Mariin

Film postrádá romantickou atmosféru a mysteriózní napětí, a vlastně i opravdový humor. Polanského Ples upírů je nejméně dvakrát tak lepší. V Soukupově filmu zaslouží z herců uznání snad jen Viktor Preiss, který je jako hrabě naprosto věrohodný, mladý Hrušínský a Bartošová mi tu nevadí, ale vysloveně to dle mého názoru kazí Nárožný. Ten mi sem vůbec nesedl. Rovněž vložka upírů - homosexuálů (zcela v duchu doby po roce 1989) nebo módní (ale jinak neopodstatněná) aplikace židovského hřbitova tu nemá co dělat atd.

Mizerný dokument, chaotická směsice nejrůznějších střihů, vetšinou druhořadého významu. Místo toho, aby se začalo od jádra věci, popořádku, kým Tito byl, kdo byla jeho matka, otec, kde se narodil, co jej ovlivnilo v dětství, jaké měl názory, vliv dějinných událostí atd. , místo toho tu mluví biochemik o tom, jak ochraňoval vše, co přišlo, aby nebylo otrávené apod. Nejrůznější zpravodajství a reportáže smíšené dohromady. .Je to záměr nebo idiotství tvůrců tohoto paskvilu? Jakousi cenu to má hlavně obrazovým materiálem a tedy většinou jen tím, co je nechtěné...

Ano, je to slabé a infantilní, navíc doklad špatného demoliberálního dabingu Tišnovského a Poledňákové. Příjemné je podívat se, jak se před pár desítkami let zpátky lidé ještě uměli chovat slušně. Těm dámam v kloboucích to opravdu slušelo...

Ačkoliv nemám rád válečné filmy, posuzuji tento jako film historický, natočený víceméně dle pravdivých událostí a dle románu Henryka Sienkiewicze. V tomto směru jde skutečně o velkolepé filmové dílo (není bez zajímavosti, že Jerzy Hoffmann je v Polsku veden v seznamech Židů a komunistů). Co se ale týče vlastního filmu: ó, kdyby tak Češi dokázali natočit alespoň něco podobného např. na téma Bílé hory (ale podle pravdy, ne ideologicky v duchu masarykovském, nebo komunistickém či současném liberálně - relativistickém)!

Pro děti ve věku okolo 10 let určitě poutavý film polské Židovky a komunistky Agnieszky Hollandové s vysokou úrovní vizuálních efektů. Opravdu krásné záběry přírody a zahradních scenérií, zajímavá hudba. Díky tomu má film své kouzlo. Jinak myšlenkově a spirituálně průměrné dílo.

Terence Fisher vytvořil v 60. letech určitý standard upírských filmů. Tento přímo navazuje na jeho Draculu z roku 1958 a určitě není horší, spíše naopak. Pokud tyto filmy přijmeme jako do obrazů převedený brak, ušmudlaný rodokaps (a tak všelijak podobně), pak je nutno uznat, že na to Fisher měl určitě větší talent než jeho následovníci a napodobitelé (takoví dryáčníci jako např. R. W. Baker, A. Gibson aj.). Položil důraz na vizuální aspekty a s minimálními prostředky dokázal divadelně vytvořit ponurou atmosféru 19. století (podobné Cormanovým hororům dle E. A. Poea). Zde navíc dobré sepětí hudby Jamese Bernarda s dějem. Mám tyto slaboduché horory 60. let raději než ty dnešní hyperrealisticky provedené. A mezi tu tzv. béčkovou klasiku patří i tento film, určitě spolu se soudobými díly Rogera Cormana a (bohužel) jediným od Haralda Reinla, jehož Hadí jáma a kyvadlo je dle mého názoru vůbec nejlepší..

Po všech stránkách průměrný western s jasným rozlišením dobra a zla. Točeno v Chorvatsku, tam kde se točil Vinnetou.

První půle filmu standardně dobrá a slibná, závěr však příliš ztřeštěný, roztříštěný a slabomyslný. 5 + 2 lomeno dvěma rovná se 3 a půl, kloním se spíše k 3. Jinak pěkný dabing, skvělá mimika Louis de Funese, ale scénář závěru slabý.

O vzájemné potřebě dětí a starých lidí. O statku a o domově důchodců, vše v dánském prostředí. Film pro menší děti, z morálního hlediska celkem bez závad.

Pěkné, v autentickém egyptském prostředí, i když poněkud zdlouhavé. Není třeba vytýkat řadu nepravděpodobností, to se u tohoto žánru promíjí. Taktéž český dabing Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského z roku 1999 není nejhorší, ovšem opět nezapře v jistém ohledu ignoranci a soudobou tendenci zhrublosti. Např. nelze pochybovat, že Hercule Poirot by jako katolík nikdy neřekl "sakra", kteréžto slovo je vlastně projevem klení. Toto slovo se zdaleka tak hojně nevyskytuje dokonce ani v socialistickém (komunistickém, ateistickém) dabingu, zato po roce 1989 se díky Poleďnákové a Tišnovskému zabydluje už i v dětských filmech. Ale to jen takové malé odobočení, které se ostatně daleko více týká mnoha jiných titulů...