allegria

Jako parodie dost dobré. Jinak nuda :-)

Kde byla ta Julia Roberts, psaná v upoutávce na film? Nechápu. Jen kvůli ní jsem se tak dlouho zbytečně nudila u filmu o ničem. A dočkala jsme se akorát nudného konce "příběhu".

Film o tom, jak vznikne pevný milostný vztah na základě rozdílného (oboustranně kýčovitého) vkusu pro typ vánoční výzdoby.

Děj nesrozumitelný, ani do konce filmu se mi nedařilo rozplést ty motanice vztahů, kdo je kdo, co a proč, zkrátka jaksi překombinované. Co mě ale skutečně vytočilo, že ještě v roce 2013, kdy film vznikl, se ukazuje zabíjení kaprů jako něco zábavného a roztomilého, nemluvě o krmení vodního ptactva kynutým pečivem jako jsou rohlíky apod. - takto ročně uhynou stovky vodních ptáků. A trápení živého kapra s radostnými pobavenými úsměvy v síťovce a pak ve vaně, načež se zubožený těsně před smrtí vypustí do ledové řeky, aby dostal poslední šok, to je opravdu čin hodný tupců a barbarů. Jestli takto budou tvůrci filmů i nadále vychovávat děti (a dospělé), pak se máme v budoucnosti na co těšit. Škoda dobrých herců, líbila se mi i hudba.

Skvělé téma ze života, vztahy matek a dcer v jakékoli věku nejsou jednoduché. Trochu mi vadily někdy až příliš přepjaté emotivní scény, jako by nestačilo trochu ubrat - divák by i tak pochopil. Takhle to skoro vypadalo, jako by hlavní ženské postavy byly adeptky na psychiatrickou léčbu. Ale co mi opravdu nesedělo, byly hudební (zpívané) vložky, které trhaly děj na kusy a velmi rušily. Ještě bych chtěla upozornit na nedbalost v ohlídání vlasů skvělé herečky Jany Brejchové - jistě si je nebarvila, nestříhala ani neupravovala v průběhu jednoho dne, třeba než přešla z jedné místnosti do druhé. Zvláště tam byla nápadná změna barvy. V dobrých filmech se toto velmi dobře hlídá.

Nikdy bych nevěřila, že mě nakonec budou dojímat popelkovské příběhy s kýčovitou kulisou, nevěrohodným příběhem a předvídatelným koncem. Ale co naplat, užívám si to. A Jane Seymour byla fantastická.

Asi mě ovlivnila atmosféra před Vánocemi, nebo návrat do dětského snění, ale nějak se mi nedaří shodit tento film mezi nesnesitelné kýče. Je pravda, že to je téma už obehrané, že je silně nepravděpodobné a nevěrohodné - ale - proč ne? Zázraky se přece dějí. (A tu americkou vánoční výzdobu jsem se přinutila tolerovat - pro jednou, vždyť o to tam přece nešlo.)

Jestli dnešní děti touží ve filmu po krvi, rvačkách, násilí, vraždách, děsivých scénách, pak jim tvůrci filmů musí nabízet a točit horory, nikoli pohádky. Tohle je takový hnus, že se z toho zvedá žaludek i dospělým.

Tahle pohádka pro mě byla jedinečná hned z několika důvodů. Předně byl děj, na rozdíl od jiných 99 % pohádek, až do konce nepředvídatelný, tedy aspoň já fakt nevěděla, jak to dopadne. Pozornost jsem držela po celou dobu a kochala se nejen překrásnou přírodou, kterou znám důvěrně ze svého dětství, ale i netradiční postavou Krakonoše, do něhož jsem se na první pohled zamilovala. Pro mě tedy rozhodně krásný zážitek, který mi zkrášlil krušné chvíle posledních týdnů.

Co mi nejvíc vadilo: všichni po celou dobu upravení, krásní, naondulovaní, nalíčení, ženské postavy jedna jako druhá, všechny jako ze žurnálu - takže mi dalo dost práce je zpočátku od sebe odlišit, řídila jsem se podle jmen. Zkrátka velmi špatná režie nebo snad casting, typově neodlišené postavy..., splývalo to jako figuríny ve výkladu. Navíc když se žena ráno probudí a hned vypadá stejně jako večer, kdy se čerstvě nachystala na slavnost, to jen odtrhuje diváka od možnosti uvěřit ději a všechno je to takové umělé a přemrštěné, včetně nudných dialogů. Promarněný čas.