Marie Růžička

Nejsem si jista, zda je tato pohádka v Nové nůši pohádek, nebo je v jiné pohádkové sbírce. Je to již drahně let, co jsem to četla naposledy, přesto některé rozdíly filmu i polozapomenuté předlohy tlučou do očí. Třeba samotné početí Marie, které v knížce sice je z plátku růže, ale ten její máti spolkla ještě v letu, dřív, než dopadl na zem. Tedy, král z toho nevycházel jako až takový pazdrát nehorázný. Myslím, že děti musí být zmatené tím, jak je to pojato v křesťanském duchu, zkamenělé slzy lotra po Ježíšově pravici, křížů víc než na Via Appia, zdůrazňování panenství Marie (samo o sobě jméno panenské), holubice a do toho se tam motá čarodějnice, která touží po spasení. Při tom, kolik prostoru má pitvoření šaška, je vyloženě škoda, že o tom, co trápí čarodějnici a kde se v králi vzala ta čistokrevná zloba, se nedovíme ani půl slova. Nemluvě o tom, že tady evidentně král páchá zlo pro zlo, což je pro mě vždycky nepochopitelné, čarodějnice jen jde za svým a není při tom ohleduplná. Není ale ani zdaleka tak bezohledná, jak by být mohla. Nedomyšlené je i to, že král se chtěl nechtěné nevěsty - švadlenky zbavit, nechal ji zatknout a za pár let z ní je dvorní švadlena. Alžběta, jako další zlo pro zlo, je v ději zbytečná, klidně by to mohla být jen "princezna co zítra přijede" a vůbec nic by se nestalo. Závěr je už potom jenom čistokrevná vražda logiky pro drama. Ke skoku přes ďábelskou propast nikoho nic nenutilo. Dalo se to v klidu a pohodlí obejít. Takovéhle záseky v mých očích vždycky z postav udělají nemyslící pitomce a takovým se dá fandit jen těžko. (06.09.2015)

Pohádka, na který jsem ujížděla už v době premiéry. Podobně jako na Aničce s lískovými oříšky. Byla do tvorba, která ostře kontrastovala s těmi hudebními rozjuchanými pohádkami v papírových kulisách z předchozí dekády - a přišla právě včas. Jen je mi vyloženě líto toho, jak si kariéru zabila zdejší princezna - Daniela Krhutová. (04.07.2011)

Pohádka byla točena dle předlohy španelské lidové pohádky. Co musím ocenit, je snaha tvůrců zasadit pohádku do Španělska sedmnáctého století ať u jde o kostýmy nebo o pravda někdy úděsné studiové prostředí. Bohužel hodba, rádobytriky z pécéčka, herecké výkony místy na úrovni ochotníků pohádku strhávají dolů a dělaji jí složitě koukatelnou i pro děti. (Ověřeno na potomstvu). * * (24.12.2015)

Pohádka je skutečně bolestnou ztrátou času a co je horší, oplývá přitom docela silným hereckým obsazením. Přitom hned zpočátku diváka nabudí hlas vypravěče Lukavského, který se k pohádkám - respektive hlavně jeho hlas, vyloženě hodí. Zvláštní je také vidět Petra Nárožného v pohádce ve vážné roli. Ani zlé, ani komediální, ale jen a pouze vážné. Pak následuje zoufalé nic, které je vyplněno nepovedenými úklady čarodějnice a krále a ještě předtím až groteskním skákáním přes postel plnou lístků růží. Slabý je i úplná závěr. O to nepochopitelnější je záměr tvůrců narvat pohádku do dvou dílů. Být z toho jeden díl, možná by se jednalo o alespoň trochu dramatické dílo. Takhle jde především o mnoho minut nudy a dramatický konec. (30.12.2019)

Shoduji se s těmi, kdo toto dílko pokládají za lepší z polistopadových pohádek. Lepší neznamená automaticky dobré. S tím se pohádka pere po celé dva díly svého trvání se zdarem, který je minimálně problematický. A problematická a rozporná je ve své barokizující topornosti i pohádka sama. V některých místech dokáže i zaujmout, v jiných si naopak vynucuje spíše nepochopení a příslušně tvrdý spánek. Škoda výpravnosti, hereckého obsazení a nakonec i dvou hodin věnovaného času. Nedovařené, byť by bylo servírováno na zlatě, chutná - jak jinak - nedovařeně. Lepší zkrátka v tomto případě balancuje na hraně únosného a slušného. Někdy nedost slušně. (01.05.2008)