Renfield

Tvůrčí krize je peklo, ať už tvoříte cokoliv. V případě Bartona jde o scénář k béčkovému filmu o wrestlerovi, na první pohled nic složitého, vůbec pro čerstvě úspěšného divadelního scenáristu, ale to by si Bartona nesměl vybrat zrovna tento hotel. Obraz, komáři, tapety, horko, zvuky a téměř prázdný papír, na místo jeho plnění slovy sledování všeho rušivého kolem, aby tomu všemu dal tečku a nakonec snad i inspiraci soused Charlie. Z většiny je to na Coeny nebývale snová záležitost, dlouhá cesta krizí, což je znát z každého detailu a právě ty detaily jsou důležitější než samotný prázdný papír a jeho příběh... nejlépe třeba Charlie a dění kolem něj, doslova. Čímž je zřejmé, že to platí především pro scény v hotelu, u kterých je díky výborné kameře a filtru ještě větší horko. To sezení s šéfem studia je pravým opakem, nejen chladným filtrem, ale celkovým vyzněním, snad i kritikou poměrů. Je to jiný svět a obzvlášť postavou Jacka Lipnicka (výborný Michael Lerner) pro Coeny řekněme typičtější. Jenže tahle typičnost se v parádním závěru dostane i do hotelu, nejdříve prostřednictvím vyšetřovatelů dialogově a z rukou Charlieho Meadowse potom v praxi, aby poslední část přihodila ještě několik otázek, což dosavadnímu dění sedne. 80%

Kdybych to slovně propojil s nejhororovější (především v dětství) a snad i nejlepší částí vůbec, tenhle vlak jede až příliš v kolejích jedničky, takže už nemá čím překvapit. O humor se tu stará především Peter MacNicol jako Janosz Poha, se svým parťákem Vigem mají mezi sebou více chemie, než samotní krotitelé. Podzemní negativně emoční slizká řeka je však fajn, závěrečné poselství, v které ústí, už méně. Tedy nic než klasická dvojka, která by bez jedničky fungovala mnohem lépe, jenže ta jednička tu naštěstí je. 60%

Trefně přeslazené, zbytečně přesmutnělé. První polovině nechybí nadšení do života, bezstarostnost, kterou ještě umocňuje to, že je vždy neomezený počet pokusů. Což přivodí myšlenku, jaké by bylo mít takovou možnost? Vlastně hodně nespravedlivé a bez příjemného napětí z jediného pokusu. Když se nad ním příliš nepřemýšlí, ve filmu však cestování časem funguje velmi dobře a hlavně dělá přesně to, co má, přidává klasické komedii na jedinečnosti. Ale tohle bezstarostné  období jednou končí a mám pocit, že raději nemělo. V druhé polovině je čas na ten skutečný život a řekněme jeho problémy. Přechod do něj je velmi na sílu, na city se tlačí tolik, že smutné scény vlastně ani smutné nejsou. Příběh postrádá tah, nepomáhá ani v první polovině tak výborně fungující soundtrack. Více nálady, jakou měla první polovina, a rozhodně více Harryho Toma Hollandera. Tím, že mi těžce sedla právě tahle postava, zřejmě nechtěně vysvětluji, proč se mi to nelíbilo tolik jako ostatním. 65%

Velká přehlídka záporných, i relativně kladných hrdinů, které nechybí atmosféra a fajn Batman, jenž si tu navíc prožívá docela zdařilou romantickou linii. Záporáci však mají ve většině případů velmi krátkou životnost (a to včetně Jokera a Harley Quinn, tedy těch zdaleka nejzajímavějších), jejich prostor je často osekán vyloženě na souboj s Batmanem, což ději a především závěru neprospívá. Od něj jsem si sliboval mnohem víc. 65%

Jak už to tak bývá, žádná z životních cest Julie není bez větších a menších zádrhelů, žádná není čistě pozitivní, čehož si na filmu cením. Juliiny cesty velmi často ovlivňují partneři, což mi přijde smysluplné, děje se to téměř každému. Pojetí Oliviera Treinera je spíše romantické (ještě podpořené kamerou a výbornou hudbou), vztahy jsou tím místy až příliš zidealizované, i když zase nemůžu říct, že by se tohle v reálném životě nedělo. Těch linií je navíc dost, takže prostor na nějaký detailnější rozbor zkrátka nebyl, čímž se občas do dramatických částí vztahu skáče až příliš rychle. Škoda, že toho víc nezůstalo v náznacích, konkrétně vztahové části by to prospělo. Závěr mi k předešlé náladě filmu vůbec nesedl, je pouze úplně zbytečným dovětkem, jenž ten příjemný filmový pocit sráží. Lou de Laâge však výborná, žádná z jejich Julií není stejná, žádná není zaměnitelná. 75%

Nedotažené na obou stranách, z nichž ta válečná je přeci jen tou lepší. První polovina mohla lépe představit postavy, mimo jejich řemeslo se toho o nich příliš nedozvíme, což je vzhledem k síle následujícího dění škoda. Vojenská část tak více funguje jako film, který mi "něco řekne", nikoliv jako hutné drama, čímž by Hotel Coppelia být chtěl a hlavně měl. Na to jedna scéna nestačí. 60%

Na to abych přestal chápat Johnovu toleranci k Willisovi, stačilo několik málo minut. Myslel jsem si, že odpověď na otázku proč, najdu ve flashbacích, ale i v nich byly nakonec pouze další důvody k zavrhnutí. Vím, otec, navíc vážně nemocný, přesto tomu nějaké důrazné oponování chybělo, předvede ho vlastně pouze jeden z nejmladších, ostatní povětšinou vyklidí pole a o to je to horší. Ten film je příliš hodný, což mu naopak částečně přidává na zajímavosti. Čekal bych nějaký výraznější krok ke smíru, nebo ještě větší rozkol mezi Willisem a ostatními, především Johnem. Překvapivě si však oba, snad až na několik málo momentů, pevně stojí za svojí (ne)toleranci. Jinak tomu není ani v závěrečné konfrontaci na statku, i když zde je alespoň nenápadná cesta patrná. A závěr? Ten se tak nějak rozplyne, přesto myšlenka zůstává. 70%

Což o to, pro Stathamova béčka mám mimo tomuto nejpříbuznější "rodinu" slabost, jenže Death Race mi tak úplně nesedl. Napsat, že působí monotónně, by sice byla vzhledem k ději blbost, jenže ona je to svým způsobem pravda. Závod má solidní vizuál, rozhodně fajn auta, ale mimo část likvidace kamionu působí docela utahaně, obzvlášť právě blíže konci. Jason Statham a jeho parta však velmi fajn. 65%

První polovina je pocitově až příliš dlouhým úvodem do složitého života Jane. Tu je možné každou chvíli vnímat jinak, přijde scéna s rodinou, ve které je obětí, na což se odehraje něco, z čehož může vzniknout přesně opačný pocit. Těžký život s nemocí a těžká první polovina, jejíž odlehčení přijde až s nástupem Mikea. Tady je film nejsilnější a díky tomu, že se mění duševní stav Jane, snad i nejsrozumitelnější. Jenže nic netrvá věčně, i proto jsem rád za závěrečnou jízdu autem, která tomu sedla, vůbec po pasáži, jenž provede životem Jane a osvětlí proč... Sally Hawkins naprosto fantastická. 75%

Tajemný drsný cizinec s přesnou střelou, město, co má problém a hledá ochranu. Ještě po návštěvě holiče působí vše tak nějak klasicky, ale čím delší je cizincův pobyt v Lagu, tím nervóznější jsou jeho obyvatelé, kterým brzy dojde, že tady neměli žádat o ochranu, ale raději nechat rychle jet dál, pokud o jetí dál vůbec někdy šlo... Je tu dlouho klid, dlouho se čeká a postupně buduje hutná atmosféra. I díky tomu nejde nevzpomenout na V pravé poledne, jenže tady se jde dál, především ona atmosféra se dostane k hranicím hororu. Zdaleka nejde jen o výborný závěr, ale už scénu bičování, trefně podbarvenou hudbou, která má své slovo právě i v nejen barevně krvavém závěru. Clint Eastwood si svého cizince herecky vychutnává a pointa dává jeho počínání v Lagu jasnější obrysy. 75%