allegria

Čekala bych lacinou limonádu, ale film mě překvapil, jak hluboké a vážné má téma. Detaily pominu..., protože příběh byl pro mě hodně poučný a pomohl mi pochopit, co to je, když má někdo blízký podobný problém. Tento film by měli vidět jak rodiče dospělých dětí, tak dospělé děti starých rodičů, tak i všichni, kdo nejdřív odsuzují, posmívají se, hodnotí..., místo aby si zjistili pravdu.

Trochu nechápu tak záporná hodnocení a komentáře. Film mě mile překvapil, protože to rozhodně nebyl slaďák, jak jsem podle názvu čekala. Navíc měl v sobě poselství, které jde do hloubky... No, možná je to věkem, nebo jsou už dnešní diváci zhýčkaní. Dávám nejvyšší hodnocení podle vlastního dojmu, který mi po dokoukání zůstal jako příjemně hřejivý pocit, že dnes stále ještě občas narazím na film, který vyzdvihuje ty "správné" hodnoty.

Mám ráda skutečné příběhy, protože jsou poučné - a poznat je bývá užitečné právě proto, že nejsou vymyšlené. Ale tento film má i hodnotu navíc: neuvěřitelně dokonale zahranou hlavní roli, před herečkou smekám. Tento film (= tento příběh) by se měl promítat povinně lékařům, nemocným i zdravým lidem, zkrátka všem, protože nikdo z nás nikdy neví, jestli se někdy neocitne "na druhé straně".

První film v mém životě (a že jsem jich něco viděla), kde mě neodradily krev, box ani drsné scény. Možná proto, že se jedná o skutečný příběh s hlubokým podtextem. Neuvěřitelný příběh, filmově skvěle zpracovaný. Herci tak přesvědčiví, že zapomenete, že to není skrytá kamera. Ani chvilku jsem nezaváhala nad nejvyšším hodnocením, který si tento snímek určitě zaslouží. Jeden z nejsilnějších diváckých dojmů, jaké jsem kdy měla, a to bez prvoplánového ždímání a vnucování emocí, jak se často filmařům stává. Prostě nádhera!

U filmu, jakkoli snad ne-dokonalém, se chci hlavně pobavit, zvláště když má podtitul "romantická komedie". Nepotřebuju u toho bůhvíjakou hloubku myšlenek a děje, a navíc, na rozdíl od některých komentujících, mi nepřišel vulgární. Bavila jsem se dobře od začátku do konce, proto dávám čtyři hvězdičky.

Jednu hvězdičku dávám pouze za konec, kdy se oba hlavní hrdinové začali chovat normálně. Jinak mě celou dobu rozčilovalo, jak hloupé proměny to byly - jestliže někdo má smůlu, okamžitě se z něj stane debil, kterej neumí chodit, místo mluvení heká a ječí, neumí se najíst, na všechno kouká s otevřenou pusou a vůbec vypadá, jako by utekl z ústavu pro choromyslné. Tím to všechno spadlo hluboko pod úroveň.Tvůrci filmu nemají zřejmě cit pro míru. Jestli ta nadsázka měla být směšná, tak jsem se ani neusmála. Přece smůla ani štěstí nemění od základu ani povahu, ani inteligenci.

Nikdy mě ten film nelákal, čekala jsem sladkou romantiku, a on v tom byl inteligentní humor, někdy sotva postřehnutelný... Jsem mile překvapená. Škoda, že tolik "romantických komedií", které se točí dnes, už zdaleka nejsou tak dobré - aspoň to je můj dojem.

Nejvíc se mi líbila dvojice stárnoucích manželů, kde se manželka nesnažila touhu po obnově pravidelného sexu řešit nevěrou, ale chtěla svést vlastního manžela. Dobře jsem se bavila, a možná to není jen legrace, ale někdy i vážný problém :-) Dobře obsazení herci (herečky) a děj má spád.

Komedie to není, aspoň já to tak rozhodně nevnímám. Ale ta základní myšlenka se mi moc líbí, že když jsou lidi v průšvihu, můžou si pomoct navzájem. Spadnout do závislosti je velice snadné a někdy rychlé, nikdo s tím nezačne s myšlenkou, že se z něj stane závislák. Zaslouží si pomoc a soucit. Navíc dobré herecké výkony, děj má spád, nenudila jsem se. Zvláště ty vztahy uvnitř rodiny otec-matka-syn mě dostaly, jak ukázaly, že nic není jen černé nebo bílé, a těžko v určitých momentech soudit, kdo má "pravdu". Podle mě film má hloubku a je námětem k zamyšlení.

David Garrett je pohledný muž, umí dobře hrát na housle a hlavně propaguje Paganiniho hudbu, což je pro mě důvodem dát filmu tři hvězdičky. Jako herec je opravdu slabý jak vlažný čaj. Fyzická "podoba" se zestárlým Paganinim několik málo let (neřkuli dní) před smrtí mi přišla až směšná. Nevím, proč Bernard Rose vybral pro zfilmování právě vztah (nebo spíš zápletku) s Charlotte Watsonovou, když v životě Paganiniho patří k těm nejméně významným. 10 % pravdy, zbytek kompilace různých příhod z různých časových období života NP a souvisejících s jinými osobami, plus fabulace a nesmysly. Hezká pohádka s úryvky Paganiniho skladeb, nic víc. Ovšem ty lži, pomluvy a zcela zkreslené vybrazení jeho osobnosti v soukromí mě po celý film vytáčelo a zvedalo ze židle :-) Ale účel světí prostředky a připomenutí Paganiniho umění je jistě chvályhodný počin, takže díky za něj. A ještě připomínka pro český dabing: Niccolo - 2. pád Niccola, ne Niccoly (nejmenoval se Nikola). Stejně tak jméno syna se vyslovuje "Akile", nikoliv Achil.