allegria

Mně se ten praštěný humor opravdu líbil. Zvláštní film, originální... Zasmála jsem se ještě i při závěrečných titulcích. Zůstal ve mně zajímavě uspokojivý pocit a úsměv.

Je to rozkouskované, nemá to hloubku. Asi jako když vás pozvou na hostinu, kde je záplava nejrůznějších lahůdek, ale smíte si od každého jen jednou kousnout, nebo jen olíznout a hned musíte ochutnávat další. Méně je více a to platí tady dvojnásob. Jde to všechno po povrchu, nepřesvědčivé, ploché.

Přestože mi Depardieu jako herec nikdy nevadil a mám ho docela ráda, v tomto filmu a v této roli mi absolutně neseděl. Nedovedu si představit horší výběr herce pro barového zpěváka než právě jeho. Kdykoli byl na něj záběr, jak zpívá, měla jsem pocit něčeho nepatřičného a hodně mě to rušilo. Ostatně ani hlasově, ani "uměním" zpívat vůbec nezaujal, navíc celý film jako by byl o ničem. Divák pořád čeká, kdy se děj trochu pohne nebo dokonce rozběhne, a ono pořád nic.

Jsem vděčná za tenhle film, protože jsem o Elvisovi nevěděla skoro nic, byl pro mě zapomenutá osobnost, bílé místo na mapě. Film mi "otevřel oči". Navíc skvělý střih, vynikající a přesvědčivý výkon herce v titulní roli, i přechod v pravou chvíli do skutečnosti na konci. Kvalitní podívaná, která stojí za to!

Nejraději mám pravdivé příběhy, to je také jeden z důvodů mého hodnocení, ale především je to skvěle udělaný film, protože udržuje napětí (i trochu toho dojetí bez patosu) po celou dobu. Herci (milovaný Kevin Costner a pak tři hlavní ženské hrdinky) také prvotřídní. Ovšem nezanedbatelná je rovněž vynikající hudba Hanse Zimmera, kterou každý jeho fanoušek jistě přesně rozpozná, kdy ve filmu zazní. Za mě tedy stoprocentní filmový zážitek.

Původně jsem hledala jiný film se stejným názvem a našla omylem tento. Ale rozhodně nelituju! Zasmála jsem několikrát až nahlas, i dojala, ale ani jednoho z toho nebylo nevkusně příliš. Rocheforta jsem nikdy moc nemusela, ale musím uznat, že má velké charisma a tady se mi dokonce i líbil (o jeho hereckém umění jsem nikdy nepochybovala). A Charlotte Rampling obdivuji za její odvahu nepodléhat trendu plastických operací a ukazovat i zblízka na kameru všechno tak, jak to příroda vytvořila. Aspoň tento dojem z ní mám. A její příchod na jeviště, kde má předat cenu (na začátku filmu) byl neuvěřitelně krásný, půvabný, i pohybově mi připadal dokonalý. Řadím si tento film mezi to nejlepší, co jsem kdy viděla, a že toho za můj dlouhý život nebylo právě málo.

Popelkovské téma mě drží od dětství a už se té záliby asi nezbavím. Tento film není na toto téma z nejhorších. Snad až na jeden moment, kdy se Kate začne v přítomnosti krále chovat jako blbka (usrkne nahlas kafe a ještě třískne šálkem o podšálek). To bylo krajně nevěrohodné a naštěstí takové momenty už dál nepokračovaly.

Tento film na mě hluboce zapůsobil. Je v něm všeho tak akorát. Zpočátku jsem myslela, že to bude tuctová "bláznivá" komedie, jenže jak šel děj, bylo to jedno překvapení za druhým. Humor osobitý, nevtíravý, jakoby "běžící pod čarou", ale vždy přítomný, občas jsem se až zasmála nahlas, přitom to zdaleka není jen veselé. Silný a na city útočící příběh, aniž by zabředával do nevkusu. Moudrost, ponaučení, zábava, dojetí.

Jednu hvězdu za Annu Polívkovou, která je skvělá vždycky, nakonec Langmajer taky dobrej, oni dva za ubohej scénář nemůžou. Protože "rozdíly" mezi muži a ženami byly v tomto filmu to nejtrapnější, co se kdy ve filmech objevilo, a nesmáli by se tomu a nevěřili snad ani ti nejmenší diváci, natož pak dospělí.

Zcela nevěrohodná pohádka, ale milá. Docela pěkně se na to kouká.