rikitiki

Předvídatelná oddychovka pro deštivý den. Velmi slušné herecké výkony - především hlavní představitelka, pak v tomto typu filmu nezvykle drásavě zahraná scéna, kdy se hroutí v depresi a zajímavá konfrontace dvou kultur a názorů na krásu. Jediné, co mi vysloveně vadilo, bylo pár nechutných rasistických narážek na bělošky zkraje filmu. P. S. Skoro mám chuť vzít tu poslední větu zpět, protože teď jsem si přečetla ostatní komentáře a vidím, kolik nenávistných reakcí vzbuzuje prostý fakt, že někdo vypadá jinak, než manekýna. V tomhle případě je to jasné potvrzení hrdinčiných slov ve filmu, že takové hloupé urážky svědčí o dost nízkém sebevědomí. /7.8.2010/

Kašlu na to, že je to jednoduchý. Láska je prostě nepředvídatelná. O malinko víc bych byla spokojená, kdyby na konci Vondráčková švácla toho hajzla něčím po kebuli. / 6. 8. 2010/

škoda, že na to neměli víc peněz, ale i tak je to milá a vtipná pohádka. KOUSEK DĚJE - za velkou chybu ale považuji přítomnost čerta v kostele, stejně jako to, že scénu přetím oddává pár pod širým nebem.

No a proč ne? Drsně ruské a občas vtipné.

Je to bláznivina. Trochu prvoplánová, ale ne vulgární a docela mile legrašní. Protože mne odpuzuje křečkovité a připjaté herectví Petera Sellerse, tak mi remake s umírněnějším Stevenem Martinem přišla vtipná, tedy až na to, že si coby Amík dělal dost nehezkou legraci z Francouzů (nevděčník, nebýt jich, bůh ví, kdy by získali nezávislost) a Jean Reno dostal scénu adorování hamburgerů asi za trest za své výrazy z Godzily, když mu donesou americké kafe a koblihu s dírou.___ A hodně povedené české dialogy a dabing. /6. 8. 2010/

Zoufale nezáživný a chaotický film. Jakoby někdo roztrhal počítačovou hru a pak ji halabala poslepoval. Zajímavý nápad na putování sny je asi to jediné, co snímek malinko drží nad vodou - a ani to není orginální myšlenka. Jinak se člověk dočká jenom násilně dojemných scén o hledání porozumění ve vztahu otec - dospělý syn, otec - děti a manžel - manželka. No větší klišé už snad není možné, navíc příšerně sladkobolně podané. Do toho přestřelky jak u Verdunu (nebo jako právě v počítačové hře) a do všeho remcá zhruba patnáctiletá architektka chytrá jak rádio. Nuda. /6. 8. 2010/

Vůbec to není špatný film. Od Vaculíka a Tofiho sice člověk nemůže čekat žádné herecké zázraky, stejně jako od Soukupa ty režisérské, ale coby spoluscénáristovi se mu podařilo vystihnout zatuchlou atmosféru izolovanosti osmdesátých let. ___Postavy vyprázdněně naplňují své úlohy, které jim vytyčila ideologie, které už nikdo nevěří. Bezcílně bloumají polozřícenými fabrikami a ošuntělými městy, nic je nebaví, nic je netěší, snad jen v milostné sféře mají trochu svobody. Jinak se nemůžou vymanit zpod knuty závodního výboru, vedoucího, rodičů Jediné další místo svobodného vydechnutí - kromě lásky - jsou pro ně ruiny tovární haly, kde na ně občas zasvítí slunce a i to jim vezmou.___ A tak se upnou oba ke skoro nesmyslnému snu po volnosti. Tofi chce odjet do Francie, Vaculík na moře. Je jasné, že se jim to nepodaří a dokonce by se dalo říct, že jsou za své sny krutě potrestáni. Tofi smrtí a Vaculík ztrátou naděje, protože je už přece "dospělý člověk".___ Nemá šanci na modrou volnost moře, po šedivě zelené buzeraci vojny ho nejspíš čeká špinavě nudná (ne)existence ve fabrice, která je podle všeho kafkovsky zcela zbytečná. /1. 8. 2010/

Excelentní nápad. Jen zlehka uvěřitelný až více než padesát let po válce, protože je to pohádka, která vytěsnila hrůzu a nelidskost. Je to sen. Hezký, naprosto neuvěřitelný a nepravděpodobný, stejně jako zelený kůń.

Neskutečně nudný a přiblblý film o ... naprosto ničem. Jiskření mezi hlavními postavami prostě neexistuje, to už větší chemie fungovala mezi Obermeierovou a Brabcem v Majoru Zemanovi. Konec je nechtěně směšný. /21.7. 2010/

Sarkastické, moudré, neponižující. Šokující a přitom s hlubokou znalostí věci. Tenhle film neparoduje křesťanství, ale tupos mas, které vyžadají vůdce, aby měly koho následovat a nemusely samy přemýšlet.