Mozog v plameňoch

Jedná se o jeden z nejlépe hodnocených filmů zde na ČSFD, kde hraje Chloë Grace Moretz. A jelikož je z těch mladých tváří jedna z těch nejšikovnějších, docela mě tento film, založený na pravdivých událostech, zajímal. A musím říct, že jsem, za možnost tento film vidět, moc rád, protože kdyby se mně nebo někomu v mém okolí stalo něco podobného, tak okamžitě budu vědět, na co upozornit. Často si říkám, že mám být rád za to, co mám, protože nikdy nevím, co se může stát. Když pak něco podobného vidím ve filmu v rámci nějakého pravdivého příběhu, tak samotné zamyšlení ohledně zdraví dostává úplně jinou dimenzi. Mozek v plamenech je přesně ten film, který dokazuje to, že bychom si měli vážit toho, co máme. Nejen v sobě, ale i kolem sebe. Nikdy totiž nevíme, co se může v nadcházející minutě stát. Plus Chloë tu svojí roli zahrála tak jako kdyby si onou nemocí opravdu prošla. Klobouk dolů. (15.01.2019)

Tenhle film je dokonalým příkladem situací, že když někdo neví, co se vámi může dít, něco na začátku udělá, a potom mu to je jedno. Základní udělá. Splnil svou povinnost. Ale mám problém. Moretz to zahrála dobře. Někoho, komu začíná postupně hrabat a ona neví proč, přestože je všechno jinak. Narozdíl od diváka, pokud viděl trailer a při filmu dával alespoň trochu pozor. Jestli tenhle snímek, podle skutečné události, něco ukazuje, tak jak reagují lidé kolem, kteří nejsou v hlavě toho druhého. A to je zde vykreslené dobře. Jenže teď přijde "ale". Nevyvolalo to ve mně žádné emoce. Navíc, kdyby se ke mně takhle necitlivě chovalo okolí, jako k hrdince, tak by mi jeblo ještě dřív než jí. Pochybuju, že snímek pomůže ke zlepšení systému po ukázání problému. Každý s psychickou nemocí bude vždycky jenom magor. Ale v tomhle světě žijeme. Možná jednou doletíme na konec galaxie, ale obávám se, že tohle se nikdy nezmění. Nevíme co s vámi. Tady máte pilulku. Je to lepší? Ne? Tak si vemte dvě... (14.10.2019)

Autoimunita. Z lékařského hlediska má mnoho podob a kdo se s něčím takovým potýká, ví, že se nejedná o nic jednoduchého. Při autoimunitních onemocněních není organismus schopen správně identifikovat škodlivé vetřelce a imunitní systém ničí i buňky vlastního těla. Příběh o profesionální mladé novinářce příkladně poukazuje na nebezpečnou skutečnost autoimunity, kterou postihne mozek. Takový jedinec se začne chovat podivně, byť jen chvilkově, a ano, každý by řekl, že se chová jako blázen. Jenomže takovéto stavy se pomaličku zhoršují a problémy na sebe nenechají dlouhou čekat. Hrdinkou příběhu je Susannah, kterou taková nemoc postihne a my máme možnost vidět jak se takto postižený člověk mění, co na to společnost a rodina a hlavně lékařská věda. Zahrála si ji Chloë Grace Moretz, která tímto udělala ve své herecké kariéře další krok kupředu. K dokonalosti samozřejmě ještě toho hodně chybí, ale její snaha dát do role všechno je vidět. Nedokonalosti má i film jako takový. Schází tomu ta správná atmosféra zoufalosti a citů. Scény, kde lékaři nad Susannah lámají hůl, protože nemohou žádnou vyšetřovací metodou najít příčinu a rozhodnou se k řešení, které je po lidské stránce šokující, prostě s divákem zase tolik nehne, jak by správně mělo. Na druhou stranu je dobře ukázáno jak takový člověk autoimunitou mozku vypadá a co všechno se může stát. Už z tohoto hlediska snímek za povšimnutí stojí. (16.05.2018)

Když se tvůrci rozmejšleli, proč točit film pro světovou komunitu neurologů, chtěli obsadit ňákou fakt dobrou herečku. Třeba Saoirse Ronan. Jenže producenti si spočítali, že v kinosálech je typická obsazenost 0,63 neurologa, takže se film musí zatraktivnit i pro plebs a tvůrcům to vysvětlili: Chloë má větší CHARISMA. Vpředu i vzadu. Plus to určitě naláká i ty hejsky, co ji viděli jako 11letou v Kick Ass a od tý doby furt čekaj, až nebude jailbait. Což ona už nějakej ten pátek neni, zato je z ní celkem vyrovnaně mdlá herečka, takže film, kterej by Saoirse možná dokázala pozvednout, Chloë jen tak provlnila skrznaskrz tou svou blonďatou ovul— pardon, ondulací, takže je natolik zapomenutelnej, že i já tenhle koment píšu s asi měsíčním zpožděním. (27.11.2020)

Samozřejmě nějaký přesah díky dívčině vzácné diagnóze to má, ovšem samotné zpracování pokulhává. Talentovaná Chloë Grace Moretz se nám osamostatnila, své myšlenky pouští přes klávesnici do článků v The New York Post, přítele zase do kalhotek. Ambice a sny jsou velké, osud má ovšem jiné plány. Sugestivně a poměrně zdlouhavě je nám vylíčeno, kterak ji přestal poslouchat mozek a kterak její okolí nepřestává věřit. Jenže příběh o vůli a o nutnosti bojovat je plný nudné vaty, bezobsažných rozhovorů, uhlazených konfliktů. S umíráním/vážnými nemocemi se v posledních letech lehce roztrhl pytel, třeba takové drama Infinitely Polar Bear, ve kterém Mark Ruffalo bojoval s maniodepresivní psychózou, mi sedlo výrazně víc. I herecky. Nemastná lékařská hádanka. (29.05.2018)