Renfield

Nabízel by se závěr hodný pozdějšího Dreyera. Lépe by potom vyzněla i kritika zbytečných a život značně omezujících tradic... viz. tajné scházení. Více než do dramatu je to však laděné do komedie, podle čehož také to noční tajné scházení, nebo příchod ďábla vypadá. Zajímavých momentů je však spousta, když zůstanu u komedie, za zmínku rozhodně stojí představení adeptů na pozici pastora. Z těch více dramatických zaujme svatba, pohřeb, otrava, taková už více Dreyerovská trojice scén. První dvě částečně i z dokumentárního pohledu, poslední zase mimo jiné díky kameře, která otravu dokáže zachytit a hlavně přenést. Velmi dobré jsou i herecké výkony, obzvlášť Einar Röd a Hildur Carlberg. 70%

Beth má té noci co dělat s řešením vlastního problému, jenže v tom ji omylem zavolá Scott a velmi rychle si vynutí její plnou pozornost. Do hovoru typu máte špatné číslo, se brzy přidává zájem a postupná důvěra. Děj působí velmi reálně, uvěřitelně. Ten druhý je neznámý, pravděpodobně jsme se nikdy nesetkali a nesetkáme, takže proč mu neříct i věci osobnějšího rázu. Vše se mění po práškové chvíli, samozřejmě chápu strach o druhého, svým způsobem po takovém hovoru blízkého, ale nic se nemá přehánět a tady se to především herecky přehání až příliš. Sarah Booth byla do této doby fajn, jenže zde to chtělo ubrat. Emočně nejsilnější scénu její výkon hodně sráží, což je škoda, protože jinak byl tento hovor velmi zajímavý. 60%

Svým způsobem taková dobová vztahová studie, jejíž závěr je snad právě díky době vzniku hodně nadsazený. Méně komediální pojetí by v tomto případě nebylo vůbec na škodu, i když by nejspíš tolik nenadchlo tehdejší publikum. Více než řešení různých vztahů tak zaujme třeba letecká, ale i divadelní scéna. Oběma by však prospělo zkrácení. 60%

Tak že by až taková porce vánočních zázraků? Nevím, jak moc to mělo být nadsazené, ale to stále narůstající množství setkání a náhod, dokáže zážitek z filmu pokazit, vůbec na velikost Tokia. Přitom právě to Tokio je tu výborně vykresleno, stejně jako život bezdomovců v něm. Příběh zprvu působí velmi zajímavě, jenže potom přijde v některých scénách nepochopitelné střídání žánrů a právě ta "děj posouvající a vysvětlující" náhodná setkání. V tomto případě by mi přímá cesta sedla podstatně více. 65%

Miles, Jack a jejich cesta proti krizi, se kterou si to každý vypořádává tím svým způsobem. Jinak to být ani nemůže, tahle dvojice toho má na první pohled společného velmi málo, přesto se však potřebují a neustále doplňují. Výborný scénář, atmosféra prosluněných vinic a závěr, který tu pohodu kýčem nezničí. Možná k němu bylo lehce nakročeno, naštěstí však film končí přesně tam, kde končit má. A to co se děje před závěrem, je zkrátka život... Nakonec nejen to, ten film dokáže od začátku do konce mluvit. Paul Giamatti výborný, Virginia Madsen snad ještě lepší, neuvěřitelně charismatická, přirozená. Věřil jsem jí/jim každý moment, což zase jiným způsobem platí i o druhém páru. Sedlo mi to velmi, snad k tomu přispěla i nálada, věk... 80%

Podstatně silnější v části, která rozehrává hru, věnuje se všem, což je pro fungování takové hry vůbec nejdůležitější. Přílišné zaměření na Margot ději tak úplně neprospívá a to i přesto, že napětí mezi Ralphem Fiennesem a Anyou Taylor-Joy funguje na výbornou. Zbytek postav ve druhé polovině ztrácí na podstatnosti, což je velmi zvláštní, protože právě oni jsou tím vrcholem menu, vrcholem funkční satiry, která se tímto spálí daleko před finální scénou. Každopádně i tato část je svým nadsazeně hororovým způsobem fajn, jen mi k té chytře rozehrané hře tak úplně nesedla. Herecky je to dle očekávání bez výhrad a to včetně "už klasické kreace" Nicholase Houlta. Kamera, hudba a zvuk navíc dokáží podtrhnout výkon démonického Fiennese. Tlesk. 70%

Na papíře mohla závěrečná pointa vypadat skvěle, ani ve filmu vyloženě neruší, ale třeba ji nebylo. Nevyrovná se totiž výborně natočenému předešlému dění, proto nemá takovou sílu a pouze k němu vyvolá zbytečné otázky. Navazující scény které vysvětlí, jak se každá z postav dostala do motelu a v několika případech také kým ve skutečnosti je, jsou tím nejlepším vůbec. Tady má každý detail své místo, dává smysl a velmi rychle vtahuje do atmosféry nekončícího nočního deště. Dění v motelu přidá tajemno a nejistotu, děj kráčí blíže hororu, postavy mizí často velmi jedinečným způsobem a hudba Alana Silvestriho sem nebývale sedne. Aby závěr vše otočil a přidal trochu té... Ale jo, má to své, přesto by mi obyčejnější vysvětlení stačilo. 75%

"Tajné" pozadí celého příběhu zaujme a vězeňská část je jeho nutným vyústěním, jenže právě to mělo být o několik tříd výše, což se neděje. To, co se Peteovi povede v závěru, nedává vzhledem k okolnostem příliš smysl a celý nadějný příběh pohřbívá hluboko do béčkových vod. Přitom úvodní zpackaná akce je výborná, ulice mají trefně špinavou a nebezpečnou atmosféru, fajn je i filmově ne zrovna tradiční polská mafie a obsazení vůbec. Postav je tu spousta, což zase příběhu nesvědčí, prostor má pouze Pete, ostatní ho pouze doplňují a i přes hvězdná jména nemají prostor více zaujmout. Mělo to na víc. 65%

Herb si sympatie zrovna rychle nezíská, je to dlouhá a strmá cesta, podobně jako k němu domů. Zlom přichází s reportáží z dánského vězení, takže tam, kde bych čekal rozjezd a větší rozvedení tohoto fajn nápadu. Jenže s Dánskem z větší části končí taková ta severská deprese, což by tolik nevadilo, kdyby ten původní nápad ještě nabídl něco víc, než banku a pokus o návrat. Matilda je fajn, ale že čekala zrovna na Herba, jsem ji příliš nevěřil. Kdyby se alespoň na tu romantickou linku tolik netlačilo a zůstala pouze doplňkem původního cíle... jenže je to přesně naopak. 60%

Zbytečně mnoho erotických scén, dokonce i na Gaspara Noého. Na pohled do Murphyho hlavy, pochopení vzpomínek na to, co už nemá, a svým současným pohledem to jistě vnímá lehce zidealizovaně, jich bohatě stačila polovina. Ono to o nich tolik není, takže většina kolikrát utne zajímavě rozjetou scénu a svým způsobem i zpomalí děj. Mám pocit, že se Noé snažil exhibovat až příliš, přičemž stále zůstává nohama na zemi. Nebo jinak, to co by chtěl, tam stejně mít nemůže... skoro. Navíc neprospívají ani jeho zpodobnění řekněme různých forem lásky, zamilovanosti, zkrátka toho stavu ve vztahu. Na příkladu Murphyho by se mu to dařilo, kdyby... Ale jo, natočeny jsou povětšinou "v celku" a zajímavě, přesto v tomto případě jeho klidnější verze kamery nezaujme tolik jako ta odlišná u starších filmů. Příliš nepomůžou ani herci, takže je to více na něm, malém Gasparovi a velkém Noem. Pátrání v odkazech v tomto případě bavilo, a že jich tu po zdech bytů je, není to jen 2001. 65%