Mariin

Oceňuji především námět a autentické výpovědi účastníků. Svým obsahem úžasný, v našem prostředí průkopnický, odvážný dokument! Název banderovci může svádět k představě, že se jednalo jen o nějakou frakci, či "fašistickou" skupinu - ale oni v podstatě reprezentovali národně osvobozenecký boj celé Ukrajiny. Čest Ukrajině za její statečnost v boji s bolševiky, nacisty a zase bolševiky.

Velmi dobrý italský western s Giuliano Gemmou v hlavní roli. Úmyslně tentokrát nepíši spaghetti-w., protože se jedná spíše o kombinaci typu americké a západoněmecké tvorby. Mravní principy jsou zde pevně vytýčeny - dobro se zde střetává se zlem, nad nímž musí zvítězit. Scény nebyly točeny ve žlutě skalnaté Almérii, ale v zelené krajině v okolí Říma (na několika záběrech se objevují kvetoucí keře a stromy), v městečku se (alespoň naoko) ctí zákon, vyskytují se zde pracující farmáři; žena hlavního hrdiny není děvka, ale řádná milující manželka; městečko neleží poblíž mexické hranice, ale v civilizované oblasti na severu USA atd. --- Jde o velmi zábavnou, standardně akční a nikoliv nepříjemnou podívanou, kterou umocňuje i zdařilý hudební doprovod.

Krvavý, nihilistický antiwestern, který nepochybně vybujel z nenávisti ke všemu. Vše je tu pokažené, absurdní, zlé - dobro neexistuje. Pouze různé stupně zla. Questi již v roce 1967 chtěl šokovat, což se mu asi podařilo (již tři dny po vzniku filmu, byl tento zakázán a později promítán jen v sestříhané verzi), dnes už se volně šíří na DVD. Ale těžko to s odstupem času bude stačit na vavřínový věnec v žánru spaghetti. Politizující pozadí tohoto thrilleru až příliš prosakuje, nechtěná absurdita rovněž (zcela nekrytý hrdina kráčí proti střílejícímu banditovi, skrývajícím se v domku; bandita vystřílí nejméně 20-30 x z jednoho revolveru bez nabíjení apod.). Nenechám se strhnout převažujícími oslavnými výkřiky nad touto nechutností. A všem, kdo mají rádi romantiku, oslavu dobra s statečnosti, radím: rozhodně to nepouštějte dětem a mladým lidem před dovršením 20. roku, na zkažení vkusu je času dost. Kdybych měl jmenovat nejpříkřejší protipól westernu klasickému či mayovkám - pak by jím mohl být tento film, případně Divoká banda či Condenados a vivir...

Vizuálně zajímavý, silně gotizující horor (ač se odehrává ve 20. století) s působivou estetikou osvětlení, barev a částečně i kostýmů. Napětí umocňuje vhodný hudební doprovod Ángela Arteagy. Samotná postava vlkodlaka (Paul Nashy) mne zklamala v příliš explozivních (a nechtěně komických) scénách, zato obskurní postavy upírů dr. Jánoše Michelova a jeho ženy Wandessy byly bezchybné. Obvyklé schéma výborně doplňovala dívka v nebezpečí -křehká komtesa Janice v podání nevšední Dyanik Zurakowské. Přesněji tři a půl hvězdičky, největším nedostatkem je rudimentární scénář (poněkud absurdní začátek a zvláště konec) a pak ten vlkodlak, v jehož případě působí dobové triky nejlaciněji...

Pozdní, lehce ironický spaghetti western druhé kategorie, či - jinak řečeno- typický brakový žánr. Pokud učiníte před jeho spuštěním předsevzetí, že jej nebudete brát vážně, možná se vydržíte dívat až do konce. Točeno opět v Almérii, hudební doprovod N. Fidenca není nejhorší, Gianni Garko jako islamizující pragmatik a S. Boyd v roli kapitána Chadwella jsou celkem zajímavé postavy . Příběh koneckonců nepostrádá (pravda byť značně naivní) zvraty a akčnost. Něco mezi dvěmi a třemi hvězdičkami.

Černobílá televizní inscenace klasického hororu podle novely Sheridana le Fanu v rámci oblíbeného cyklu „Teatr Sensacji Kobra“, který přitahoval Poláky k televizní obrazovce v době socialismu každý čtvrtek. Režisér Kondratiuk se tu dle svého vlastního scénáře drží literární předlohy 19. století někdy přesně, jindy jen v určitých obrysech, a zcela pak mění závěr. Vdovec s dcerou Laurou přijmou do svého domu dívku Carmillu, která měla poblíž nehodu v kočáru. Osamělá Laura se s Carmillou sblíží, ale zároveň ji přepadá tísnivý pocit z chování a některých výroků nové přítelkyně. Navíc v okolí začíná umírat čím dál více lidí. Potulný trhovec je přesvědčen, že náhlá úmrtí mají na svědomí upíři. --- Výprava je minimalistická, scéna je takřka divadelní zcela bez krajiny a architektury, přesto je však celkem dobře navozena tísnivá atmosféra. Nejlepší hereckou postavou, která svou unylostí odpovídá viktoriánské literární předloze, je jednoznačně Laura, představovaná tehdy 17letou Monikou Stefanowiczovou. Naproti tomu, jakkoliv je Izabela Trojanowská známou (a pohlednou) herečkou, do role Carmilly, která by měla být daleko jemnější i záhadnější, se svou vizáží nehodila. Ostatní postavy byly obsazeny herecky celkem dobře (otec, učitelka, malíř obrazů, chůva aj.). Kondratiuk použil pro vytvoření představ vzpomínek a minulých událostí změny barevných tónů, k podtržení napětí dramatickou hudbu na klasické melodie a v kulminujících scénách zvláštní těkavé a opakovaně se vracející sekvence. Hodnotím celkově slabšími čtyřmi hvězdičkami: lepší než o 10 let starší dryáčnický Bakerův produkt „Krvežízniví milenci“, avšak slabší než Beaumontové „Carmilla“ z roku 1990, která však, bohužel, mění nepochopitelně středoevropské prostředí za plantážnické exteriéry někde v USA. Přesto považuji adaptaci Beaumontové za zatím nejzdařilejší převedení této literární klasiky do filmové podoby... A popravdě, divím se, že dodnes Carmillu nikdo pořádně nenatočil přesně podle Sheridanovy novely, neboť na ní není co vylepšovat či upravovat. Je dokonalá.

S dokumentem jsem spokojen, žádné národopisné kecy v minulém čase, ale živá tradice (zvláště pokud se týče katolické Horní Lužice). Slovní doprovod byl přiměřený a věcně správný, výpovědi konkrétních Lužických Srbů a autentické záběry z jejich života a zvyků velmi zajímavé. Lužici jsem kdysi sám navštívil a považuji tento dokument o ní za zdařilý.

Velmi dobrá pohádka s temnou, až hororovou atmosférou na motivy španělské lidové předlohy. Vilma Cibulková jako proměnlivá čarodějnice je naprosto bezchybná, též další postavy jsou dobře znázorněny.

Typický produkt z období rozkvětu spaghetti westernu (v roce 1966 natočili Italové 46 westernů!). Příběh rozhodně nenudí, i když je plný naivních i konvenčních prvků (např. mnohokrát obehrané partie pokeru, střílení do prchajících, mazaný hrdina, kterému jde také o peníze atd.). Silnou stránkou tohoto filmu, který lavíruje mírně nad průměrem, jsou výrazné postavy pistolníka Arizony v podání Giulianiho Gemmy a mexikánského bandity Gordona v podání Fernanda Sancha, dále dobrá kamera často využívající skalnatou krajinu španělské Almérie a v neposlední řadě i celkem chytlavý westernový soundtrack F. de Masiho. Tessariho westerny s G. Gemmou (a Morriconeho hudbou) jsou však podstatně lepší, nicméně milovníka žánru toto Lupovo dílo určitě neurazí.

Celkem dobrý film o velkém proroku Jeremiášovi, který mluvil k zatvrzelým srdcím. Na druhé straně se nedivím, že Židé nedokázali přijmout vzdání se Babyloňanům bez boje. K vynikajícímu hodnocení mi tu chybělo umělečtější podání mystického prvku Jeremiášových vnuknutí.