Mariin

Pozoruhodný film, údajně podle skutečné události z roku 1956, kdy po rouhavém tanci s ikonou na dlouhou dobu jistá dívka ztuhla ("zkameněla"). V průběhu pěti měsíců se tu promítá několik dějových rovin, které mají vztah k zázraku: 1. Život s matkou a večírek Taťány 2. Novinář, jeho žena a stranický úkol podat zprávu o jevu 3. Pop, jeho rodina a trable s církevním komisařem 4. Nouzové přistání Chruščova v Grečansku, kde se stal zázrak 5. Konec zázraku a osud dívky. Výborná filmařina, syrovost a reálie ruského maloměsta 50. let. Bohužel jsem téhle ruštině špatně rozuměl (zdála se mi méně srozumitelná než jindy). Rozhodně by stálo za opakované vidění s kvalitními titulky!

Přiznám se, že jsem tento v 80.letech vychvalovaný polský film viděl až dnes. A jsem překvapen, jak j to slabé, ani bych to nemohl nazvat komedií. Tak rád bych se zasmál, bohužel, ale nešlo to...

Jejda mane, takhle pitomě ztvárnit Pána Ježíše (komunista Šmeral!) a sv. Petra... Vlasty Janečkové "Poutníci" z roku 1995 byli podstatně lepší.

Další výborný ruský film, který bych však v žádném případě nenazval tragikomedií (viz MFF Karlovy Vary). Jde o smutné drama všedního života. A opět, neobyčejně zajímavý průhled do ruské společnosti 90.let, nejprve na venkov (kde jako by se zastavila naše vesnice v 50.letech) a poté i v městě "Nových Rusů". Film, který jde na hlubinu, který tne do živého v mezilidských vztazích. Úloha sebeobětující se a milující ženy, z níž se stala "babusja", kterou nikdo nechce...Ne náhodou je tvůrcem tohoto empatického pohledu žena.

Sherlock Holmes mi nikdy nebyl sympatický a je tomu tak i zde. Dobře natočená detektivka ve viktoriánském prostředí, avšak bez nadpřirozených prvků. Přesněji 3,5.

Dobrý ruský film o náhodách, ztrátách a nalézání vztahů. Odehrává se v současném Petrohradě a je to spíše jakýsi "dokumentární" snímek všedních dnů než drama nebo komedie. Civilně působící herci. Hodnoty jako láska a manželství tů zůstávají. Jen mi bylo divné, že hlavní postava, slečna Máša, vůbec nemá své rodinné zázemí (rodiče, sourozenci). Přesněji 3,5.

Odvážná, námětem nevšední komedie na téma antikoncepce a poklesu porodnosti v Chorvatsku. Zároveň však též rafinovaně propagandistický film, útočící na katolickou církev. Podobně jako např. Troškovy „Babovřesky“ využívá karikatury a prvky nevkusného sitcomu, ovšem daleko agresivněji a zlomyslněji (Troška by ve srovnání s Brešanem a Matišičem vyšel jako neviňátko). Pod pláštěm spravedlivého boje proti pokrytectví (používání antikoncepce) a satiry, zesměšňujících národní cítění i víru, se v ose příběhu opakovaně vynořuje zpověď (zpovědní tajemství) jako nástroj zločinu. V tomto směru jde skutečně o cílený demoliberální pamflet, který nikterak nezaostává za komunistickou tvorbou. Z toho důvodu se nemohu připojit k ovacím, objektivně vzato i proto, že scénky, u níž bych se mohl opravdu srdečně zasmát, tu nebyly...------------------------------------------------ Souhlas s komentářem iz67: ..." Není nic hroznějšího, než když naplněný Velký sál ve stoje aplauduje tvůrcům za špatný film. Vtipy povrchní, zápletka nepůvodní a vyvrcholení víc než laciné. Takový o trošku lepší Troška"...

Road movie čtyř kamarádů, čtyřicátníků, kteří si vyjeli za zábavou z Moskvy do Oděsy. Zajímavý náhled do ruské mentality s dialogy, vycházejícími ze zkušeností a dojmů z dosavadního života, jehož středobodem jsou samozřejmě ženy. Příjemná podívaná, která je mi ideově bližší než soudobé české filmy. Není to komedie k popukání, ale spíše oddechový film k pobavení a místy i k zamyšlení. A závěrečná myšlenka, jen lehce a nenásilně naznačená, vůbec není špatná. Na tento film se s chutí podívám znovu. Přesněji 4,5.

Jasná fakta o zabíjení nenarozených od bývalého potratáře, ateisty, amerického Žida , Bernarda Nathansona, který později konvertoval ke katolicismu...

Tak tohle filozofující mysteriźní sci-fi ("Ošklivé labutě") se mi moc nelíbilo. Ta neustálá tma, žluto-oranžový tón a déšť, pořád záběry do tváře spisovatele, to bylo pro mne příliš otravné. K tomu ta beznaděj a negace všech hodnot a smyslu života... už bych to nechtěl vidět podruhé.