mcb

Totální pecka, kterou pořád nemohu s klidným svědomím rozdýchat. NGE je esencí všech předností, jež jsem měl (zatím) možnost v anime žánru poznat. Psychologická jízda, která nezná své meze, nepárá se s divákem a naprosto geniálně mu dávkuje potřebné informace ve vší své proměnlivosti. A i když zamrzí, že všechen děj jde ke konci stranou, přesto se je jeho nedořečenost stává tím nejvýraznějším plusem a zároveň přímo "obohacujícím" zážitkem. Jednoduše geniální. 10/10 P.S. Už vím, kde scénáristé Ztracených brali svou inspiraci :)

Pořád je to zábava, ale pokolikáté už? Po čtyřicáté? Ale aspoň vím, že je na světě o jednoho skvělého komika více - Larry David na hrad! Neskutečné vtipné arogantní průpovídky mu od huby melou skoro stejně jako kdysi Woodymu za mlada. Nakonec to je asi to jediné, co dokáže tenhle nezdravě ukecaný film přinést. Strašně nemotivovaná spleť asi polovičního tuctu povídek, které se do sebe vplétají a na uzdě je drží jen občasný humor "senilního Sheldona", je zatraceně málo na udržení pozornosti po celou stopáž. Počítaje i originální interakci s publikem.

Instantní deprese na jedno použití. V průběhu zaujme, pohltí, něco sdělí a zadními vrátky zase odejde netknutá. Je dlouhá, pomalá, ale přesto se nedá považovat za špatný či průměrný film. Hlavně díky bravůrní práci s náznakovostí, která dodává nejednoznačnosti a jednoduché premise dodává tajuplno. Pro jednoho kýčovitě nudné, pro druhého krásně smutné. A to si ani člověk neuvědomuje, že za všechny jeho emocionální pochody je zodpovědný muž jménem Nick Cave. 7/10

I statický film dokáže vzbudit nějaké ty emoce aneb s HD rozlišením na té nejvyšší umělecké úrovni. Nejde o to poselství příběhu pochopit, ale nechat se na něm unést a procítit ho. Nejednoznačná díla přece nikdy neměla doslovná zakončení, aby mohla nechat diváka trošku zafantazírovat nad jeho obsahem. Valhalla Rising využívá minima sdělovacích prostředků jako dlouhé pohledy nikam či nekonečné statické záběry na drsné skandinávské skaliska, ale přesto balancuje přesně na té rovině sebeukájejícího artu pro hrstku "vyvolených" a drsnou stylizovanou řežbou s atmosférou, která by se dala krájet. Hluboký náboženský podtext tu není podán jen pro zasvěcené, nýbrž je spíše cestou k víře samotné, kterou divák postupně nachází. Proto se zde také nedočkáme něčeho jako konec, jen dalšího meditativního pohledu "jinam". Je to težce stravitelný film, který ovšem nepříjemně fascinuje tím, jak přes svou "nijakost" dokáže být tím, co nevyženete do příštího pátku z hlavy.

Seriál, který si zajistil nesmrtelnost. Právě kvůli jeho rozporuplnosti na tenké hranici geniality a naprostého šílenství. Mám pocit, že tak komplexní seriálový fenomén už nevznikne.

Tolik skvělých herců a výsledek nikde. Bez point, vtipu a ucelenosti, jen únavné a dlouhé "zírání na kozy" a honba za něčím, co by mohlo připomínat příběh. Ten se totiž ztratil na půli cesty - mezi "coenovskou" absurditou a třeskutě vtipnou taškařicí/parodií. "Muži" tak nejsou ani jedním, jen filmem, který by chtěl být stejně vtipný jako jeho název. Marně. Jestli to celé má být sofistikovaný vtip, který nechápu, tak se omlouvám, ale tenhle počin je jen obyčejně divný a rádoby nadnesený, že z něj nemůže pryštit žádná zábava. Nakonec, všem humorným momentům skončilo datum spotřeby v dvouminutovém traileru, který je vtipnější než celý film dohromady. Doporučuje devět z deseti lidí trpících nespavostí.

David Lynch je velmi osobitý režisér. Jeho snímky většinou nikdo nepochopí, ale o to víc jsou uznávány v kruzích jeho specifických fanoušků. Jedni v něm hledají nekonečná symbolika a propojené odkazy s dalšími uměními, které sahají až za hranice chápání a druzí jen autorské sebeukájení, jež všechny zasažené fanoušky jen vodí za nos svou nesmyslností a absurditou. Mazací hlava není jiná. O režisérském debutu tohota “génia“ by se dalo napsat sáhodlouhé psychologické pojednání o pronikání do lidského podvědomí, duše a snů, o propojení s náboženskými symboly a významy scén by se daly dopodrobna rozpitvat jako žába v laboratořích biologie. Nebo můžeme jednoduše říct: ,,To je blbost, to nechápu.“ a jít se podívat na další film. Osobně se přiklaním spíše k té druhé skupině diváků, kteří po celou stopáž jen nevěřícně kroutili hlavou ze strany na stranu. ,,Co se to proboha děje?“, ptají se diváci zmateně tvůrce, který zůstává zahalen svým autorským tajemstvím. Je to geniální dílo nebo naprosto uměle na sebe naroubovaná snuška bizarních scén bez významu? Dle Lynchových krátkometrážních počinů z pozdější tvorby (Darkened Room, Boat), musím bohužel opět argumentovat proti. Hrdina je ve spleti nevysvětlitelných události, které se nedají uchopit snad z žádného hlediska, je podpořen depresivní hudbou v pozadí a tlachá o ničem. Nebo o něčem? Milovník Lynchových počinů řekne, že každá věta, každá scéna má svůj význam a své přesně dané místo v příběhu. A dalších deset věcí navíc. Má ale vůbec cenu se rozepisovat o “nějakém“ významu nebo je lepší si zapíchnou tužku do hlavy? Raději spíše Aronofskyho vrtačku. Mazací hlava možná nějakou část mozku poškodí, ale stále obsahuje i rebootující disketu, která ho vrátí do počátečního stavu – osobně bych doporučil léčbu šokem v podobě výborného Lynchova počinu Sloní muž, který Mazací hlavě podobným snímkům vyvrtává do hlavy kráter velikosti Jupiteru. Není to zaujatost vůči Lynchovi, ale tento „výlet do jednoho pokoje s jedním znetvořeným dítětem“ není nic jiného než experiment, který podobně jako japonský Tetsuo nabízí vrchovatě autorského génia, ale ničím jiným než “tím divným filmem“ se nestane.

Rozsáhlá historická freska, která vypadá přesně tak kolosálně a velkolepě, jak má, jenom ne tak, že ji natočil mistr všech mistrů Kubrick. Celý film jsem hledal něco, co by udělalo ze Spartaka něco vyjímečného, ale marně. Jistě, že profesionálněji to natočit snad ani nejde - od pečlivých intimních záběrů po mohutné scenérie zabírající tisícovky komparzistů, navíc vše podpořeno skvělou výpravou a stovkami přesných antických kostýmu a dekorací. Ale přes všechna tato "objektivní" pozitiva se ze Spartaka vytratilo to nejdůležitejší - život. Tři hodiny pobíhání lhostejných postav s nepatřičnými motivacemi, přičemž nad vodou nás drží jen fakt, že klasický Spartakův příběh známe nazpaměť, tak nám nepřijde divné proč postavy dělají, co dělají. A to bez jediné výrazné emoce - což je základem epického příběhu. Nakonec jsem si z filmu neodnesl vlastně nic, což se mi u jiných Kubrickových geniálních snímků nikdy nestalo. I přes to, že se film odehrává v padesátistupňových vedrech, je studený jako psí čumák. Objektivních 5*, ale subjektivní 3*.

Poctivá a řemeslně zvládnutá práce. Tato jediná slova mě napadala v průběhu celé stopáže. Všechno ostatní je jen šeď, rutina a především zbytečný film. To nemá opravdu Scott nic jiného na práci než točit stopadesátou verzi o slavném zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával? Celý jeho přístup je zde takový starosvětský, neangažovaný, rutinní, což u tak velkého jména zamrzí. Zde se jenom bere všemi možnými způsoby. Ultimátní mix Gladiátora a Kralovství nebeského, který si nejen půjčuje motivy, ale kopíruje i jednotlivé scény - je to sice pořád ta dobrá 'Scottovina', ale bude tak dobrá i po třetí a naprosto stejně? Z čistě objektivního hlediska by mohl Robin aspirovat klidně na plný počet - skvělá výprava, padnoucí hudba, herci hrající své škatulky v rámci žánru (neboli se nesnaží hrát na Oscara) a pár svižných akčních scén. Pro člověka nenasyceného všemožnými historickými snímky se bude určitě jednat o výbornou podívanou, která sice sama o sobě není o žádném Robinu Hoodovi, ale spíše o konfliktu mezi Británií a Francií. Slavný lučištník je tu pouhopouhým pojítkem a tučným jménem na plakátu. Žádné dobrodružství, jen (po kolikáté už?) realistická syrová řež studená jako psí čumák. Postavy jsou zcela odtažité a lhostejné a k sobě je spojuje jen Robinovo jméno. Ke svému 'zbojnictví' zde totiž přijde jako slepý k houslím a v jiném filmu by byl okamžitě za padoucha. Ať si to klidně Scott vydává za záměr, ale postava pupkatého Crowea se zde tváří jak největší 'badass', přimíchává se do náhodných bitev a přitom není nikým, jen potulným pěšákem. I scénář je nepřekvapivě nepřekvapivý, dočkáme se jen pár klišé a hurá do bitvy. A bitvy, jó ty Scott umí. Celé finále snímku (ač nesmysluplné) zvedá laťku o pár tříd nahoru, protože obrazy z obou přicházejícíh armád a následných střetů patří opět k momentům, kvůli kterým máme rádi velké plátno. V tomto případě zamrz i velká porce promarněného potenciálu. Robin přišel, Robin zase odejde. Hlavně abychom za pár let neschytali sequelové dobrodružství v 3D. To by musel Costner vylézt z úlity a ukázat kinům, jak se bohatým a chudým bere zároveň. 6/10

Více než horor drsná sociální sonda do britské výchovy mládeže. Sice je zde zmaximalizována na nejvyšší úroveň, ale co naplat, když se drží přesně ohraničených žánrových kolejí. Jde vidět, že i se zoufale neoriginálními náměty se dají dělat divy - na to, že film obsahuje všechna hororová klišé, jako třeba převelmi nelogické chování postav (proč se ta ženská při útěku snáží být co nejvíc slyšet?) a místy nemá čím překvapit, obsahuje výbornou mrazivou atmosféru a autentické ztvárnění celého incidentu, který je nejsilnější v tom, že by se klidně mohl stát. Banda buranských zmetků brutálně vandalizujících bezbranný rodinný páreček v sobě nese i jakési morální poselství aneb jací rodiče, tak takové děti. Činy, které páchají jsou sice přehnané, ale dodávají naprostou bezvýchodnost celé situace, která má jediné vyústění. A poté přijde mrazivý konec a vy se propadnete do hluboké deprese...brr. Pro mě osobní velké překvapení, jež mě nutí dokonce přihodit i tu pátou hvězdu :)