Deverant

Guan you, Guan me, Guan-di...

"To jsou útočné zbraně, těmi se zabíjí", "jsem slepý a vidím víc než s očima protože se nedívám" a nejlepší výrok: "já vždycky lžu" mluví za vše.

S The Silence of the Lambs nesrovnatelné. Resp. jehňata se nesrovnají se sedmičkou. To co jim zoufale schází, je koherentní svět, kdežto Se7en je v podstatě celý o tomto světě a o tom jak, a jestli vůbec, v něm žít, a když ano tak co v něm dělat.

Sice trochu chaotické a působící dojmem že Shanleymu nebylo úplně jasné, jaký film to má vlatně být, ale místy natolik podivínské a bizarní, že nemohu jít pod tři.

Nečekal jsem, že mě bude až tak moc bavit koukat dvě hodiny na to jak se parta yakuzáků nahání se zombivcema po lese, ale stalo se. Kitamurovi totiž nedochází v druhé hodině dech a s opakováním (protože k ničemu jinému než k rvačkám/přestřelkám nedojde) přichází i diference a jsou nadmíru zábavné. Versus je stylový, hravý a pulpový naráz. I ten obskurní fantasy příběh, o který až tak moc nejde, vlastně sedí, protože jakoby vypadl z nějaké conanovské povídky (spíš z každé druhé: zlý čaroděj chce obětovat pannu aby se dostal k moci z pekelných sfér, to je sakra ohraná písnička).

Některé gagy prvotřídní (třeba střílející bankéři), ale příliš mnoho jich vychází na prázdno, prvních čtyřicet minut se kromě zpěvu otravné odrhovačky a poloobnažených Marií neděje zhola nic, pak se zas vyhazuje kdoví co kdoví proč do vzduchu...ve výsledku otravná slátanina s několika povedenými gagy.

To že Dudikoff absolvuje celý film bez změny výrazu (a ten jeden co má je dost debilní) mu nic neubírá na kvalitě. Protože je tam spousta ninjů.

Wajda se s Dostojevským naprosto míjí. V jeho pojetí nejsou Běsi víc než několik jakoby náhodně pospojovaných fragmentů událostí (jejichž smysl asi každému kdo knihu nečetl musí unikat), které se mohou stejně dobře odehrávat během dvou dnů i několika týdnů, vypustil půlku postav a z těch co zbyla je část zkarikovaná (Kirillov) a zbytek natolik vykostěný nebo překroucený (skoro všichni ostatní, nejpatrnější je to u Štěpána Trofimoviče, Stavrogina a Šatova), že s románem Fjodora Michajloviče nemají společné už skoro nic. Je pochopitelné, že zhustit dílo rozsahu Běsů do jednoho filmu není jednoduché, ale narvat cca stopadesát stran textu do té idiotské pasáže na nádraží, kde to co se odehrává zcela ztrácí smysl, je přece jenom trochu moc. A Omar Sharif je k smíchu a celý konec nemá vlastně vůbec žádné opodstatnění, protože o jeho postavě se nedovíme nic co by opravňovalo jeho závěrečné horečnaté mumlání. Pro toho kdo Běsi nečetl zbytečné, protože nebude tušit která bije, ten kdo je četl se akorát naštve, co za psí kusy Wajda s Dostojevským dělá, jako se to stalo mně.

Spíš za tři, ale Gogol Bordello a Tom Waits přavažují jazýček vah.

Tak jsem po letech z různých důvodů neplnodnotných projekcí konečně shlédnul ta jehňata. Hodnocení kvality u nich v zásadě plyne z míry zaujetí Hannibalem. A ta je u mě vcelku nulová. A bez ní jsou jehňata vcelku průměrným filmem s iritujícím množstvím logických děr (proč se proboha ta studentka všude potácí sama, bez jakéhokoli zajištění sebe nebo možných stop? a Lecterův útěk už je úplně k smíchu: kam ho to převezli, do kancelářské budovy? ani jedna kamera, nikdo nikoho nepostrádá a nakonec houf policajtů jen tupě kouká na ukazatel výtahu?).