allegria

Když tak přemýšlím, co napsat, myslím že můj dojem z filmu naprosto přesně vyjádřil komentář diváka KevSpa. Díky tedy, naprostá shoda, řekl to i za mě.

Pro mě velké překvapení. Až téměř do konce jsem netušila, jak to dopadne, což se mi většinou nestává. Velmi zajímavé téma, vážné a hluboké. "Jediným skutečným lékem je přijmout naše životy takové, jaké jsou." - Ale opravdu to tak je?

Hodnocení dávám za přehlídku hereckých osobností a poměrně dobré taneční výkony, jinak celkově plochý děj a nuda. Hodně mě taky zklamalo, že texty písní nebyly v italštině, což je pochopitelné, jen za sebe musím dodat, že by tím film získal na přitažlivosti. Celek na mě působí asi jako když jsem se coby malá holka přejedla u kolotoče cukrové vaty.

Příjemné odbočení z nervy drásajících témat. Přestože Pilcherová má prapodivný zvyk - začátek se táhne donekonečna, zatímco důležitá rozuzlení a totální změny se rozhodnou během sekundy, i tak je to příjemný film. Nádherná krajina, nádherná zvířata, trochu mě rušilo, že matka s dcerou vypadají přinejmenším jako sestry, ale aťsi, zkrátka oceňuji, že to je v pohodě a vždy s dobrými konci :-) (na rozdíl od reálného života)

Málokterý film mě dokázal v životě tak dojmout a emočně "rozervat", jako tento. Tak těžká volba! Ale v případě, že se na misky vah dá "láska" (i ta bez uvozovek) a fungující rodina s dětmi, není co řešit. I když to samozřejmě hodně bolí. Clint Eastwood je můj velký idol, celoživotně. Meryl Streepovou mám taky ráda, a zvláště v tomto filmu je herecky až neskutečná. Film je z mého pohledu dokonalý, po všech stránkách. A překvapilo mě, že Clint E. také komponuje hudbu. Prostě jednička!

Příjemná červená knihovna, všeho tak akorát na únosné hranici: sentiment, dojetí, humor, originální scénky, dobří herci... A přestože kdekdo asi věděl, jak to dopadne, mě osobně konec dost překvapil. A ať už jsou divácké názory na tento film jakékoli, mně ho nikdo a nic nemůže zprotivit, patří k mým nejmilejším a vždycky znovu mě potěší.

S jednou výhradou: tak pitomá, jako byla hlavní hrdinka, snad nikdo být nemůže, a to ani v Harlequince. Jinak celkem příjemná podívaná, s ohledem na žánr.

Měla jsem chuť shodit tento film do odpadu, nakonec jsem chtěla alespoň minimem ocenit snahu zachytit soukromí slavného vojevůdce. Oč silnější byl v boji, o to slabší byl ve vztazích s ženami/ženou. Co mi na filmu vadí nejvíc je, že hlavní postavy, zejména pak Josefina, naprosto neodpovídají skutečnosti. Coby černovlasá nepříliš krásná žena, která se usmívala vždy jen s pevně stisknutými rty, aby neodhalovala hnědý zkažený chrup, měla být zastoupena rozhodně jinou herečkou, protože její kouzlo spočívalo v něčem docela jiném, než v klasické fyzické kráse. Tato filmová Josefina s plnými rty, zářivým širokým úsměvem a nápadně bílým dokonalým chrupem naprosto odvádí diváka od reality, těžko se pak může vžít do skutečných historických postav a jejich mentality. Stejně tak pochybuji, že Napoleon Bonaparte vypadal jako mánička z 60. let minulého století. Stačí se podívat na některé jeho dobové portréty. Možná to jsou detaily, ale podstatné. A to ani nepitvám ubohou výslovnost jmen v českém dabingu.

"Umíte používat hever?" "Ne, ale umím psát všemi deseti." Trochu filosofický, nikoli však nudný film, i když chvílemi mi připadal zbytečně protahovaný. Ale ačkoli Woody Allen není můj oblíbenec, tady mi nejen nevadil, ale dokonce mě zaujal. Takový trochu všední příběh a jemný humor, nijak vtíravý. K tomu dost dobrá dávka životní moudrosti.

Ten film je tak skvěle natočený a herci tak přesvědčiví, že jsem měla chvílemi pocit, že snad jde o skrytou kameru. Tak moc to je autentické. Nevzpomínám si, že bych kdy viděla tak dobře podaný příběh o "obyčejném" životě, kde se jakoby nic "akčního" neděje, a přesto to člověk sleduje se zatajeným dechem.