Deverant

"Už jste se modlili? Tak se pomodlíme!" aneb Zelené barety po třiceti letech.

Co značí když se na konci filmu jako čertík z krabičky vynoří Václav Havel? Že ten film je sračka. Alespoň tak učí zkušenost s dvěma snímky, kde se taková nejapnost odehraje. A v případě Czech Made Mana je to případná tečka za naprosto bezzubou prázdnotou, kterou mě vlekl cca osmdesát minut. Inspirace Goodfellas a Ritchiem je až příliš do očí tlukoucí, místy opravdu bolestivě, ale dle očekávání bez A) scorsesovského mazlení se svými zvrácenými postavami (což nakonec taky začalo být s takovým Casinem už otravné, mimochodem) a za B) s Ritchieovskou schopností dobrat se brilantního skloubení vyprávění a Stylu v RocknRolla (a je věčná škoda že Guy bude nejspíš po úspěchu Šerloků už jen sekat unylé blockbustery a na Real RocknRollu nikdy nedojde). Řehořek má jen obšlenutej vizuál, který narozdíl od svých předobrazů používá samoúčelně, resp. schonost nechat ho rezonovat s postavami a vyprávěním je minimální (a ty montáže jsou fakt otřesné) a pitvořícího se Budaře, který musí snad srát každého, kdo je aspoň o žiletku chytřejší než Jakub Vrána, a pak partu českých hereckých (a jiných) "celebrit", co průběžně, a často zcela samoúčelně vskakují do jeho vyprávění obdobným způsobem jako přítomný product placement. Vyprávění, které je samo o sobě dost o ničem, protože Vrána je jako nespolehlivý vypravěč nakonec až příliš spolehlivý, všechno co by mohlo působit víceznačně nám odhaluje on sám a na samotný obraz toho pak moc nezbývá. A pro ty kterým přišlo, že moralizování se odehrává v závěrečném monologu: není tomu tak. To se odehraje v oné titulkové sekvenci, o níž jsem mluvil na začátku komentu. Ale je to stejně vyprázdněné jako celý film.

Black Power Mixtape není komplexním průvodcem po radikálním černém hnutí 60. A 70 let. Nedočkáme se zmapování jeho kořenů, teoretických východisek, příběhu jeho vítězství a porážek. Je to „jenom“, jak ostatně hned na začátek uvádí, pohled několik švédských filmařů a žurnalistů na toto hnutí a na jeho význačné postavy. Přesto ale, přinejmenším pro toho, kdo ví, kdo byl Malcolm X, jak zemřel Fred Hampton a v čem spočívala agenda COINTELPRO, se jedná o velmi inspirativní a místy vyloženě strhující zážitek. Při některých projevech Stokely Carmichaela a rozhoru s Angelou Davis ve vězení mi běhal vyloženě mráz po zádech, pro jejich zanícení, schopnost přesně a s rétorickou bravurou formulovat své myšlenky, pro ono nezlomné odhodlání, pro které J. Edgar Hoover označil ve své době černé hnutí za největší hrozbu národní bezpečnosti. Ze strany švédských filmařů je patrná jistá naivita a entuziasmus, s nimiž přistupovali k černým radikálům a celé hnutí působí v jejich interpretaci daleko semknutěji, než ve skutečnosti bylo, ale současné komentáře aktivistů a hudebníků to přinejmenším občas částečně zkorigují (třeba k Farakhanovi), i když i tato rovina nesleduje analytický přístup, ale nese se v duchu osobního vyznání. Ale ono také je z čeho se vyznávat. Což mě přivádí k tomu, kolik odpadů se tady na BPM sneslo. Dokážu pochopit, že pro toho, kdo o černém hnutí té doby nic neví, může být dokument tohoto typu trochu matoucí a neuchopitelný, dokážu i pochopit, že někoho tohle téma nezajímá (ale proč pak sakra na takový film vůbec kouká?) a tak přidělí nějaké dvě, tři hvězdy, protože minimálně formálně (tj. výběr a sestavení dílů skládanky) a hudebně je BPM velmi dobře odvedená práce. Ale tolik odpadů, počítám, že většinou od lidí, kteří ten film vůbec neviděli (lidí, kteří např. dali pět hvězd filmům jako „Sexy party 3: Prvák“, „Obsluhoval jsem anglického krále“ nebo pořadu „Ozzákova škola kalení“), mě vede k otázce, co takové jednání motivuje. Pokud pominu vrozený kretenismus, který je jako vysvětlení statisticky nepravděpodobný, napadá mě jen starej dobrej rasismus. Tedy kretenismus naučený, a tak o poznání horší. Takže přípitek všem kreténům: zkoukněte si film „Finian's Rainbow“ (Divotvorný hrnec) a popřemýšlejte o postavě senátora Rawkinse. A přemýšlejte rychle, protože myšlenky mužů a žen jakými byli Stokely Carmichael, Malcolm X, Angela Davis, Kathleen Cleaver pořád rezonují tímhle světem…All Power to the People.________________________ PS: až po sepsání komentu jsem se podíval do místní diskuze, která mi potvrdila předpoklad, že ony odpady vycházejí jen z rasismu. Provázeného jeho tradičním společníkem, ignorancí a nevzdělaností. Obviňovat z černého rasismu Martina Luthera Kinga jr. je jasná stupidita, obviňovat z něj Black Panther Party, který se otevřeně deklarovali jako nerasistický, je zas prostě neznalost. Jediný komu by se to dalo přičíst, je Farakhan. O to ale nicméně nejde. Protože Black Power, narozdíl od White Power, měla za své východisko politickou a ekonomickou marginalizaci a místy až úplně vytlačení (z veřejného prostoru, z života země, do ghetta) černého obyvatelstva. Podobně jako Gay Power měla za cíl politickou a kulturní emancipaci homosexuálů a nikoli jejich program k ovládnutí světa, tak Black Power měla za cíl politickou a kulturní emancipaci černého obyvatelstva Spojených států, a opět: nikoli ovládnutí světa (ach, ty roztřesené dušičky bílých kluků, kteří se uprostřed noci choulí sami v posteli, neuroticky hnětou svá pohlaví a k smrti se obávají obrovských ebenových "negrů", kteří je v té jejich postýlce překvapí a pak jim splní jejich nejtajnější a nejhrozivější přání, to které nepřiznají ani sami sobě, - a sodomizují je do všech otvorů).

Skrze totálně zkostnatělou formální stránku zůstává ten film strašně rasistickým. Tj. neustále se fokalizujeme skrze různé bílé postavy a těm nebohejm pygmejům nezbyde, než být mlčícím mcguffinem vztahů mezi skutečnejma postavama. No nenasralo by vás to? Mě teda jo.

Wall-E přesně ukazuje, jak to dneska chodí. Situaci popisuje Slavoj Žižek asi následovně (velmi volně parafrázováno): všichni vímě, že severoatlantická kultura a dneska vlastně celý postindustriální svět směřuje paralelně asi ke třem apokalypsám, ekologické, biogenetické a sociální (a zdaleka největší thriller současnosti je sledovat, která z nich tenhle psychotickej závod vyhraje - pokud nebudeme mít náhodou šílenou kliku a nezastavíme je), ale z pro cynické vědomí obyvatel bohatých zemí sledování filmu, jenž přinejmenším jednu z takových katastrof zobrazuje znamená jen potvrzení distance od uvědomění si problému. To že Wall-E ukazuje že "víme", nám umožňuje nevědět, že víme. A ještě je tak roštomiloušký, že milášku? A mně osobně navíc už unavuje a vysměvačně fackuje do tváře další outsider, který ke štěstí přijde, aniž by byly napadeny ty "nedotknutelné" hodnoty. Například takové soukromé vlastnictví. Je to přesně jako v mé oblíbené scéně z Buñuelovy La Voie lactée, kde si jedna z postav tuláků představuje na buržoazní zahradní slavnosti popravu papeže. Když vystřely třesknou z jeho představy až do reality a jedna z dam se zeptá, co to bylo za zvuky, vysvětlí ji co si představoval. Na to mu ona rozhořčeně řekne: "To nejde, to nemůžete. Můžete si představovat cokoli, ale ne jak popravují papeže." To je totiž přesně ten způsob myšlení (a také kinematografie) jaký potřebujeme, chceme-li mít alespoň nějakou šanci proti zmíněným apokalypsům. Vést svojí představivost za hranice toho, co "smíme".

Tak vám nevim. Jsou ty draci inteligentní nebo ne? Jsou tak na úrovni psů? koní? Nebo, jak naznačují některé indicie v procesu sbližování s Teethless, jsou chytřejší? Je pro ně taková výhra, aby místo shánění potravy überdrakovi (na což se mimochodem každej jeden drak moh s klidem vysrat a uletět na Jamajku, drak-kápo na to aby vylez z hory potřeboval vikinží demoliční četu) dělali lidem vozítko, teda hm, lítátko? Je nevolnictví přirozený sklon dračí mysli? A co vlastně byl ten vykrmovanej drak zač? Po jeho objevu proběhne mezi řečí paralela s úlem, dělnicema a královnou. No ale královna je faktickou matkou všech dělnic a taky i toho posledního pitomýho trubce v úlu. Takže nebyl superdrak ne největší žrout, kterej se prožral až ke gigantismus a na to konto pak vykořisťoval své soudruhy draky, který nežrali, ale na žraní jen koukali (jako v kině), ale třeba nějaká dračí královna-matka? Nebyla pak spolupráce menšiny draků na jeho likvidaci, popřípadě tiché vyklizení pole od většiny (jak karamazovské, že Ivane? jistě Smerďakove.) teda nakonec matricida? ... Ne, je to milej film, hezky se na to koukalo, spratci sice otravný, ale night fury skvělej, jenom tyhle otázky mě pořád tak nějak vrtají hlavou...

K české scéně jsem si vždycky držel distanc, způsobený, možná k vlastní škodě, trochu iracionální animozitou, kterou některé pasáže RAPubliky pochopitelně potvrzují. Ale to že je Ori guma a Toxx víceméně taky je přece dávno známo. Na druhou stranu Cole je jednoznačně docela chytrej kluk. Spíš nerozumím místnímu odsuzování z pozic "exhibice tří blbečků", když o tom ten film ani omylem není. Celej spočívá na konfrotacích, z kterejch nakonec vysvítá, že vlastně žádnejma konfrontacema nejsou, a že hip hop je i u nás dneska víceméně v mainstreamu, i když třeba ne v jeho středu, rozhodně ale žádnej undergroud. Nicméně není náhodou, že na začátku je "rapující" zlatý Kája. To je patrně jediná konfrontace, která jako taková přetrvá a není dialekticky zahlazena syntézou. Ozdoby naší televizní zábavy dosahují maxima schopnosti udělat si ze sebe legraci nápodobou rapu, u českých MC's ta sebeironie alespoň funguje.

Čistej camp.

Esej o Essential killing zde: http://cinepur.cz/article.php?article=2093

Komentář JFL film velmi přesně vystihuje a já se s ním prakticky kompletně ztotožňuju, až na jeden malý detail. Já ten film právě pro to, co JFL oceňuje, považuju za debilní. Celá věc stojí na tom, jak se postavíte ke konzumní kultuře. Protože T3 jsou opravdu její hyperbolou. Film s rozpočtěm 195 mil. dolarů, který celosvětově vydělal něco přes 1,1 miliardy. Monstrózní a zcela nesmyslný, rozpadající se na atrakce a fetišismy na tucet způsobů. Pokud se s tímhle kondenzovaným konzumem dokážete ztotožnit, případně zaujmout distancovaně ironickou pozici, ve které si užívám to že vím že je to debilní a právě proto (tzn. camp), slupnete T3 jako jednohubku, nad kterou si už nebudete muset nikdy lámat hlavu (což je fakt, protože už druhý den budete mít velkej problém si vybavit nějakou konkrétní scénu). Pokud ale ten konzum považujete za něco, co není samozřejmé a hodnotově indiferetní (a nemusíte na něj být zrovna tak nasraní jako takový Pasolini), pak vás T3 budou po celou stopáž setrvale iritovat. Ne až tak tím, čím jsou (nad tím by se mohl rozčilovat pouze fundamentalistický estét nebo zavilý snob), ale tím co představují. Jestliže filmy klasického Hollywoodu zrcadlily divákovi touhy a fantasmata a postklasický Holywood v tom jistém komplikovanějším smyslu pokračoval dál (a Žižkova transpozici, že film nám naopak ukzuje po čem máme toužit na věci vlastně nic nemění), T3 směrem k nám odrážejí už jen prádnotu, děsivý svět mezi dvěma zrcadly hledícími na sebe... Třetí Transformeři jsou bez diskuzí velmi symptomatickým snímkem, symptomatickým pro naši současnost. Ale proto se mi ještě nebudou líbit...