mcb

Definice feel-good filmu. Průhledná kýčovitá zápletka, hra na emoce, dojímavá hudba, západy slunce a roztomilé úsměvy Mary Elizabeth Jones. Už dlouho jsem nebyl tak dojat a zároveň si byl vědom, že mě má režisér totálně v hrsti. Parádní obsazení!

Hodně zlomyslná hra s konvencemi. Alespoň pro diváka, který očekává další žánrovku ve stylu Salt nebo Columbiany. Zkrat je úmyslně nablblý Soderberghův experiment, který sebeuvědomněle ozvláštňuje prostoduchou béčkovou rutinu překombinovanou narativní výstavbou a převracením stylistických postupů (atypická hudba, záběry v protisvětle nebo například odehrání se klíčové scény na konci filmu ve tmě apod.). Tohle vše ale dělá bez nějakého hlubšího smyslu, což neubírá na zbytečnosti celkového projektu, jehož složitá výstavba se naprosto míjí účinkem. Z hlediska světové kinematografie totiž jde jen o malou kapku v oceánu, která potěší maximálně pár skalních příznivců - ale i u i nich pochybuji, že se budou chtít ke Zkratu vracet. I když, na druhou stranu na skvělou Ginu Carano a perfektní akční scény si nelze stěžovat. 7/10

Mistrovské dílo, na velkém plátně a ve 3D ještě umocněné. Bezchybné, monumentální, geniálně odvyprávěné a natočené. V rámci mainstreamové kinematografie se tomuto opusu (teda kromě Avatara) zatím nic ani zdaleka nepřiblížilo.

Předobraz dnešních blockbusterů a zároveň vrcholná ukázka kinematografie atrakcí, které nemusejí být jen ledabyle řazeny za sebou, ale velmi chytře narativně propojeny. Příběh šel sice stranou, to ale druhý Indy vynahrazuje nepřetržitou akcí, grandiózním tempem a nezapomenutelnými scénami, což ho řadí možná ještě výš než dokonalý první díl.

Mimózní film z jiného světa. Bizarnost ještě nikdy nebyla tak bizarní a kromě perfektní práce s kamerou není téměř co obdivovat. Hledání minulosti a sebe sama ještě nikdy nebylo tak dlouhé a především monotónní.

Po Válce Bohů jsem čekal další estetickou prázdnotu, ale překvapilo mě, s jakou grácii, ironií a nadhledem se Tarsem Singh vypořádal s převyprávěním (čili převrácením naruby) klasické disneyovské pohádky. Mirror, Mirror je formálně nesmírně propracované dílo, v němž se mísí sofistikované uchopení plné hravé sebeironie (hlavně závěr), převracení očekávání a parodických prvků s neskutečnou infantilitou a klišovitostí na hranici kýče, kde jsou naivní dialogy a teatrální herectví (konečně pořádná role pro Julii Roberts!) tím nejmenším problémem. Typický Singhův důraz na divadelnost a přeexponovanou mizanscénu (propracované kostýmy, práce s barvami apod.) navíc dodává filmu mnoho kontrastních prvků, díky nimž si mohou diváci zahrát nekonečnou hru s interpretacemi a nositeli významů. Po odpuzujících trailerech je Sněhurka navíc více akční, hravá a neobsahuje žádný nevkusný humor. Jen se mi trošku ztrácí, kdo přesně by měla být cílová skupina filmu. Mám dojem, že sváteční návštěvník kina bude odcházet mírně znechucen okraden o pár stovek v kapse. P.S. Netradiční sebeironický závěr následovaný bollywoodským muzikálovým vystoupením ultimátní!

Jedna velká hollywoodská atrakce...nebo PC plošinovka převedená na filmové plátno. Celkově Cesta do středu Země postrádá jakýkoliv smysl existence, ale jako spotřební sezónní zboží na hodinu a půl svůj účel splní.

Ani komedie, ani dramedie, ani sonda do duše násilnického primitiva. Goon se snaží spojit neslučitelné - sofistikovanou kritiku posedlosti násilím a jednoduchou hollywoodskou komedii apatowovského střihu se sprostým a nekorektním humorem. V obou případech zamrzí, že látka není dovedena do nějakého zdárného konce. Když se navíc objeví zbytečné podzápletky (nudná romance) a nesnesitelné postavy (Jay Baruchel), je jasné, že se Goon stane jen pouhou jednohubkou na nedělní odpoledne, v níž tak akorát oceníte pěkně natočené bitky a přesně hrajícího Scotta. Jsem zvědav, jak se svým hokejovým opusem naloží Kevin Smith...

Teenagersky banální satira, která paradoxně kritizuje sebe sama a ani o tom neví. Hunger Games se staví proti proti konzumnímu způsobu života, odsuzuje manipulaci médii a zmanipulované publikum "ovcí", které se po vzoru starověkého Říma dožaduje brutálního zabíjení (navíc mezi dětmi!), ale samotný film je zároveň jedno velké komerční šidítko, největší výdobytek konzumerismu, který chce vydělat balík peněz a reklamní kampaní mladé lidi nalákat do kina na nový fenomén (není divu, že to má v USA takový úspěch, když je to tam nová life-style póza, která má i vlastní kolekci voňavek).__Tím samozřejmě nechci nic vytýkat knize, která je prý podle ohlasů velmi dobrá. Problematičtější je však její převedení do filmové podoby - tam se příběh scvrkl na jednoduchou romanci, která je vsazena do krajně nepropracovaného dystopického světa s nevysvětlenými zákonitostmi (co je vlastně lesní aréna, k čemu je ten sponzoring, který se pořád tak zdůrazňuje apod.). Kromě ústřední dvojice (Jennifer Lawrence je úžasná, naprostý opak ufňukané Belly) všechny charaktery nemají žádnou hloubku a jejich typické povahové vlastnosti z nich činí pouhé figurky na šachovnici (roztomilá malá dívka, nevychovaný frajírek...), tudíž žádná z jejich smrtí nemá šanci vyvolat nějakou emocionální reakci. Nehledě na to, že je stopáž zbytečně dlouhá, děje se v ní hodně nezáživných věcí a výplňová vata jen uměle natahuje některé scény (a to přibližně první třetina filmu byla dobře rozehrána). Když si k tomu připočtete otravnou roztřepanou kameru, která spolehlivě zabíjí akční scény, není skoro na co se dívat.__Plusové body přičítám za snahu stvořit smysluplnější a inteligentnější fenomén pro mladé než Twilight, minusové za celkovou plochost a vyprázdněnost. Ale co, teenagerům to k zamyšlení bude stačit, ostatní se jistě raději uchýlí k Battle Royale nebo Truman Show, jejichž typické prvky Hunger Games lehce vykrádá. Na druhý díl jsem však zvědav. 6/10

Vlezlá a hřejivá francouzská polívčička o tom, jak moudrý rázný černoch z ghetta změnil život jednomu ochrnutému miliardáři. Na jedno zhlédnutí jistě příjemná podívaná s několika vtipnými momenty a perfektně zahranými (byť zoufale stereotypními) postavami, ale nesnesitelná šablonovitost a schématičnost nedokáže ani na chvíli vtáhnout do příběhu, natož vydolovat nějakou emoci, i navzdory tomu, že si razí cestu nehollywoodským způsobem. Zkrátka film, který svou emocionální líbivostí nabíhá tomu nejstřednějšímu proudu diváků a proti kterému nikdo nemůže namítnout ani slovo. Brutální csfd hype.