allegria

"A vidělo to i ono tebe, zlato?"... Snad nejlepší moment téhle frašky, k níž jsem ze začátku neměla důvěru, ale čím dál víc jsem se skvěle bavila. Dlouho jsem se u nějakého filmu nesmála nahlas. Kdosi to tu přirovnal tak trochu k "Amélii z Montmartru", mně to spíš připomnělo styl filmu "Lekce neslušného chování", i když tady v mnohem drsnějším prostředí a s černějším humorem.

Myslím, že tento film nejvíc ocení generace, která vyrůstala v 60. letech. Beatles zdaleka nebyli jen hudebníci, oni změnili (svým způsobem) celý svět. Jsem ráda za to, že mi je tenhle film připomněl. Moji vrstevníci jistě pochopí, že námět je to natolik silný, že tentokrát nelze hodnotit vysloveně a jen filmové umění. Beatles jsou prostě věční. A nakonec, film měl nápad, a to se také cení. Za mě bravo! Ale neodpustím si jednu poznámku: Beatles byli jedineční právě svými geniálními vokály, mám za to, že kdyby jejich písně zpíval jeden člověk s jednou kytarou, těžko by se stal tak slavným, ale proč do toho šťourat, film je i tak příjemným zážitkem a milou vzpomínkou.

Film, který naplní naše smysly, pastva pro oči: krásní lidé, překrásná indická krajina, ale především: neuvěřitelné barvy! A požitek i pro sluch - nádherná indická hudba. A ty tance, bože můj! Zážitek jako jeden z mála. Nemám ráda muzikály, ale tento si čas od času pouštím opakovaně a vždycky znovu mě potěší.

Děj nic hlubokého (kdo by to tu také čekal), ale na to, že byl film natočen v roce 1957, to je podivuhodně svěží a vlastně opravdu i vtipné. A Brigitte je prostě přírodní úkaz. I kdyby děj nestál za nic, stejně by film zasloužil toto ocenění, už kvůli příjemné podívané na záběry s ní.

Díky za tento moudrý a hluboce smysluplný film. O perfektní animaci a dobré hudbě (ačkoli zrovna jazz nemusím) nemluvě. Krásný a silný zážitek, který bych rozhodně nečekala.

Jako parodie dost dobré. Jinak nuda :-)

Kde byla ta Julia Roberts, psaná v upoutávce na film? Nechápu. Jen kvůli ní jsem se tak dlouho zbytečně nudila u filmu o ničem. A dočkala jsme se akorát nudného konce "příběhu".

Film o tom, jak vznikne pevný milostný vztah na základě rozdílného (oboustranně kýčovitého) vkusu pro typ vánoční výzdoby.

Děj nesrozumitelný, ani do konce filmu se mi nedařilo rozplést ty motanice vztahů, kdo je kdo, co a proč, zkrátka jaksi překombinované. Co mě ale skutečně vytočilo, že ještě v roce 2013, kdy film vznikl, se ukazuje zabíjení kaprů jako něco zábavného a roztomilého, nemluvě o krmení vodního ptactva kynutým pečivem jako jsou rohlíky apod. - takto ročně uhynou stovky vodních ptáků. A trápení živého kapra s radostnými pobavenými úsměvy v síťovce a pak ve vaně, načež se zubožený těsně před smrtí vypustí do ledové řeky, aby dostal poslední šok, to je opravdu čin hodný tupců a barbarů. Jestli takto budou tvůrci filmů i nadále vychovávat děti (a dospělé), pak se máme v budoucnosti na co těšit. Škoda dobrých herců, líbila se mi i hudba.

Skvělé téma ze života, vztahy matek a dcer v jakékoli věku nejsou jednoduché. Trochu mi vadily někdy až příliš přepjaté emotivní scény, jako by nestačilo trochu ubrat - divák by i tak pochopil. Takhle to skoro vypadalo, jako by hlavní ženské postavy byly adeptky na psychiatrickou léčbu. Ale co mi opravdu nesedělo, byly hudební (zpívané) vložky, které trhaly děj na kusy a velmi rušily. Ještě bych chtěla upozornit na nedbalost v ohlídání vlasů skvělé herečky Jany Brejchové - jistě si je nebarvila, nestříhala ani neupravovala v průběhu jednoho dne, třeba než přešla z jedné místnosti do druhé. Zvláště tam byla nápadná změna barvy. V dobrých filmech se toto velmi dobře hlídá.