rikitiki

Udivilo mě, jak vysokou úrovní plastické chirurgie disponovala stará Čína. Neméně tak mě udivilo, na jak ubohé úrovni bylo mečířství. Můžou si tomu říkat „technika tekoucí vody“, ale pokud se ostří meče ohýbá jak krejčovský metr, tak to je diletantství. To i snad Kopčem s Veverčákem by ukuli lepší meč. Z pazourku. _____ Nejsem cílovka. Děj mi připadal chaotický – až na základní linku – a souboje nepřehledné. Nicméně Michelle i ten chlapík, co hrál jejího manžela, byli hezcí na pohled a jejich namlouvání za pomoci vstřícného deště mělo roztomilý půvab. SHRNUTÍ: Ve staré Číně byl nejlepší učitel bojových umění 300 let po smrti…. No, ve školství tedy taky měli velké mezery.

Po všech těch vymazlených a inteligentních seriálech quality TV je občas osvěžující dát si dobrou klasickou inquality TV. Tyran je totiž velkými penězi vytuněná soap opera, akorát doplněná o teroristy a puče. Béčko s nádhernými lokacemi, ale příběhem z červené knihovny. ____ Hlavní hrdina, který se se svou dokonalou americkou rodinkou vrací domů, kamsi na Blízký východ, kde jeho rodina vládne, disponuje podivuhodnými schopnostmi guerillového boje, jak se záhy ukáže. Hrdina neustále někomu slibuje, že ho nenechá ve štychu, což se už po pár dílech seriálu ukáže jako jasné znamení, že s dotyčným je ámen. Hrdina má také evidentně slabost pro mocné či mocichtivé ženy, protože se obklopuje hned několika dominami typu lady McBeth (ženy v tomhle seriálu jsou vůbec dost dominantní a průbojné, zejména na arabský svět). _____ Udivuje mě, že tyranská rodina se dokázala tak dlouho udržet u moci, když téměř každý její konvoj někdo přepadne a unese (jednou únos spáchají dokonce děti). ____ Americký generál hrající na housle svým vojákům těsně před výsadkem. ____ Tuarégská žena z pouštní vesnice se zapojí do odboje a vrcholné politiky, čímž se bohužel musí vzdát svého snu vystudovat v Německu za půl roku solární inženýrství (asi rychlokurz). ___ Do prezidentského paláce a taky z něj si každý chodí jak do holubníku (asi došly peníze na ochranku). ____ První dáma nastoupí do nemocnice jako lékařka a slouží na směny, protože v zemi asi žádný jiný doktor není. _____ Hrdinův syn se snaží ošu… pomilovat patrně s celým Blízkým východem (bohužel, špatným směrem). Když se mu to nedaří, tak si občas zajde na protivládní demonstraci. ____ Postavy se vynořují a pak zase mizí, když už scenárista neví, jak je použít. Ti šťastnější jenom odjedou (teta z Ameriky), většinou ale končí na krchově (skoro všichni ostatní). ____ Nejdřív jsem seriál brala vážně, i když mi bylo podezřelé, jak jsou všichni hezcí a vypulírovaní. Ale když se jedna hloupost vršila na druhou, začala jsem to brát jako komedii a vlastně si to i užila. _______ P. S. Seriál končí otevřeně, tvůrci nejspíš doufali v další řadu, ale na tu nedošlo. SHRNUTÍ: Co je horšího, než mít bráchu mešuge? Mít bráchu mešuge, který vládne státu! Úplně nejhorší ale je, když si uvědomíš s kým že to máš vlastně společné geny……… MÓDNÍ OKÉNKO: Oceňuji kostýmy a vizážisty. Tyranova manželka nosila nádherně výrazné a strhující modely. Většinou monochromatické. S pelerínkami, pláštíky, šůsky, případně výraznými límci a dekolty (nikoliv však odhalujícími). A s nějakým výrazným šperkem. Dokonale to podtrhlo její aureolu mocné ženy, vládkyně. ____ Pouštní ženě slušely rádoby etnické vyšívané kazaky a dlouhé sukně (i když pochybuji, že v reálu nosí tuarégské ženy pod svým krojem bílé krajkové kombiné), i zajímavě řešené šperky na obličeji. Zejména bych vyzdvihla, že v každé situaci, ať už v boji nebo při politických půtkách, vždy si našla čas zaplést si své krásné vlasy do nějakého složitého účesu, které měnila snad několikrát denně. ____ Hrdinova manželka oblékala většinou pastelové barvy, které vystihovaly její postavení udivené turistiky v cizí zemi i vzhled vycmrdlé blondýny. Postupem času, jak se vyvíjela i její postava, se zaměřila převážně na bílou, ale tu nosila v jednoduchých, zato nápaditých střizích.

Příběh, orámovaný Vánocemi, příliš vánočně nezačíná. A když se lehká komedie z úvodu přehoupne do melodramatu a na chvilku i do dramatu, tak už jsou Vánoce pouhou kulisou. Nakonec se ale vizuál Vánoc a dění na plátně propojí a máme roztomile sentimentální a hřejivý konec pravého vánočního filmu. ____ Mě se líbilo špičkování ústřední dvojice v začátku filmu – bylo fakt vtipné a trochu sršaté. Ale zarazil mě ten náhlý zlom do depresivní nálady, i když to bylo jasně odůvodněné. Chování dívky mělo zdůvodnění v její minulosti, a tak i když třeba divákovi ze začátku připadá bezmyšlenková, sobecká a místy protivná, když zjistíme, proč tomu tak je, najdeme i pochopení. Její princ na kole je nádherná vymyšlená postava, opravdový princ z pohádek, až na …. a to už bych spoilerovala. Co mi opravdu vadilo, bylo však zobrazení hrdinčiny matky, která byla nepříjemnou až urážlivou karikaturou „jakože“ Chorvatky, ovšem zde podané jaké nějaká etnická kuriozita pějící nyvé písně, vařící podivná jídla a zdobící si byt ruskými malovanými lžícemi. A konec nemusel být tak sentimentální. Jedna oslava, kdy se všichni objímají a miluji, by stačila. Dvě už byly zbytečně moc. SHRNUTÍ: I vánoční elf může cítit smutek.

Kombinace thrilleru a komedie? Inu proč ne. Přestože dílko není nijak ohromující, je zábavné a svižné a jako oddechovka ujde. Podle mě je v komediálních scénách film silnější. Ke kladům připočítávám i logické, byť dosti zašmodrchané, vysvětlení. A přesné obsazení Anny Kendrick do role snaživé domácí puťky, Blake Lively jako sebevědomé snobky a Henry Goldinga pro jeho dekorativnost. SHRNUTÍ: Bacha, na samoživitelky v domácnosti, jsou zvyklé poradit si se spoustou problémů.

Sugestivní až k nesnesení. Hlavně první díl má neuvěřitelnou intenzitu a pohled do roztaveného atomového reaktoru mi evokoval pohled do pekel. ______ Seriál má neuvěřitelný záběr: od vrcholných politiků - po zcela řadové lidi. Katastrofu a její dopady zobrazuje z mnohých úhlů, kde nechybí ani to, co se dělo s opuštěnými domácími mazlíčky._____ Příliš nezáleží na tom, že seriál není stoprocentně přesný. Hlavní je, jak ukazuje mechanizmus lži – od sebeklamu, že něco takového se přece v nejlepší zemi na světě nemůže stát, po záměrné lži před mezinárodním společenstvem. Nejdůležitější a taky nejzhoubnější ale byly lži uprostřed celého aparátu. Kdy se lhalo kvůli splnění plánu, kvůli strachu o místo, kvůli obavám z toho, co tomu řekne vedení, kvůli strachu ze zahanbení, ze ztráty prestiže… Víc jak třicet let stará katastrofa k nám pořád promlouvá nejenom hmatatelným dopadem, ale i tím nehmotným – pokřivené principy, které tvoří malé víry, jež se nakonec spojí v burácející propast strhávající vše kolem sebe. Proto je to pořád hodně aktuální. SHRNUTÍ: Některé zákonitosti nemůžeš překročit beztrestně.

Film je starý 20 let, ale působí, jak kdyby byl z osmdesátek. Humor je křečovitý. Všichni vřeští, piští, brečí. Děj je obšlehnuté Zatímco jsi spal. V indických poměrech doplněné o ukázky otřesné lékařské péče („Její zranění nejsou vážná. Má jenom otok mozku a teď leží v kómatu“). Ke konci se všichni trumfují, kdo je víc ušlechtilý a prolijí při tom potoky slz. SHR se filmem jen mihne. Písně jsou dlouhé. SHRNUTÍ: Preity a Rani v růžovém rozpuku mladých let a Salman ještě přijatelně osvalený.

Totálně švihlý a ujetý. V tomhle seriálu se může stát všechno a taky se v něm skoro všechno stane. S postupem dílů se děj poněkud uklidní a začne být více melodramatický. Řeší se převážně rodinné vztahy. Tím, jak se vyprávění vrátí zpátky na zem (do jisté míry), tak se naštěstí herci přestanou tolik pitvořit a někteří předvedou i velmi slušné herecké výkony (vyzdvihla bych epizodní, ale velmi procítěně zahranou roli ředitele sirotčince). Uvidíme hodně svlečených japonských hezounků (ne úplně do naha) a jednu roztomilou porcelánovou panenku se vždy rošťácky rozčepýřeným účesem. Výprava je viditelně televizní, ale na to se dá zvyknout. SHRNUTÍ: Když Japonci spojí dohromady Pevnost Boyard a Takešiho hrad.

Nemám v oblibě snímky, které do skutečných historických událostí cpou další a zcela vymyšlená dramata. O příšerné rwandské genocidě to pro mě platí stoprocentně. To ale není hlavní mínus seriálu. Tím je podle mě jeho stupidita. Vždyť to působí jako nějaká severská detektivka nebo spíš přeplácaná rádoby mysterióznost typu Šifry mistra Leonarda: psychicky narušené holce furt všichni něco naznačují, ale nikdy jí to neřeknou. Tajné bratrstvo s provinivším se členem, kterého kryjí. Zabijáci, co se plíží příšeřím. Zachránci, kteří se tam plíží taktéž. Zámek postavený za krvavé peníze. Katakomby plné lebek. Pomsta čekající léta na vykonání. Bloudění Rwandou, kdy si jakousi neznámou nicku z Londýna najme rwandská vláda, aby prověřila její justici. A to kobra, to už byl snad jen vtip, ne? _____ Všichni velmi zkušení a úspěšní lidé spolu mluví květnatým jazykem a přitom plácají blbosti. Všichni jsou hrozně naivní a hlavně sentimentální, což jistě jsou typické vlastnosti úspěšných právníků a politiků, že? Taky se zde dost často zvrací. ____ Ne, že by seriál nepřinášel některé zajímavé myšlenky. Například pocit Evropanů, že se můžou furt montovat do Afriky. Tentokrát už ne jako kolonisté, ale jako rádci a ochránci…. Což je obojí stejně přezíravé. Také úvaha, že demokracie není systém, který nutně funguje všude. Že evropské pojetí světa nemusí být jediné…. Což všechno v souvislosti se seriálem, který se zabývá rwandskou minulostí i současností, působí velice ironicky. Protože ho natočili Britové a zase si tak přisvojili právo vykládat minulost i současnost jiného národa. Jo, a taky rádi využili příležitosti, aby si kopli do Francouzů. P. S. Když z genocidy uděláš detektivku. A dost hloupou.

Jedenáctileté holčičky nejsou andílci. Začíná jim puberta, začínají je zajímat kluci, mění se jim tělo, střídají nálady, pozorují se, blbnou, jsou agresivní, chtějí být dospělé a přitom si ještě hrají. Trochu se děsí toho, co nastává a jsou šíleně nejistý. A Amy k tomu má ještě pořádný balík starostí navrch. Přestěhovala se a v nové škole nikoho nezná, táta si ze Senegalu domů brzy přivede druhou manželku, takže budou žít všichni pohromadě. Máma se s tím snaží vyrovnat a tetička chce z Amy vychovat bohabojnou a poslušnou muslimskou ženu. Zatímco Amy kolem sebe vidí svět pestrého předměstí a partu holek, které nosí krátké sukně a tančí si. Není divu, že se jim chce Amy zalíbit, že chce patřit do party….. a že začne rebelovat. ______ Její vzpoura je stále drzejší, překročuje víc a víc pravidel. A ano, k té vzpouře patří i čím dál sexuálnější tanečky, které jsou pro jedenáctileté holčičky velmi nevhodné. Jenomže ony je tančí i ve skutečnosti. Malé holky chtějí být dospělé a zatímco před jednou/dvěma generacemi si mohly maximálně prohlížet decentní módní časopisy a občas mámě ukrást rtěnku, dneska jim stačí internet a najdou tam na pár kliknutí věci, o kterých si dřívější holčičky leda šeptaly pod peřinou a neměly představu, o čem vlastně. Dnešní slečny kliknou a mají to přímo před očima. Věci, kterým příliš nerozumí, jen matně tuší, ale jasně vidí, že tohle se líbí, že za tohle můžou získat hodně lajků a tak napodobují právě i svíjení se, nastavování a kroucení se. _____ Tenhle film je o dospívání, samotě, touze zapadnout a předčasné sexualizaci způsobené tím, že je všudypřítomná. A malé holčičky před ní už nikdy nikdo neochrání. Závěrečná scéna je sice nadějná, jako návrat do dětství, ale je jen pomíjivá, vzhledem k tomu, co jí předcházelo a co nutně musí následovat. _______ Taneční scény snímku jsou opravdu nepříjemné, ale ony jsou tak i zobrazené, ve finální scéně se publiku většinou taky nelíbí, je šokované a odvrací se. Dívky hrají dobře a umí se i hýbat. Jedinou a to velmi vážnou výhradu mám, že měly být herečky starší než postavy, které hrály. Jedenáctiletá holka si sama fakt nedokáže dobře zvážit, co to pro ni obnáší hrát v takovém filmu a neumí zhodnotit, jak se na to bude dívat za pár let. Nebo, jak ji to ovlivní. SHNRUTÍ: Stát se záměrně sexuálním objektem, aniž bys věděla, o co vlastně jde. P. S. Sakra, a co Jasmine?! /můj film č. 6900/

S hlavní hrdinku nemusíte souhlasit ve všem. Nemusíte s ní souhlasit vůbec v ničem. Ani ji nemusíte mít rádi, ale nemůžete popřít, že je to výrazná osobnost. Vzhledem, projevem i názory. Podala velmi vyhraněnou a ostrou výpověď, která zároveň působí jako zamyšlení, co vše může být sexuálním násilím, jak i zdánlivá drobnost může člověka změnit a vykolejit z dosavadní dráhy. A v tomto s ní beze všeho souhlasím, byť se můžeme lišit v názorech na jednotlivé projevy. Máme jiné zázemí, jsme jiná generace, ale některé zážitky máme stejné. ____ Arabella je svá, sebevědomá, zraněná, dost sobecká, dětinská, někdy agresivní, ale otřesný zážitek v ní kromě běsů probudil i snahu o empatii, byť se jí to vždycky nedaří. Ublížili jí a ona někdy vědomě, jindy nevědomě, ubližuje ostatním. Přitom se tomu snaží přijít na kloub. A stejně jsou na tom její kamarádi. Zároveň je seriál stále zábavný a místy velice vtipný, byť někdy hodně drsně. ____ Poslední díl je na můj vkus trochu mysteriózní a klišovitý, ale není asi jiná cesta, protože obojí řešení: ať už se z toho hrdinka vyhrabe nebo spadne do ještě větších depek – bude vždycky klišé. ____Nejsem mileniálka, takže život na sítích mi tolik neříká. Ale díky tomuto seriálu jsem vzala trochu na milost selfie. Není to jen marnivé upozorňování na sebe. Je to taky jeden ze způsobů, jak se člověk snaží vyrovnat se světem. Ukázat, že v něm nejsem ztracená, že taky něco znamenám, že tu jsem. Jako náplast na strach ze samoty, z neúspěchu, z neviditelnosti – třeba ve scéně, kdy se Arabella cítí opravdu mizerně, přesto vytáhne mobil a vyfotí se se zářivým úsměvem. Jakoby tím, říkala: „Já zase budu v pohodě.“ Přestože tím sama sobě lže, je to pro ni i terapie. Když budu vypadat dobře, když mě o tom někdo ujistí, tak se možná opravdu začnu dobře cítit. SHRNUTÍ: Velmi výrazné, velmi osobní, přesto do jisté míry i univerzální.