allegria

Pořád nechápu, proč se v komentářích tolik rozčilují diváci, kteří nesnášejí tento žánr - proč tedy se na to dívají? Mě na tom nejvíc baví, jak se každá venkovská holka ze statku každé ráno probudí v posteli s dokonalým mejkapem a neporušeným účesem, jak se sedláci a kuchařky nikdy neumažou a jsou stále nažehlení jako na bál, a spousta dalších legrácek. Ale je to relax, tak proč se nedívat, mám ráda oslazené konce :-)

Legrační pohádky s dobrými (hned několika) konci. Ale co jiného čekali diváci, kteří se dokoukali na tento film až do konce, a pak tu nadávají na všechno, co viděli? Mně na tomto žánru nejvíc vadí, že se v určitý moment začnou hrdinové filmu chovat jako pitomci, a to jen proto, aby mohl děj pokračovat tím správným směrem. I přesto, pro mě dobrý relax v dnešní pohnuté době.

Skoro jako zábavný průvodce Islandem. Odjakživa mě jeho exotika lákala, takže jsem si to užila. Ani děj nebyl špatný. Zajímavý příběh, bez zbytečně slzotvorné romantiky, skoro drsná realita, přirozenost. A originální způsob života na Islandu, který je nám vzdálený jako cesta na Měsíc.

Velmi smutný příběh, bohužel pravdivý. Zpracování z mého pohledu nevšední, tedy neotřelé, působivé. Vzpomněla jsem na mladou matku dvou dětí, která zemřela na rakovinu prsu, protože "nesměla" při operaci přijmout transfuzi. A dalších pár lidí, kteří skončili v blázinci. Někdo tu kritizuje, že téma tohoto filmu je už několikrát zpracováno, a tedy nepřekvapí. Já myslím, že podobných otevřených výpovědí není nikdy dost.

Dávám plný počet, protože jsem se až do konce skvěle bavila. Až na pár slabších míst hodně dobrá komedie a výborné herecké obsazení. Tak proč tomu hodnocením trochu nepomoct.

Asi do poloviny filmu jsem věřila, že to bude jeden z těch "lepších" od Pilcherové. Ale co mě opravdu vytáčí, když se bez jakéhokoli přechodu začnou hlavní postavy chovat a jednat jako idioti, jeden nesmyslný zvrat za druhým, a ty malicherné důvody k tomu, aby v jednom okamžiku změnily svůj život a osud i těch druhých, aby to vzápětí zase vzaly zpět, a tak pořád dokola... No, čeho je moc, toho je příliš.

Probůh, to tedy byla slátanina, snad s dobrým úmyslem rádoby kladného vztahu k australským domorodcům a tradicím...? Herečka v hlavní roli se tváří stejně od začátku do konce, ve všech vypjatých situacích, tragédiích, šťastných chvilkách, prostě gumová maska. A kdo ji asi cestou v pustině napájel, krmil, dělal mejkap, česal složité účesy jak z kadeřnických soutěží, kdo jí pral krajkové šaty bez jediného kazu, když šla sama několik dnů (či týdnů?), zažila požár, bouřky, potom vedro a prach, spala na zemi..., přesto se jí nepodařilo v té samotě nejen umazat, ale ani pomačkat si skvostnou róbu. A stále se tvářila jak modelka na molu. Málokdy se při negativním hodnocení filmu tolik rozpovídám, ale takhle mizerné zpracování dramatického příběhu jsem snad za celý svůj dlouhý život ještě neviděla.

Jedna z mála parodií, která má spád a nechybí jí správně ironický humor. Možná jsem trochu nadhodnotila, ale nemůžu jinak, protože jsem se nejen dobře bavila od začátku do konce, ale taky mám ráda dva hlavní herce, zejména Ewan McGregor je prostě neodolatelný.

Nemám ráda americké muzikály, nebo aspoň ty, které jsem nedopatřením dosud viděla. Taky jsem dodnes nepochopila uječené objímací rituály kamarádek-studentek, nezávisle na věku, protože mám za to, že tohle ve skutečnosti nedělá nikdo a nenacházím v tom ani špetku humoru. Dvě hvězdy dávám za ty, kvůli nimž jsem to nevzdala: Colin Firth a Meryl Streep, i když nechápu, proč se té trapnosti zúčastnili.

Vysoké hodnocení dávám za námět a základní myšlenku, nikoli za zpracování filmu. Nejvíc mě asi rušilo, že matka pěti dětí vypadá i po dvaceti letech jako v šestnácti - a nejen ona. Maskéři mohli trochu zapracovat. Jinak se mi ale líbí např. poselství o zdravém životu: Je naší povinností starat se o své zdraví - Musíme se starat nejen o duši, ale i o tělo, je to "chrám boží"...