mcb

Filmový terorismus. Cohen je blázen. Posun od paradokumentárního pojetí k hranému filmu sice ubírá na autenticitě jednotlivých scének (aneb zesměšňování je trefnější, když se ho aktéři přímo účastní), Diktátorovi to ale dovoluje zase přijít s téměř nepřetržitým přívalem vtipných skečů a narážek, kterých se ve filmu objevuje tolik, že je divák nemá sebemenší šanci na první zhlédnutí všechny pobrat. Nekorektní salva plná ostrých satirických vtipů i fekálního humoru se nezastavuje naprosto před ničím a nikým a ukazuje americkou "svobodu" projevu v celé své kráse. Jistě, že je to nevkusné a zvrhlé, ale také neskutečné trefné a inteligentní, až mě zaráží, kam si až Cohen dovolil zajít a přitom nepůsobit dojmem tupé vulgární komedie. Bojím se ale, že to nebude velkou skupinou lidí doceněno (viz překvapivě kritické americké publikum) a označenou za obyčejnou bezobsažnou blbinu. P.S. Několik scének je opravdu geniálních.

Nevzrušivá šestáková detektivka s naprosto rutinní dějovou výstavbou vedle níž jsou i Andělé a démoni napínavou jízdou plnou překvapivých zvratů. A to už je co říct. McTeigue se při "adaptování" ambiciózního tématu, kde se má možnost prolínat fikce s realitou, vydává naprosto strnulou cestou k objasňování mysteriózní zápletky, kde se na sebe jen ledabyle vrší nahodilé motivy z Poeových knih. Vyšetřování případů de facto neexistuje, hrdinové jen mechanicky dělají to, co po nich vrah vyžaduje a poté se přesunou na další lokaci. Subjektivně nekonečné natahování divákova vedení a rezignace na jakékoliv logické vazby nezachrání ani John Cusack ve své "béčkové" variaci na drsnějšího Sherlocka (s nulovou porcí charismatu) a nudná romantická podzápletka. Scenáristická a stylistická bezradnost se také projevuje v žánrové nevyrovnanosti, kdy Havran chvílemi vypadá jako odlehčený Sherlock Holmes, poté přechází do psychologické detektivky jako Sedm a když zrovna nepřipomíná ani jedno z nich, vychrlí na diváka komiksovou stylizaci Z pekla nebo Sweeneyho Todda. Na to ovšem tvůrcům nezbyly peníze, takže kromě pár výživných gore scén, jde spíše o televizní procházení se "hallmarkovskými" lokacemi. Zkrátka zapomenutelná nuda s nulovou atmosférou, zato subjektivní tříhodinovou délkou. 3/10

Tupé spotřební zboží, které funguje jen díky charismatu ústředních mužských hrdinů. Nebýt perfektně obsazených postav (Reese není tak nesnesitelná, jak se zdá) a humoru těžícího z jejich interakcí, jde jen o prostou hollywoodskou šablonu postřehnutelnou v každém druhém romcomu. Tohle je válka! je tak spíš nadnesenou situační komedií s epizodní strukturou než vyváženou špionskou jízdou ve stylu Pana a paní Smithových. McG je sice akční rutinér, ale tahle odlehčená "hollywoodština" mu sedí mnohem více než předražené blockbustery typu Terminator: Salvation. Na odreagování ideální. 7/10

Temný stín Tima Burtona. Sbírka bizarních postaviček, gotický vizuál, morbidnost, ponurá atmosféra a Johnny Depp, to vše tentokrát bez nějakého hlubšího smyslu. Žádný zaručený recept na úspěch "kdysi" již originálního filmaře, ale vyvanutý odvar sedmdesátkové estetiky a typických trademarků, které maximálně oklamou pár svátečních návštěvníků kina, ale rozhodně ne režisérovy zaryté fanoušky, jenž se budou marně snažit přijít na důvod vzniku tohoto filmu. Temné stíny jsou neprovázaný sled gagů a rádoby vtipných scének, u nichž by se dalo počítat, která z nich je pro příběh nepodstatnější. Nadpočet nedůležitých postav se smrskává na pouhé figurky, které poznáte podle jedné typické vlastnosti a kostýmu, mnohé scény jsou nemotivované a zcela zbytečné (ples), příběh o osudové lásce zase banální a logicky dávající si dovolenou, humor téměř žádný. Potenciálně vtipná konfrontace "nosferatuovského" Barnabase s moderní dobou je zase zcela nevyužita a zmůže se jen na dobové klišé s hippies. Aby toho nebylo málo (nebo moc!), dovolí si Burton přijít s nevkusným digitálním finále, při němž jsem si vzpomněl na odpudivě digitální scény z ranku Vlkodlaka.___ Z nové "burtonovky" se tak stala jakási procházka mrtvolným muzeem voskových figurín, která definitivně potvrzuje fakt, že režisérovi docházejí nápady. Sebeparodie. 5/10 P.S. A Frankenweenieho se teď oficiálně začínám bát.

Nejlepší možné kinematografické utrpení, jaké si lze jen představit. Geniální kamera a herecké výkony.

Do vyváženosti papírových Ultimates sice ještě trochu chybí, ale i tak se jedná o zřejmě nejlepší možné převedení týmového konceptu do komiksového filmu. V případě Whedonova blockbusterového „debutu“ není žádný člen sestavy (na rozdíl od X-Menů) do počtu a má v příběhu své jasně definované místo, které dodává dílčí momenty zápletce, stejně jako svou typickou charakterovou vlastností přispívá k různorodosti celého týmu. V téměř dvou a půl hodinové stopáži je tak hlavním cílem svést všechny hrdiny dohromady, zapomenout na společné rozepře a postavit se proti společnému nepříteli. Klasická šablona týmových filmů však nyní nemusí kvůli "origin" sólovkám zdlouhavě exponovat a může se jít rovnou k jádru věci, v čemž hlavně vynikají Whedonovy schopnosti z televize – čili schopnost psát chytré, svižné a vtipné dialogy, pohrávat si s žánrovými koncepty a zacházet s jednotlivými stereotypy postav. Kvůli tomu může hodně lidí nazývat Avengers „ukecanou nudou plnou divně oděných panáků“, ale v tom je právě jádro celého filmu, jehož cílem není nic jiného (a jednoduššího), než sjednotit všechny hrdiny dohromady, k čemuž je napoprvé potřeba vyrovnat strany soubojem nabubřelých eg (což jsou rozhodně jedny z nejzábavnějších částí filmu). Když se nakonec strhne závěrečná bitva, plní se sny několika generací fanoušků, kteří nikdy nedoufali, že by se ty krátké animované internetové filmečky mohly stát skutečností. Vidět tak brilantně natočené a vyvážené akční inferno s rozloženými silami mezi jednotlivými hrdiny (že je zrovna jedno, jestli Thor metá božské blesky nebo Hawkeye střílí z luku) je přímo balzám pro jakoukoli, nejen geekovskou duši (opojný dlouhý záběr městem ukazující všechny v akci tomu jen přidává). Nemůže vadit ani to, že nepřátelští mimozemšťané jsou jen jakási nutná nástavba k vyššímu účelu filmu - vlastně jenom taková tupá dehumanizovaná směska zvířat, která je zabíjena po stovkách. Loki pak jako záporák opět potvrzuje, že je jednou z nejzajímavějších postav celého univerza.___Po dlouhé době (přibližně od Abramsova Star Treku) se nám tady vyrýsoval promyšlený letní blockbuster, který je chytrou esencí komiksové přepálenosti a nerealističnosti ve filmové podobě. Žádný psychologický opus (X-Men), žádné pocivilizování (Temný rytíř) ani žádný silný politický podtext (Watchmen), jen ryzí požitek z komiksového filmu v té nejčistší podobě. 9/10

Pokus o Star Wars z druhé světové války Lucasovi moc nevyšel. Stejně mám pocit, že Red Tails vznikli hlavně kvůli bitevním scénám v oblacích, které namátkou připomenou našlapaný úvod Pomsty Sithů. Ničemu ostatnímu ani nestojí za to věnovat pozornost - ohraný příběh o rasové diskriminaci mohl být aktuální někdy v 60. letech, ale v roce 2012 působí směšně, křečovitě a je jen nutnou výplní k další akční lázni. Nehledě na to, že to celé připomíná lacinou televizní inscenaci z Hallmarku (i včetně hereckých výkonů).

Žádné sofistikované uchopení sžíravé společenské kritiky jako v případě Volného pádu nebo Takových normálních zabijáků se nekoná, na to je God Bless America příliš povrchní, prvoplánový a vše v něm musí zaznít až příliš explicitně, aby vyšlo najevo, co tvůrci chtějí říct. Přesto se ale nemůžu ubránit pocitu, že to je vlastně strašně nezávadná a zábavná road-movie s kupou výborných scén. Tam se počítá hlavně silný úvodní monolog, který filmu nastolil laťku, jenž se mu už bohužel nepovedlo překonat. Když Frank potká Roxy, už je to přeci jen docela epizodní vybíjení slavných tvářiček, kde si logika trochu dává dovolenou (jak vystopovali všechny ty lidi, když u sebe neměli ani mobil, jak to že si nikdo jejich brutálního zabíjení nevšiml apod.) a do popředí se dostávají dialogy, jenž si explicitně vylévají "srdce" nad současnou zkaženou společností konzumentů. Brilantní závěrečné zúčtování však leccos napraví a nechává diváky v příjemném šoku nad tím, co zhlédli. Každopádně nelze Goldwaithovi upřít to, že tak hezky a výstižně shrnul denní chléb americké popkultury do jednoho celku. Internetový hit jak vyšitý. 7/10

Peter Berg natočil naprosto neprůstřelný „tupý“ blockbuster, který svůj ideologický podtext znásobuje takovým způsobem, až nám to vlastně přijde sebeironické a parodizující. Nehledě na to, že se jedná o ještě větší propagandu americké armády než například Světová invaze, její zesílený důraz za hranici únosnosti v nás automaticky vyvolává dojem, že je s ní pracováno se záměrem. Proto si Berg může dovolit zpomalené záběry na válečné veterány za doprovodu AC/DC a může nechat černošského invalidu nechat zvrátit bitvu o osud Země, jelikož je to oslavující a shazující zároveň. Vlastně chyběl jen trochu propracovanější scénář a z Bitevní lodě mohl být nástupce Hvězdné pěchoty. Takhle je to jen nadprůměrný (záměrně) tupý blockbuster, který navíc splňuje všechny požadavky velkolepé letní zábavy. Už jen neustálý přísun písničkového soundtracku plného popíkových hitů nebo rockových vypalovaček značí, že se film nesnaží budovat nějakou dramatickou linku, nýbrž se celou dobu bere s nadhledem (například úvod s burritem) a nehodlá od něj upustit. Infantilní záchvěvy klukovského nadšení Berg naplno zhmotňuje při akčních scénách s perfektními vizuálními efekty a zvukovým mixem, díky čemuž je setkání s Battleship na BD nevyhnutelné. Velkolepý záběr dovolí i občasné „bayovské“ finesy jako obkroužení virtuální kamery kolem potápějící se lodi nebo fetišistické podhledy na plavidla při západu slunce (což opět může být záměr, ale nemusí). Potěší také uzpůsobení akčních scén pravidlům deskové hry (vytvoření neprostupné bariéry a záběry s ptačí perspektivy na „bitevní pole“), čehož je velmi invenčně využito u sekvence s ostřelováním lodí pomocí bójí. Nepropracovanost motivů (například záměr mimozemšťanů s naší planetou apod.) a přílišná přímočarost dějových linií však nedovoluje vnímat Bitevní loď jako soběstačný film s dramatickým obloukem, nýbrž jako jednu velkou námořní bitvu / přehlídku nejnovějších digitálních efektů, která však v případě uznání konceptu a ignorace ideologie baví, jak bavit má. Mahala muthaf*cka! 7/10

Degradace lidské důstojnosti a zároveň ukázka toho, jak nudný může být film o lidech zavřených ve sklepě. Přehlídky zvrhlostí a nechutností se u Ganse nedivím, ale to že film bude naprosto odporovat elementární logice a budovat schematickou výstavbu děje s typizovanými postavami, jsem u filmu s tak nadějným námětem nečekal. Nehledě na to, že jsem si během sledování musel asi třikrát zajít do ledničky a pětkrát podívat z okna, se však posledních pět minut náramně povedlo. Škoda, že mu předcházela dvouhodinová tortura.