mcb

Až na druhé zhlédnutí, kdy jsem byl oproštěn od všech přehnaných očekávání a také částečného zklamání, se přede mnou zjevil ohromně komplexní film, který velmi smysluplně zakončuje trilogii a zároveň je promyšleně vystavěn jako samostatné vyprávění. Naprosto vše sedí - od zapadajících dějových informací, přes dořešenost motivů až po vývoje jednotlivých postav. Těch však "povstanuvší" Temný rytíř obsahuje zhruba dvojnásobek oproti kompaktnímu a uzavřenému čtyři roky starému kriminálnímu opusu - to může mnohé diváky (alespoň na první zhlédnutí), kteří čekali další emocionálně působivý souboj pečlivě vystavěných charakterů, zaskočit. Tentokrát nejsou postavy prokresleny až za rámec jednoho charakterního rysu, tak nám s nimi související šokující zvraty nepřijdou tak zdrcující, ale spíše povrchní jako ze špatného filmu. Nolan si zkrátka ukousl příliš velké sousto a pokusil se všemi prostředky překonat bezchybného Temného rytíře a splnit tak "nesplnitelné" sny fanoušků. To však bohužel nejde, jelikož vše podstatné už bylo řečeno minule - tentokrát se jen zvětšuje měřítko (jak záběru, akce, tak postav a příběhu) a fyzicky se zhmotňuje již uplatněný koncept chaosu v Gothamu, zde navíc napojen na trefné podobenství hospodářské krize. Rozechvělý pocit nad devastující a ve smyslech rezonující podívanou, jakou nabídl Temný rytíř, už absentuje, přesto nelze TDKR odepřít nános monumentálního zpracování a osudové atmosféry, která v duchu dialektiky smysluplně uzavírá trilogii. Sympatické navíc je, že se Nolan rozhodl skloubit dva koncepty, které uplatnil napříč předchozími díly - a to komiksovou mytologii jedničky a syrovou realističnost dvojky. Trojka tyto koncepce neustále střídá, což se nám občas může zdát nepatřičné (například polibek na poslední chvíli, buddy hláškování Catwoman, nerealistická akce apod.), ale v rámci žánrových konvencí ospravedlnitelné. Nejúžeji přitom souvisí s Batman začíná a jeho rozpracované myšlenky (strach a otázka "Proč padáme, Bruci?") dovádí do konce jak symbolicky (pasáž z vězení a šplháním), tak konceptuálně v rámci celého netopýřího triptychu (všimněte si, že dvojka s jedničkou moc nesouvisí a dokáže fungovat sama o sobě jako kriminální sága v duchu Kmotra - absentují flashbacky, provázanosti apod. - na rozdíl od trojky). Nakonec jen zamrzí, že v rámci perfekcionisticky vystavěného vyprávění začínajícího pomalým budováním atmosféry a rozvíjejících se motivů a následné symbolické "očisty", začne úplné finále ovlivňovat přílišná zkratkovitost, méně důsledná práce se zakončením příběhu, včetně nutných zvratů a vysvětlovaček, postavami (nejhůře to odnesl chudák Bane) a filmovým časem, kde téměř chybí jakákoliv časoprostorová orientace (aneb postavy se vyskytují náhodně po Gothamu, kde je příběh potřebuje). Monumentální rozmach a osudové tokání zkrátka trochu zakrývá onu zmatenost závěrečného zúčtování, která mohla, ale nemusí být režisérovým záměrem. Přesto jde stále o jeden z nejzručněji realizovaných počinů na poli blockbusterové tvorby poslední doby a další ohromná úklona Nolanovi, že dokázal s grácií ukočírovat jeden z nejočekávanějších a nejambicióznějších počinů poslední dekády. 9/10 a věřím, že ta finální hvězdička je pouze rozdíl mezi normální a IMAX verzí. P.S. Nevyslovitelnou radost mi dělala hudba Hanse Zimmera, neustále experimentujícího a obměňujícího své typické motivy - perfektní Jokerovu tenzi tentokrát vystřídalo mohutné Baneovo skandování a lehkonohý klavírek Catwoman.

Úvod s Branaghem, následné pasáže s Craigem nebo Atkinsonem výborné, ale když na scénu nastoupily děti z nemocničních lůžek a "cool" omladila, která začala tančit do rytmu statusů, začalo to směřovat k obyčejnému lacinému (ale nezbytnému) kýči, který opájí davy. S tím modernistickým pojetím to tak přehánět nemuseli.

Čekal jsem cokoliv, jen ne tupou zombie vybíjenou. Opuštěním found-footage konceptu se zdá, že ze série vymizely všechny nápady. Paco Plaza tentokrát bez Balaguera natočil tuctovou vyvražďovačku bez invenčního přístupu, která absolutně neví, jak se popasovat se svou prequelovou podstatou. Chvíli to vypadá komediálně, jindy si to hraje na osudovou lovestory, nikdy to ale nedosáhne autentické uvěřitelnosti předchozích dílů. Na jakékoliv pojítka s prvním dílem je rezignováno, postavy jen zmateně (a také dost nesmyslně) pobíhají po hotelu a když se příliš dlouho mluví, odněkud vyběhne zombie. Tam, kde by se čekala nápaditá zabití, tam se divák dočká jen zoufale neoriginálních hrátek s motorovou pilou (Ash byl první!) a také překvapivě málo gore. Navíc, na svou 75 minutovou stopáž to ubíhá strašně, ale strašně pomalu. Zklamání a zároveň absolutně zbytečný film, protože nesplnil ani svůj základní účel - objasnit původ událostí prvního dílu.

V podstatě recyklace původní trilogie se všemi klady a zápory. To, co ale bylo vtipné před třinácti lety s nevybouřenými teenagery, je ve Školním srazu s třicátníky, kteří se nikam neposunuli a stále chovají jako nadržená hovádka, bohužel už trapné. Jediné, čemu se trochu daří, jen brnkání na vlnu nostalgie.

Bohužel žádné guilty pleasure, ale "zábava" těsně visící nad odpadem. Neveldine/Taylor jakoby zapomněli na svou anarchistickou hravost z Cranku a tentokrát nabízejí divákovi jen samoúčelně epilepticky sestříhaný mišmaš, který nedává smysl v žádném dostupném vesmíru. Pokud byl záměr natočit druhého Ghost Ridera jako příklad toho, jak by neměl vypadat film, můžeme považovat tenhle laciný výlet do rumunských zřícenin s příšerným Cagem (tady překonává i Rituál) za úspěch. Stále mu to ale nic nepřidává na zábavnosti. P.S. Už dlouho mi po filmu nebylo tak fyzicky nepříjemně.

Jako přehlídka nechutností, silikonů, wtf dialogů a ještě víc wtf scén je to OK, ale s filmem nemá Piraňa 3DD vůbec nic společného. Veškerá soudržnost a "chytrá" brakovost jedničky je fuč, zbývají jen více či méně zábavné epizodky, které se rozpadají v neschopnosti režiséra poslepovat sled vtipných jednotlivostí do jednoho celku. Spolu se zmatených střihem, který znepřehledňuje většinu líbivějších scén, a slabým gore, vlastně tenhle brakový přídomek nabízí jen hláškujícího Vinga Rhamese a David Hasselhoffa, jejichž repliky mají v odlehčeném subžánru "party filmů" (jestli něco takového existuje) nemalou šanci zkultovnět . Co to ale dělá v kinodistribuci, nechápu.

Deziluzivní film pro ty, kteří se chtějí uplatnit ve filmové branži, aneb nenápadná satira na český kinematografický průmysl a nejen na něj. Díky té vysoké míře sebeironie a odvážné kritice se divím, že ten film vůbec vznikl. Navíc jsem rád, že někdo oživil Formanovu poetiku "trapnosti", která dodává Největším z Čechů nezvyklou dávku civilního humoru.

Hodně cynický pohled na utváření statusu hvězd v Las Vegas (potažmo v Hollywoodu ;) a odvrácenou stranu showbusinessu. Stále ale nechápu, proč mají Showgirls tak nízké hodnocení, když jde o velmi zdatně odvyprávěný a motivačně provázaný film, který navíc, jak je u Verhoevena zvykem, obsahuje nemalý počet kultovních scén. P.S. Nedivím se, že po tomto filmu Elizabeth Berkeley neprorazila do Hollywoodu.

V celku unylý návrat do časů, kdy ještě Joe Hallenbeck nezávazně hláškoval a scénář mu nabízel mnoho přímočarých situací. Tenhle kříženec Smrtonosných pastí a Pátého elementu evidentně dojíždí na to, že ve své hrdé béčkovosti nedokáže jít až na doraz. Na jednu stranu tak zbude trochu nedomrlé pobíhání po vězeňských chodbách, matné akční scény a nevytěžená nesmyslnost celé zápletky, ale na druhou se na Lockout ve své jednoduchosti vlastně nejde zlobit. Solidní relax s jednoznačným úmyslem.

Same old story. Zbytečný, ale nezbytný film. Osekaný a přímočarý Spider-Manův restart jakoby jel podle neviditelné šablony origin příběhů a do žánru, respektive do pavoučího univerza, nevnáší nic nového, jen až příliš důsledně recykluje už dávno známé a viděné. Tam, kde byla Raimiho jednička energickým vpádem na pole komiksových adaptací, tam je Webbova teenagerská romance až příliš přízemní, jednoduchá a zbavena jakéhokoliv hlubšího smyslu. Už se neřeší klasické motto "S velkou silou přichází velká zodpovědnost", ale spíše se zde romanticky toká mezi dvěma postavami (výborně obsazený Andrew Garfield a Emma Stone), kde Marc Webb tasí všechny triumfy 500 dní se Summer, a občas se zběžně odskočí do nějaké té povrchní superhrdinské akce, aby se neřeklo. Když pominu ono milé pubertální osvěžení, co nám dále zbude? První polovina filmu, než si Peter Parker obleče kostým, je naprostou (byť nezbytnou) recyklací bez přidané hodnoty. Šikanování ve škole, první láska, kousnutí pavouka, strýček Ben, zkoušení nových schopností...a takhle jedeme pořád dál, aniž by někoho napadlo stejnou formulku alespoň trochu ozvláštnit. Mimo druhé sledování naprosto stejných eskapád s vyměněným obličejem hlavního hrdiny nám zde akorát zůstane slabý ještěří záporák s povrchně nastíněnou motivací a akční scény, které neurazí, ale ze sedačky rozhodně nevytrhnou. Epické momenty absentují, následuje jen hlušina, občas přerušená krátkým přívalem režijní hravosti (nejlepší cameo Stana Lee ever!) a Garfieldova hláškování. Když přijdou na scénu stateční jeřábníci a zmutované ještěří krysy, skoro až zamrzí, že takových sebeironických prvků po vzoru Raimiho trojky Webb do filmu nepropašoval víc. Výsledkem pak zůstane kvalitní hollywoodské řemeslo, které se bohužel nevychyluje z už předem vyšlapaných cestiček. Stále jde sice o vcelku sympatický počin, který po vzoru hlavního hrdiny pubertálně nic neřeší, ale pořád z něj jde cítit zbytečný závan šablonovitosti a polopatického začleňování do již známého univerza. Tohle bohužel neutáhne ani skvělé herecké obsazení. 6/10 P.S. Na dvojku se však těším. Hlavně z toho důvodu, že bude mít režisér více otevřených možností.