Můžu tě zničit

S hlavní hrdinku nemusíte souhlasit ve všem. Nemusíte s ní souhlasit vůbec v ničem. Ani ji nemusíte mít rádi, ale nemůžete popřít, že je to výrazná osobnost. Vzhledem, projevem i názory. Podala velmi vyhraněnou a ostrou výpověď, která zároveň působí jako zamyšlení, co vše může být sexuálním násilím, jak i zdánlivá drobnost může člověka změnit a vykolejit z dosavadní dráhy. A v tomto s ní beze všeho souhlasím, byť se můžeme lišit v názorech na jednotlivé projevy. Máme jiné zázemí, jsme jiná generace, ale některé zážitky máme stejné. ____ Arabella je svá, sebevědomá, zraněná, dost sobecká, dětinská, někdy agresivní, ale otřesný zážitek v ní kromě běsů probudil i snahu o empatii, byť se jí to vždycky nedaří. Ublížili jí a ona někdy vědomě, jindy nevědomě, ubližuje ostatním. Přitom se tomu snaží přijít na kloub. A stejně jsou na tom její kamarádi. Zároveň je seriál stále zábavný a místy velice vtipný, byť někdy hodně drsně. ____ Poslední díl je na můj vkus trochu mysteriózní a klišovitý, ale není asi jiná cesta, protože obojí řešení: ať už se z toho hrdinka vyhrabe nebo spadne do ještě větších depek – bude vždycky klišé. ____Nejsem mileniálka, takže život na sítích mi tolik neříká. Ale díky tomuto seriálu jsem vzala trochu na milost selfie. Není to jen marnivé upozorňování na sebe. Je to taky jeden ze způsobů, jak se člověk snaží vyrovnat se světem. Ukázat, že v něm nejsem ztracená, že taky něco znamenám, že tu jsem. Jako náplast na strach ze samoty, z neúspěchu, z neviditelnosti – třeba ve scéně, kdy se Arabella cítí opravdu mizerně, přesto vytáhne mobil a vyfotí se se zářivým úsměvem. Jakoby tím, říkala: „Já zase budu v pohodě.“ Přestože tím sama sobě lže, je to pro ni i terapie. Když budu vypadat dobře, když mě o tom někdo ujistí, tak se možná opravdu začnu dobře cítit. SHRNUTÍ: Velmi výrazné, velmi osobní, přesto do jisté míry i univerzální. (11.09.2020)

Odvážna, otvorená ale predovšetkým rasistická dráma od scénaristky Michaely Coleovej nie je ani tak o dobrovoľnosti sexu ako o nenávisti jednej afroamerickej fašistky, ktorá 12 epizód nerobí nič iné iba verejne rozširuje nenávisť k bielym heterosexuálne orientovaným mužom. V seriály sa síce objaví aj niekoľko dobrých momentov ale svojmu hlavnému poslaniu - šíreniu nenávisti sa autorka venuje naplno a tak dáva úplne zabudnúť na niekoľko vydarených pasáži ktoré sa v tejto sérii objavia. (27.08.2020)

Taková směs příběhů. Stále vše mění úhel pohledu. Spoustu informací o postavách vnímáme jen díky tomu, co má Arabella na sobě, kde se pohybuje a jak mluví se svým okolím. V titěrných místnostech sdíleného londýnského bytu pořádají večírky, zkoušejí hranice vlastního kamarádství a překonávají traumata. (27.11.2020)

Vyborny serial, ktory treba vidiet s otvorenou hlavou. Miestami to bolelo, bolo neprijemne, nenavidel som hlavnu hrdinku, potom mi pomaly zacalo dochadzat o com to je. Clovek nemusi suhlasit so vsetkym, co tvrdi, robi, ako sa veci zobrazuju. Je to o rovinach pohladu a su tam veci, o ktorych sa ma hovorit. (30.08.2021)

May I destroy you je rozhodně zajímavá výpověď jedné ženy jedné generace (té která žije půl života online s obličejem přilepeným na displayi telefonu a sex pro ně není určitě taková věda jako pro generace starší), rasy, žijící v určitém prostředí. Je třeba to tak brát. Tohle je její pohled na život, jaký žije (žila). Otírá se o různá témata a problémy dnešní společnosti. Když to vezmu podle sebe - její život je diametrálně odlišný od toho mého, tak mě to nutí k určitému nadhledu a otevřenosti k odlišnému. Nikdo nenutí nikoho souhlasit s tím, jak věci vidí hlavní hrdinka. Každý máme jinou životní zkušenost. Ale právě zamyšlení a debata o tématech, které se tu objevují (a je jich fakt hodně) je něco, za co tomuto seriálu dávám palec nahoru. Hlavní hrdinka není prvoplánově sympatická (a stejně tak její nejbližší kamarádi), je vykreslená se spoustou chyb (které máme všichni) a tím je nesmírně lidská. Mě občas "děsil" její temperament (divokost, tvrdost, jasné přesvědčení, bezstarostnost, nezodpovědnost) - je o tolik jiná než já a lidi v mém okolí. Líbilo se mi to. Míň se mi líbí názory, že si někdo za znásilnění může sám - ať už se jedná o oblečení, drogy, nebezpečné místo a já nevím co ještě - za znásilnění VŽDYCKY může jen a pouze násilník. Tečka. (17.04.2022)