rikitiki

Velmi solidní tři hvězdičky. Režisér to ale přepískl s mysteriozností, moc tlačí na pilu. Zejména závěrečné mrknutí děťátka už bylo příliš. A vládce pekel v podání De Nira byl (patrně i zásluhou kostýmu a vzhledu) spíš směšný než démonický. /6. 2. 2011/

Možná to bylo špatným dabingem, ale vědec, který si plete fyziku s chemií (prudké ochlazení žhavého kovu vážně není otázka chemie) si zaslouží, že získá jednu z na pohled nejnechutnějších superschopností. A taky hrát v tak fádním filmu. /6. 2. 2011/

Dávám tomu sice nejnižší možné hodnocení, ale jinak vřele doporučuji na bujaré mejdany, kde se alkoholem nešetří. Je to roztomilý pokus, jak natočit film, na který máte 5 marek, místo herců seberete bandu postarších rajd a pobudů z místního pajzlu, kteří budou navíc muset rovnou před kamerou z frcu vymýšlet scénář a jako hudbu použijete soudtrack z Ein Kessel Buntes. Pozor! je důležité donutit ansámbl k podpisu smlouvy s vysokou sankční doložkou za neplnění ještě v opilosti, aby se pak z toho nemohli vykroutit. ______Taky se to brát jako názorný příklad čeho všeho je schopná pořád ještě hezká, ale už v ožehavém věku, učitelka náboženství, když narazí na chlapa, který by event. mohl mít zájem. Nejenže je ochotná jít přes mrtvoly, ale klidně zachrání i svět, aby měla vyhlídku na noc s buranem, který vypadá jak obtloustlý krtek v letech, /5. 2. 2011/

Bez vtipu a bez akce s přehršlí němých scén jen podbarvených hudbou. /3. 2. 2011/

Přespříliš dlouhé čekání na akci, které v divákovi nevzbuzuje napětí, ale nudu. /3. 2. 2011/

Zfilmovaná Turgeněvova povídka. Taková ilustrativní záležitost, která nemá, čím by nadchla, i když je řemeslně na velmi slušné úrovni. /31. 1. 2011/

Jak hodnotit rutinně nasnímané divadlo? To nejde. Ale divadelní hra je to prvotřídní, vtipná, smutná a výstižná zároveň. /28. 1. 2011/

Tykwer žije v zvláštním světě, kde platí prapodivná, ritualizovaná pravidla. Někdy se projevují hromaděním nesmyslů (Smrtelná Marie), jindy zase tempem (Lola běží o život, Nebe). V Lole bylo tempo strhující až se zajíkávalo, v Nebi plyne jako nedělní odpoledne při čaji u tetičky. Zatímco děj by vydal na akční thriller, střih a záběry byly pozvolné až malátné. Tykwer pracuje s filmovými prostředky, podle mě ale samoúčelně a v tomhle případě neobjevně (let do nebe coby metafora smrti). ____Někomu tenhle styl může sedět, mně ne. Co mi ale vysloveně vadilo, byl chatrný scénář. I v příběhu takřka nadpozemské lásky musí fungovat běžná pravidla, když se milenci pohybují na zemi mezi běžnými smrtelníky. Když nebudu hodnotit ústřední dvojici (beru ji jako pohádkovou), tak bylo v ději plno nesmyslů a nelogického chování. KOUSEK DĚJE: hledaná atentátnice, jejíž fotka je ve všech novinách, si volně a bezstarostně chodí za bílého dne ulicemi, maskuje se ostříháním (vyholené ženy si nikdo nevšimne, že?) všeobecné spiknutí karabiniéru (to bylo skoro na intervenci italského zástupce v EU). ____Shrnuto: nesmysly v ději a dlouhé, často zbytečné záběry = nuda. /28.1.2011/

Nechci hodnotit. Snímek má kvality a filmařské nápady jako z rukou mírně nadaného tvůrce domácího videa z dovolené v Bulharsku. Zaujme ale postoj českých (převážně) turistů k (ne)realitě v KLDR, kdy stačí jen pár hodin v prapodivné a zřejmě pekelné zemi a už se u nich projeví staré strachy ("nahrávají nás? co nám udělají?).Zvláštní je, že to cítí i mladší účastníci zájezdu, kteří totalitu snad na vlastní kůži nezažili. /28.1.2011/

Rozhodně to není dokonalý film. I téma je trochu omleté. Přesto tenhle snímek zaujme energií mladých a tehdy vpodstatě začínajících herců a dobrými (uvěřitelnými) dialogy. Nicméně se stejně musím ptát: A jak se k sobě budou chovat v pondělí? /27. 1. 2011/