Renfield

Říkal jsem si, že to přece nemůže být tak zlé... může. Tohle prostě není film! Ani ty "jednotlivé příběhy" nejsou nijak povedené a už vůbec ne vtipné. Vše již bylo řečeno v předchozích komentářích, já si jdu pustit Ameriku a zavzpomínat na slavnější léta.

Příběhově prázdné, jako hlavy několika zúčastněných postav. Fakt je, že příběh není u Nicolase Refna tím nejdůležitějším, přesto k jeho barevným scénám vždy byl, ale tady je možná schován někde pod vrstvou makeupu. Nakonec, kdyby to bylo jen o hlavách, ono je to o celých postavách, chladných, nepřístupných a nesympatických. Jasně, záměr, přesto by se více přiblížit dalo. Dalo, ale ani herci tomu zrovna nepomáhají, už takové obsazení hlavní role zdá se mi velmi nešťastné. Elle Fanning sice "blbky umí", ale jak potom věřit to všeobecné nadšení všude kolem ní a co hůře, z ní? Nemožné. Když navíc přijde ta zásadní proměna? Tam už vůbec. Násilné, snad až nechutné scény do dění zrovna nezapadají, přesto mají své velké klady, něco se děje (i když to občas opravdu nedává smysl) a postavy se začínají profilovat, jenom je to všechno trochu pozdě. Jen Bůh odpouští mám rád, cesta na kterou se jim Refn vydal, mi přišla velmi zajímavá a především originální. Neon Demon v ní mohl pokračovat, nebo ji ještě více rozvinout, ale tak se z mého pohledu nestalo. Samozřejmě, i tady je znát velká práce s každou kamerovou kompozicí, světlo a barvy jsou úchvatné! Postavy zase v trefně vybraných kostýmech, navíc s občas až panenkovským (nebo úmyslně umělým) líčením. K tomu všemu Cliff Martinez a jeho nejlepší soundtrack? Pravděpodobně, hudba je opravdu fantastická, tentokrát právě na ni stojí mnoho scén a snad i celá atmosféra filmu. Jenže, ten silnější příběh chybí. 50%

Samozřejmě, je to takové naivní a zidealizované, přesto kvalitně zrežírované a především výborně zahrané. Ano, Jim Carrey opět dokazuje, že má na víc, než na bláznivé komedie, což od dob Majesticu již předvedl mnohokrát. Více než dění ve městě (přesto, že kino určitě zaujalo) a románek s Adele mě zajímal hon na čarodějnice, v tomto případě na komunisty, včetně těch domnělých. Žel tohle téma nemá ve filmu ten hlavní prostor a tak jsem si občas musel zapřemýšlet nad poněkud zvláštním scénářem. Přesto je Majestic kvalitním filmem, který ode mě má hvězdičku navíc za závěrečný proslov... ten je k zamyšlení a to i v dnešní době. 70%

Už árií Lascia ch'io pianga podbarvený prolog je na Larse von Triera velmi netypicky natočen. Žádná syrovost, žádná ruční kamera, ale pečlivě komponované statické záběry na... svým způsobem idylku. Záběry páru v nejlepším se střídají s detaily na kapky vody a sněhové vločky, ale také je tu dítě a jeho cesta blíže k vločkám, ve které mu brání na stole stojící figurky se jmény budoucích kapitol. Shodí je, tato část prologu je tou nejsilnější, idylka zde končí a otevírá cestu Žalu, tedy první z kapitol. On i ona se vrací do reality, zpět je ruční kamera a její syrové pojetí, které občas až útočí na detaily tváří. On si bere ten nejtěžší případ kariéry, svoji ženu, kterou přeci zná nejlépe, jejich vztah se mění na pracovní. Bezejmenné postavy jsou výborně zahrané, do poslední chvíle pátrající Willem Dafoe a šílící Charlotte Gainsbourg, ve všech těch emocích neuvěřitelně přesvědčiví. Ale ani krása (platí alespoň pro některé z popsaných momentů) nezmizela úplně, i kapitoly totiž mají své kratší části vždy končící záběrem, při kterém je zvuk předchozí scény nahrazen často monotónním tónem a kamera zase najde svůj klid. Je tu fotografii či obraz připomínající, do posledního detailu promyšlený statický záběr, jenž díky použitým filtrům a hudbě nadchne až hororovou poetikou, ten ukončí či předznamená děj. Snad jen Zoufalství a Tři žebráci jich mají podstatně méně, zde již nejsou potřeba, nastává intenzivní část naprostého rozpadu osobnosti, ne nepodobná například té v Osvícení. A katarze? Jak u koho. 95%

Golem patří ke slabším filmům německého expresionismu a to především díky jeho délce, na tu totiž postrádá více dění, nebo silnější příběh. Klasicky dokonalé jsou kulisy, opět výborně expresionisticky provedené. Stejně tak povedená je i celková atmosféra filmu, té na temnotě (když je zrovna potřeba) dodávají po restaurování použité filtry a hudba. Nejvíce je to znát samozřejmě ve scéně "vyvolávání Astarotha", která je dokonalá a to nejen výše uvedeným, ale třeba i prací kamery. Herci hrají tak, aby bylo rozumět co "chtějí říct", výkony jsou povětšinou kvalitní, nejvíce zaujal Paul Wegener a minimálně potěšila Lyda Salmonova. Jako zajímavý nápad vidím i "polidštění Golema". Třeba taková, vlastně i vtipná scéna kdy "šel Golem poprvé na nákup". Jak Golem na svět přišel je rozhodně zajímavý film, který předurčil jiné horory. Přesto bych takových patnáct minut ubral a mohlo to být zase o něčem jiném... 60%

Technicky dokonalé, jak malba, tak hudba k ní. Příběhově mně velice sympatické, blízké... k zamyšlení. Není to sice nejkratší krátký film, přesto mě upoutal a já se ani napodruhé v kině nenudil. 80%

Netradiční téma filmu (kopání vltavínů) mě zaujalo, trailer už tolik ne, přesto jsem se na zelené koně těšil. Celkově ve filmu nejsou vltavíny tím hlavním, i když jsou samozřejmě důležité, ale prioritně tu jde o něco jiného... Scénář je občas poněkud zvláštní a tak mnohé zachraňují herci, kamera a hudba, či zvuk. Herecky nejvíce zaujal výborný Pavel Liška v roli Kačmara, ale velice dobrá byla celá ústřední trojice. I přes zajímavost a zábavnost celého dění tu nemuselo úplně všechno být. Filmu by zkrácení jen prospělo, spád by byl větší a celé dění snad rozumnější. Takhle jsem musel hodně přemýšlet nad Pavlovým autem a Kačmarovou novou televizí... nebo jsou na tom mladí geologové tak zle? Minimálně po kopání vltavínů těžko, i když byl Pavel spíše sběratel. 70%

Klidné a téměř ničím (nikým) nerušené večery má starý mládenec Don Johnston... alespoň do doby, než ho jeho kamarád a amatérský detektiv Winston vyšle na cestu... Je to vlastně takový obyčejný, ničím výrazně zvláštní příběh. Jenomže je to příběh od Jima Jarmusche, čímž je jasné, že to zas tak úplně obyčejné nebude a také že není. Především v první polovině filmu se dočkáme i několika vtipných situací, těch ovšem s přibývajícím počtem navštívených přítelkyň ubývá a film začne směřovat k dramatu a také k velice povedenému závěru. Bill Murray v titulní roli je jak jinak než výborný, navíc má obrovské charisma, tak snad občas ani nemusí tolik hrát, ono ho stačí vidět. Stejně tak kvalitní herečky jsou vybrány i do rolí jeho bývalých přítelkyň. Prostě Jim Jarmusch si vždy vybírá kvalitu a také to, co se do filmu hodí. To stejné se dá říci i o použité hudbě, která je taktéž výborně vybraná. Zlomené květiny mají příběh, který se prakticky může stát každému, i když já bych si vystačil s večery Dona Johnstona, tedy s filmy, hudbou a vínem. 80%

Raději bych film viděl jako komedii... nemyslím si, že mu to pozdější směřování prospělo a závěr už byl jedna velká hloupost. Přitom ze začátku to celé vypadalo velice nadějně (na Německo), bylo se čemu smát, i když ano, takový Sacha Baron Cohen by z toho dostal podstatně víc. V druhé polovině, kdy komedie ustupuje a film směřuje spíše do dramatu, začíná děj až příliš často nudit. Chtělo to alespoň půl hodiny ubrat a možná by to celé dávalo větší smysl. Oliver Masucci se mi jako představitel Hitlera příliš nelíbil, byly chvíle, kdy bylo přehrávání a šaškování příliš... vůbec když má film spíše varovat. 55%

Trvalo mi osmnáct let, než jsem se k tomuto "jinému" filmu dostal. Přece jen jsem o něm tenkrát četl v nemocnici, což je místo, na které člověk raději zapomíná a tak jsem poněkud zapomněl i na Kouřové signály. Čas na Thomase, Victora a především jejich příběh o cestě, při které se mimo jiné znovu obnoví jejich přátelství přišel nyní... Právě příběhem je to vlastně jednoduchý film, který ale nepostrádá vícero vtipných, ale i dramaticky silnějších scén. Jeho největší zajímavostí ale samozřejmě zůstává nahlédnutí do života dnešních indiánů a právě to mě původně zaujalo nejvíce. Herecky je to film uvěřitelný, navíc především hlavní herci hrají velice dobře. Chris Eyre natočil tématem a obsazením zajímavou road movie, která rozhodně nezklame, naopak pobaví a třeba i rozesměje jednou z několika povedených hlášek. 75%