mcb

Smutná zoufalost, která si hraje na sofistikovaný thriller s překvapivými zvraty, ale zapomíná na základní logickou výstavbu děje a návaznost scén. Muž na hraně ani chvíli neví, co chce, a až nebezpečně rychle střídá žánrové polohy (psychologické drama, thriller o zkorumpovanosti systému, odlehčená heist movie...), takže je z něj ve výsledku nevyrovnaný hybrid plný klišé a nejasně motivovaných postav. Nechtěně vtipnou tečkou je pak směšné finále, které končí jako romantická komedie. Ani ti herci podle mě nevěděli, v čem hrají...

Zaráží mě dvě věci - nízká technická úroveň (ty triky jsou opravdu odpudivé) vzhledem k obludnému rozpočtu a zároveň ladné vybruslení ze scenáristické bezradnosti (na to, že se film točil téměř bez scénáře). Obojí může v divákovi vyvolat lehký nostalgický závan devadesátkové estetiky a celkově dosti zpátečnických způsobů, jak uhranout diváka, ale nikdy ho nepohltí pořádně než jen na úrovni průměrné eskapistické zábavy, s kterou chcete jen zabít čas nudného odpoledne. Muži v černém 3 jsou po vzoru svého taglinu Back in Time opravdu uzavřeni v jakési časové smyčce, kde působí oproti ostatním letním blockbusterům jako únik od současnosti do dob, kdy se komplikované sci-fi zápletky řešily ještě povrchně, banálně a nikdo se je neobtěžoval vysvětlovat. Celkově nic urážejícího, buddy chemie je nakažlivá, stejně jako pár výborných samostatných scének, ale má dojem, že komediální sci-fi koncept zůstal i tak nevyužit (kde je ten zástup vtipných mimozemšťanů jako z jedničky nebo prozkoumávání fikčního světa z pohledu MIB organizace?). Jednoduchost, přímočarost a přitažlivost, to jsou hlavní měřítka nového dílu téhle napůl umrtvené franšízy, která se však absolutně míjí s jakýmikoliv hodnotícími měřítky z hlediska současné hollywoodské velkoprodukce. P.S. Dlouho jsem neviděl tak unylého, nefunkčního a především trapného záporáka.

Spasitel lidstva nepřišel. Stejně jako naivně věřící vědkyně Elizabeth Shaw čekající na zodpovězení hlubokých filozofických otázek i naivní divák vyhlížel příchod Promethea jako spásu sci-fi žánru. Virální kampaň natěšené fanoušky nabudila snad ještě více než malůvky v jeskyni a divákům nezbylo nic jiného, než přepisovat žebříčky nejočekávanějších filmů roku. Ale i člověk, který v životě neviděl ani jeden díl vetřelčí ságy musí uznat, že tady něco nehraje. Nejde jen o navázání na slavnou sci-fi sérii, ale i o soudržnost filmového díla, alespoň na základní úrovni. Na té bohužel Prometheus selhává na plné čáře. Jeho nekompaktnost přivádí k zamyšlení, zda to, co vidíme na plátně, je jen nějaká sestříhaná verze upravená pro kina nebo jde doopravdy o tak nepromyšlený scénář, který sice načrtává jakési základní myšlenky, ale z hlediska výstavby děje a logiky si naprosto odporuje, jen na sebe po vzoru Lindelofových Ztracených vrší nedotažené mytologie a záhady. Nakonec je možná mnohem zábavnější si domýšlet mytologii vlastní, než vyčítat filmu logické nedostatky, hloupě se chovající postavy, nedotažené scény a neospravedlnitelné motivace. Rezignace na tyto vazby pak divákovi dovolí si užít technicky dokonale natočené hororové sci-fi, které se navíc velmi zábavným (a také velmi nechutným) způsobem zabývá tématem mateřství (ať už v obecném nebo konkrétním smyslu). Ridley Scott už nejspíš na stará kolena neví, co točí, ale točí to náramně dobře – mladický zápal a řemeslnou úroveň (parádní práce s třetím rozměrem) by mu mohli závidět mnohem mladší hollywoodští tvůrci. Zklamání tedy pramení jen z očekávání – kdyby to netočil Scott, tak budeme Promethea velebit, že „důstojně“ navázal na sérii. Takhle tady sice nemáme nový milník žánru, ale trochu brakovější horor, který proti očekáváním více připomíná například Věc: Počátek nebo Horizont události, než hlubokomyslné hledání počátků lidstva z 2001: Vesmírné odysey. P.S. Michael Fassbender vládne. Absolutně.

Akční inferno, které nemá obdoby. Bezdějový "zátah" na jeden špínou prolezlý činžák je vlastně videoherní koncept uplatněný ve filmu - žádné zbytečné zatěžování diváka psychologií postav nebo vedlejšími liniemi, jen přímočarý tah na bránu a splnění jasně daného úkolu. Strukturování pater jako levelů, kde čím dál rychleji ubývají síly i zbraně, dá vyniknout hlavním devízám Raidu, čímž jsou energické souboje plné perfekcionistické choreografie a invenčního záběrování. Gareth Evans tak neservíruje jen bezmála geniální scény (lednička, první přepadení, akce s mačetami), ale převádí na diváka přímo viscerální zážitek z hmatatelné skutečnosti, který silně zapůsobí i na malé obrazovce počítače. Vidět to v kině, nejspíš by měl filmový podtitul Redemption své opodstatnění.

Pokud bychom si dnešní "facebookovou" generaci vykládali jako směsku do zemdlení kalících, nezodpovědných a zdegenerovaných teenagerů, opravdu se možná jedná o malé generační dílko. V několika okamžicích se dokonce takovému existenciálnímu zážitku blíží (viz bezdějové prostřihy na párty jak z videoklipů). O to horší je poslepování uzívaného příběhu tří looserů do kompaktního filmu - vlastně všechny pokusy o nějakou narativní výstavbu (romantická zápletka, shánění trávy, linie se sousedem) a vlastně i o křečovité gagy (liliput v troubě apod.) působí zcela zbytečně a narušují jinak perfektní koncept "found-footage" pařby, o kterou jde především. Být to natočené ve stylu Život v jednom dni, tak věřím, že by výpovědní hodnota směřovala výše než jen k průměrně bavící jednohubce. 6-7/10 P.S. Kdy už konečně někoho napadne do teenagerských komedií necpat ty nesnesitelné vedlejší postavy vulgárních primitivů? Neznamená, že když to funguje u Apatowa, tak to musí fungovat všude...

Především bych chtěl vyzdvihnout famózní úvodní prolog s královnou Ravennou, který vnáší do tradiční blockbusterové šablony opět něco nového. Upřednostnění hlavní záporné postavy před ústřední (zatím slabošskou hrdinkou) je z hlediska výstavby vysokorozpočtových omalovánek netradiční - pokud by byl děj vyprávěn z perspektivy zlé královny podmaňující si říši, šlo by bezpochyby o vydařený experiment. Jenže v tu chvíli, kdy Sněhurka uteče z věže, je výborná Charlize Theron nepochopitelně skoro na celý film upozaděna, a my jsme opět v přísně vyšlapaných hollywoodských cestičkách a peripetiích, z nichž se dá těžko (navíc u debutu) vybočit. Schéma putování postrádá onen "epický" feeling důležité události jako v případě LOTRa a tak postavy chodí od lokace k lokaci pouze s nedostatečně prokreslenými motivacemi. Příběh Sněhurky by se hold hodil více na osmdesátiminutovou pohádku než na více než dvouhodinové fantasy. Proto se dočkáme také mnoha příběhové vaty (většinou cesta mezi lokacemi), nedůležitých epizodek (rybářská vesnička), občas samoúčelných patetických proslovů a naoko hozené mytologie. Chabou dějovou kostru se však snaží vynahradit skvostná vizuální stránka, které krásně demonstruje rozdíl mezi středověkou špinavostí a realističností (například roztřepaná dokumentární kamera při akčních scénách) a líbivými estetickými záběry (kouzelný les, koupání v mléce apod.). Mám ale dojem, že některé atrakce jsou trochu nadužitečné - případem je scéna s trollem, která snad byla do výsledného filmu přidána jen kvůli tomu, aby uspokojila cílové publikum (=geeků). Sandersovi se navíc daří velmi zdařile vykrádat/napodobovat mnoho známějších kousků (od "lotrovských" kamerových obletů přes vizuální stylizaci Scottovy Legendy po identické scény z Nekonečného příběhu), což může snadno obalamutit a přesvědčit o novém výjimečném kousku na poli fantasy. Sice jde od dob podprůměrné dětinské Narnie, Zlatého kompasu nebo nedejbože otřesného Eragona o zdaleka nejlepší počin subžánru, ale přičítat body za jeho ojedinělost (což je nejspíš jeho jediná devíza) kvůli tomu nehodlám. Pár jednotlivostí sice funguje skvěle, ale jako celek to působí strašně roztříštěně. 6/10 a Hemsworth se pro role do fantasy narodil. Dejte mu hlavní roli!

Jednotlivé fragmenty skvělé, ale jako celek dost uzívaná parafráze na buddy komedie zasazená do středoškolského prostředí. Po dlouhé době jsem měl navíc pocit, že mě trailer kompletně okradl o zážitek z filmu - ten na 21 Jump Street je dokonce sestříhaný naprosto stejně podle vývoje dějové linie a servíruje nejvtipnější scény (a nejvtipnější hlášky z úst Ice Cubea) v identickém sledu, takže výsledný film působí jako pouhá nudná výplň mezi jednotlivými segmenty. Pohodová zábava, u které si však (už je klišé to parafrázovat) stačí pustit trailer a o nic nepřijít. 6/10

Béčko o naštvaném důchodci a oni z toho udělají vážný film z poselstvím? Neuvěřitelně nudné, špatně napsané a zrežírované. V porovnání s obdobně stylizovaným Somrákem s brokárnou je tohle nevkusná slátanina, která slyšela slova jako nadsázka, humor nebo ironie jen z hodně velké dálky. Ani ten Trejo za nic nestojí. Muthafuckin' Bad.

Dokonale promyšlená koncepce, která je názorným příkladem režijního a scenáristického mistrovství klasického Hollywoodu, zejména žánru noir. Motivačně neobyčejně dotažený snímek, kde oslní hlavně přesně zvolené úhly kamery, typizované herectví hlavních protagonistů nebo dusná atmosféra nejistoty, navazuje na tradici paranoidních Hitchcockových thrillerů jako Podezření nebo Ani stín podezření. Tam paradoxně hlavní zápornou roli (podobnou té Boyerové) ztvárnil Joseph Cotten, který si o rok později v Plynových lampách zahrál zapáleného detektiva. Možná sice trochu šablonovitý, ale neuvěřitelně nadčasový snímek, jehož odkrývání jednotlivých motivů a odhalování perfekcionistické dějové výstavby mi činilo nebývalé potěšení. Nehledě na to, že je to prvotřídní psychothriller, i po skoro sedmdesáti letech.

Filmový terorismus. Cohen je blázen. Posun od paradokumentárního pojetí k hranému filmu sice ubírá na autenticitě jednotlivých scének (aneb zesměšňování je trefnější, když se ho aktéři přímo účastní), Diktátorovi to ale dovoluje zase přijít s téměř nepřetržitým přívalem vtipných skečů a narážek, kterých se ve filmu objevuje tolik, že je divák nemá sebemenší šanci na první zhlédnutí všechny pobrat. Nekorektní salva plná ostrých satirických vtipů i fekálního humoru se nezastavuje naprosto před ničím a nikým a ukazuje americkou "svobodu" projevu v celé své kráse. Jistě, že je to nevkusné a zvrhlé, ale také neskutečné trefné a inteligentní, až mě zaráží, kam si až Cohen dovolil zajít a přitom nepůsobit dojmem tupé vulgární komedie. Bojím se ale, že to nebude velkou skupinou lidí doceněno (viz překvapivě kritické americké publikum) a označenou za obyčejnou bezobsažnou blbinu. P.S. Několik scének je opravdu geniálních.