Madisonské mosty

Nemám rád ten pocit, kdy mě romantický film nezasáhne tak, jak by měl. To následné zklamání mrzí snad nejvíc ze všech žánrů a tady o to víc, že osudové a přitom náhlé vztahy jsou tím největším lákadlem. Herecky i dramaticky dokonalých momentů je tady požehnaně, ale jakoby nedržely pokupě. Vzpomínám na film s usměvavou slzou v oku, ale kvůli zbytečně protahované paralení linii s otravnými potomky nemůžu jít výš. (10.04.2006)

Láska ako súlad dvoch duší, dvoch tiel, dvoch svetov, ktoré v spojení vytvoria jednotu a harmóniu. Harmóniu mužsko-ženskú. Ako Robert rázne a presvedčivo povedal, také niečo sa stáva len raz za život...a keď to zažijete, čaro tohto filmu s jeho jemnocitnosťou sa dá užiť ešte viac. Viem si predstaviť, že sa nájdu diváci, pre ktorých to bude len film z červenej knižnice. Pre niekoho krátka milostná zápletka zmáčaná slzami a bôľom. Pre iného osobná skúsenosť na filmovom plátne. Pre niekoho celoživotná trýzeň a frustrácia. Srdce túži a rozum velí. Áno, plakala som, ako už dávno nie. A bolo to ozdravné a uvoľňujúce. (15.01.2020)

Nádherné, okouzlující, poetické, čisté a pronikavé. Příběh o jednom osudovém setkání, trvajícím kratičké čtyři dny, za které však dokáže zcela změnit životy dvou hlavních postav. Úžasné citlivé scény, napětí, touha, pohledy, letmé doteky. Malebná, klidná, příroda, horké dny a vlahé letní večery ještě více dokreslují celkovou atmosféru jak filmu, tak jednotlivých scén. Delší stopáž, která mi však ani na chvíli neposkytla prostor pro nudu, ani mi nenabídla slabší místa. Romantický příběh, ve kterém jsem však, snad až jen na jednu závěrečnou patetickou scénu, nenašla žádný závan klišé či patosu. Svým zpracováním, námětem a kvalitou mi připomínal Zaříkávače koní, a spolu s ním je považuji za jedny z nejkrásnějších romantických dramat. Clint Eastwood, který potřebuje všechny a nikoho a rozkošná Meryl Streep, která ho začne tolik milovat, ale má strach z toho, že pak už by žádné další dny, jinde s ním, nebyly takové, jako ty čtyři dny, tady u Madisonských mostů. Čím víc milujeme, tím víc se bojíme, že další chvíle a čas už nebude takový jako ten, který navždy zůstane v našich srdcích. Je to jako sen, ze kterého se nechceme probudit, ale zároveň se bojíme, že až příště usneme, už nebude nikdy stejný. V lásce nechceme realitu, všední dny, chceme jen Lásku. Být jen s ní. Když jsme s ní, jsme jakoby daleko. Když jsme sami, jsme jen nikdo ztraceni uprostřed míst, která nám bez ní přijdou strašně prázdná... "Nechci tě potřebovat." - "Proč?" - "Protože tě nemůžu mít..." (19.06.2010)

Tento film zasáhl moji duši a to proklatě hluboko. Měli na sebe jen čtyři dny a i když věděli, že se už nikdy víc neuvídí, tak se do sebe vášnivě zamilovali. Jenom ten náměť ve mě vyvolá notnou dávku nostalgie. Retrospektivní styl vyprávění je zvolen velice vkusně a rozhodně je to oživení v jinak neakčním ději. Eastwoodovi ke stvoření tohoto masterpiecu stačilo opravdu málo - jeden dům, postarší ženu a ještě staršího světáka a samozřejmě osudovou lásku. Většina by z těchto ingrediencí udělala nevýraznou a sladkobolnou limonádu. Ale Eastwood není ledajaký režisér. Dokázal vykouzlit velmi emočně silný film. Netvrdím, že každý tenhle film vydýchá, a tak kdo je spíše na filmy, kde se stane za ty dvě hodiny, přeci jen víc, tak ať se tomuto filmu zdaleka vyhne. Scénář je naprosto vyšperkován vynikajícími živými dialogy, kde překvapivě nechybí ani nutný konflikt. Vykreslení postav je dokonalé. Někdo by řekl, že je to příliš nudný i na komorní konverzační snímek, ale v každém jejich slovu lze najít tolik emocí, které zůstanou povrchnímu divákovi skryty. Bravurní herecké výkony jenom podtrhují velikost tohoto díla. Na tento film jen tak nezapomenu a scénu v dešti si budu pamatovat až do konce života. (11.04.2006)

Lze skutečně pohladit duši člověka? Je možné dotknout se jí tak, abychom to doopravdy cítili? Je, zeptejte se Clinta Eastwooda. Budu pokračovat ve své tradici a opět zapěji ódu na jeho schopnost přenést na plátno něco víc, než jen pouhé obrázky. Bavíme se o něčem neviditelném, co posouvá film do stavu beztíže. Nádherný i bolestný, především však skutečný příběh nám přednesli Meryl s Clintem. Oba zaslouží absolutorium, zejména Meryl mě pak svou hereckou dokonalostí dostávala do kolen, na nichž jsem zblízka viděl odlesk svých dojatých očí. Je na rozsáhlou debatu, co všechno pro nás může znamenat láska. Však také oba dva hojně diskutují. Mimochodem - dialogy jsou napsány přímo fantasticky. Život je zkrátka nádherný. I tím, že v daný okamžik je možné stát jednou nohou v nebi, a druhou zároveň v pekle. Kdo nemá ponětí, o čem tento film je, ten neví ani to, o čem je láska. (26.07.2011)