rikitiki

Komediální první polovina o seznámení a lásce střelené studentky klavíru a bezstarostného frajírka, co rád závodí, vyšla dobře. Drhla dramatická závěrečná část, kdy se příliš dojímalo i moralizovalo a ve scénáři se objevilo pár nelogických chyb. Velmi dobře ale byly natočené i sestříhané automobilové závody. Měly šťávu, energii, přehlednost i mikropříběhy s napětím. SHRNUTÍ: Saif jako závodník a Rani jako fanynka na okruhu? Sen každého (ne)automobilového nadšence!

Velký potlesk za výchovné téma o homosexualitě, zdvořilý úsměv za provedení filmu. Komická stránka se nevyvedla, homosexualita je občas předváděná pitvořením. Psychologické pohnutky postav se mění, jak na běžícím páse. Potěšil mě Ayushman Khurrana, nyní již na indické filmové scéně pevně zavedený jako specialista na role, které bourají sexuální tabu. SHRNUTÍ: Nejvíc filmu ublížilo, že se nepodařilo vybudovat vztah mezi ústřední dvojicí kluků. Necítím mezi nimi žádné emoce, natož lásku.

Zas taková stařina, ze které si po pár týdnech pamatuji jen ducha, který někdy mohl a jindy zase ne procházet zdí.

Slušná mozaika výpovědí dává dohromady obraz pádu mocného muže, který si myslel, že může všechno. Série ukazuje, jak běžný je přehlíživý postoj k ženám a k násilí, které na nich muži páchají. Otřesná je natáčená a odvysílaná večeře elit, kde mladá novinářka vypráví, jak ji Kahn sexuálně napadl, až se musela rvát, aby mu unikla – a všichni se tomu smáli! Nonšalantní obhajoba, že on prostě má rád ženy, že je snad normální, když muž podlehne lásce (!). A podobná slova zaznívají dokonce i od matky jedné z jeho obětí. ____ Jakkoliv nemusí být výpověď hlavní svědkyně – pokojské v něčem přesvědčivá, další svědectví a důkazy jasně ukazují, že Khan je násilník a surovec, přestože před kamerami se chová jako uhlazený gentleman a chytrý, vzdělaný muž. Se ženami bez rozdílu však zachází jako s kusem hadru, a to přestože se s velkou pomocí svých tří manželek vydrápal do nejvyšších pater politiky a ekonomiky. Hnus. Uživateli Arsenal83 bych doporučila, ať si o věci něco přečte, než začne dávat ženám rady, jak snadno situaci zvládnou. On některý „starý dedo“ může být dost při síle. Navíc oběť je často paralyzovaná šokem a strachem, zde podmíněným i obavou o své zaměstnání. Oběť útok nečeká, proto je zaskočená a bezmocná, zatímco útočník se na agresi připravuje, je psychicky silnější a ví, co chce udělat. SHRNUTÍ: Khan patří za mříže a s ním i všichni jemu podobní.

Po půlhodině jsem měla nutkání to vypnout - ve filmu se vrší jedna temná, násilná scéna za druhou. Co člověk, to zničený život poznamenaný už od dětství. Nadávek a sprostých slov víc než těch normálních. Jediné, co to trochu zachraňovalo, byly na tělo psané rapové songy, které komentovaly děj či vysvětlovaly minulost postav. Ale proč se bahnit v takových kumulovaných hrůzách, jejichž evidentním cílem je pouze šokovat? ____ Pak se však jednotlivé epizodické děje začnout protínat, a i práce s časem a jeho posouváním dozadu i dopředu zaujme. Není to už jen proud děsivých historek z podsvětí a periferie, sem tam se objeví i nějaká naděje a ukáže se, že charaktery některých postav nejsou zcela propadlé peklu. SHRNUTÍ: Film, který se snaží být hooodně drsný. P. S. Absolutně mě nepřesvědčilo, že za bídný život zobrazených lidí může nějaký záhadný krutý systém. Pokud bychom za něj měli považovat státní aparát, tak ten naopak zjevně funguje - snaživá sociální pracovnice i policie. Kdo je na vině za zničené životy jsou převážně ti lidé sami. Jistě, nesou si často zlá traumata z dětství, ale jejich řešením asi nebude šířit násilí dál, že?

Jak dlouho zůstane originální rukopis originálním? Pro mě to skončilo tímhle filmem. Ritchie vytahuje z rukávu svá obvyklá esa: několikanásobné zrady, vracečky, rychlé dialogy, cynické násilí, spletitý příběh s mnoha postavami, vtipné propojení jednotlivých linek v závěru …. Je to dobrý, ale nějak se už nedokážu nadchnout. Je to zábavná hříčka, která nezanechá hlubší dojem - a ani nemá takovou ambici. Jistě, trochu ozvláštněné to je - hlavní bosové už dosáhli postavení, tudíž se navenek chovají jako uhlazení obchodníci, násilná podstata však zůstává stejná. Zarámováno jako vyprávění bulvárního novináře, který se mmj. následně snaží příběh prodat jako scénář - tady na nás Ritchie, autor scénáře, pomrkává. Přes to však film beru výhradně jako zábavnou oddychovku. SHRNUTÍ: Když se zapleteš se špínou, tak se ušpiníš.

Vizuálně si s filmem neskutečně vyhráli. Snaha o autentičnost dobových reálií i dobového snímání hraničí s obsesí. Ale jinak je to hlavně smršť cynických dialogů, které se tváří jako bonmoty. Ztrácela jsem se v přehršli jmen a faktů americké filmové a politické historie 30. a 40. let. Myšlenka o muži, který nechtěně pomohl vyhrát lži, aby pak i za riziko sebezničení napsal pravdu, aspoň ve filmu, je rozbředlá a nepřesvědčivá. Je to snobsky ukecané a mohlo by to líp vyznít jako rozhlasová hra. Což je paradoxní při tom, jakou práci si dali s obrazovou stránkou filmu. SHRNUTÍ: Továrna na sny může přivodit těžké noční můry.

Romantický, mysteriózní, ale především: nudný. Tempo je tak rozvážné, že skoro trpí demencí. Dlouhé záběry, kdy se vůbec nic neděje. Zbytečné scény. Nejšílenější je ještě o něco víc bezdějový a rozvleklý konec filmu. Mohla to být dívatelná filmová povídka, ale dvouhodinový film? To radši sledovat, jak roste bonsaj. SHRNUTÍ: Do tohohle letadla nenasedej, má zpoždění už na startu.

Ze zoufalého průměru raných indických devadesátek to vytahuje především postava pouličního motivačního řečníka a někdy i snaživé pokusy o humor. Jinak storka o chudém chlapci, který chce uspět ve velkém světě a málem se přitom dá na scestí, je velice prostinká. Zločinci se zákeřně smějí, dívka edukativně nabádá chlapce, aby se držel ctnosti a chudoby, chlapec chvilku podléhá svodům, ale pak prozře. Bohatí jsou zlí, chudí dobří. SHRNUTÍ: Chudoba cti netratí. Blbý je, když si pak musíš vystačit právě jen se ctí a chudobou.

Mě to baví.