tomto filmu by zasloužili zavřít až by zčernali. Takový nechutný, latentně homosexuální, svatoušek. A ostatně skoro všichni, kromě Zity Kabátové, tam hrají jako v permanentním hysterickém záchvatu.

Má to rozhodně invenci, ale je to nechutné.

Dlouhá nuda. /30. 12. 2010/

Zbytečné, nudné, převídatelné. /28. 12. 2010/

Solidní portrét, o tom, jak si s člověkem zahrává paměť, i o tom, že některé věci moc napravit nejdou. A taky dost zajímavostí o známých filmech. /28. 12. 2010/