TheEvilTwin

Banda nácků ukradne Finskému Santa Clausovi zlato, ale k jejich neštěstí je to páprda z ex-komanda finských elitních zabijáků a moc se mu to nelíbí. Nenechte se zmást popiskem a vzezřením filmu, neboť se nejedná o žádnou seriozní vyvražďovačku, ale o čistou swag satirickou komedii, která jen shodou náhod má námět takový, jaký má. Kdo čeká finského killing spree Johna Wicka, ať jde do filmu opatrně a mírní očekávání, ale kdo chce vidět nasraného SISU dědu trhajícího končetiny, ničícího tanky a rozsekávajícího nácky o stošest v hodně ujetém a za vlasy přitaženém formátu (10minut pod vodou, držení se na letadle a sprintování s prostřelenou nohou…), ten vřele do toho. Obávám se totiž, že tahle “festivalovka” pro úzké spektrum diváků jen tak brzo ke stažení nebude, takže bych využil možnost kino projekce. Ačkoliv to možná nebylo cílem tvůrců, bavil jsem se dobře a ikdyž tenhle nerealistický a přestřelený žánr mnohdy nevyhledávám, tohle mě bavilo.

Filmová verze Patriots Day se mi líbila o něco více, protože kombinovala faktickou stránku s kvalitní akční a dusnou filmařinou, ale nový Netflix dokument má taky něco do sebe. Zejména pak pro nováčky ohledně Boston Maraton Bombingu podává všechny informace, vyšetřování a průběh velmi přehledně, zábavně a celé to působí poměrně dynamicky a vděčně, což cením a je velmi dobře, že dokument nenudí. Kvalitní, příjemná a stopáží "tak akorát" dokumentární trojdílná sérka.

To, co zpočátku vypadá jako komediální satira, se v průběhu času překotí do brutální filozofující dystopie, ze které doslova mrazí. Komediální část poukazuje úsměvné prvky v chápání pohlaví a vlastní identity, ale později zabrušuje čím dál víc do témat sexuální identity, transgenderu a rostoucího trendu pohlavních přeměn, stejně tak jako ukazuje snahu dnešního světa umlčet kohokoli, kdo by svými slovy “emocionálně poškodil trans lidi” a kohokoliv, kdo respektuje základní biologii a nerespektuje 1000 odlišných pohlaví. Celá situace, která se rychle vyvíjí nejen v Americe, ale v celém světě, je postavena na hlavu a z celého “dokumentu” je mi až fyzicky zle, když si uvědomím, v jakém pošahaném světě budou děti naší generace muset vyrůstat. Hnus, nechutnost nejvysšího kalibru a neskutečně cením autora za jeho koule veřejně proti tomuhle vystoupit.

Jako horor se Leave určitě nedá brát, ale jako mysteriozní pátrání dívky po své zemřelé matce, jejich severských kořenech a okolnostech smrti je film poměrně solidní záležitost. Vcelku potěší sympatická tvář hlavní postavy a jakési tajemno okolo celé nalezené rodiny, kdy divák cítí, že je něco ve vzduchu a jen čeká na finální odhalení karet a ačkoliv není film nic nadstandartního a nijak silněji se neodkloňuje ze šablony podobných snímků, rozhodně jsem se u něj vyloženě nenudil. Co mi ale zůstává záhadou je, proč se film na sílu opírá do žánru horor, když se zde “duch” objeví jen jednou a ještě k tomu úplně bezvýznamně- Leave by si totiž úplně šikovně vystačil jen s žánrem mysteriozní pátračky a nemusel si hrát na něco, co není. Obstojný průměr, u kterého je škoda, že má jen 10 recenzí a jen 50%, protože by si pozornost běžného diváka pravděpodobně zasloužil.

V detailech to trochu hapruje a působí místy až na sílu vtipně a “rozjezd” než se film přesune do arény je taky nekonečný, ale postavami a hlavně závěrečným zvratem si mě film i po letech získal na 100%. Dobrá teenager podívaná z mladých let, která baví.

Na to, jak Wayansovu rodinku miluju, je tohle teda bída a průser jako svině. Obrovská slabota, nezasmál jsem se ani jednou a celé je to až drasticky trapné. Těžko říct, jestli je to nekvalitní filmařinou nebo nevděčným a obtížně zpracovatelným tématem filmu, každopádně výsledek je strašná nuda.

Nápadité, děsivé, atmosfericky vypjaté a technicky skvělé! Šestiminutový teror neznámé "ženy" uprostřed večeře jedné rodiny je ve výsledku svižný kraťas, kterému chybí k pětce možná jen doplnění backgroundu, co a proč se zde vlastně děje - kdybych tohle dostal, neváhal bych s plnou palbou.

Atmosferické i vizuální hororové orgie a úplně stejně excelentní výsledek jako celovečerní Smile. Vůbec se nedivím, že po tomhle kraťasu společnost dala projektu zelenou. Smile je za mě jeden z top hororů posledních let a tenhle “předchůdce” je tomu jen dalším důkazem.

Věřím, že v době svého vzniku šlo o fajn inovativní blockbuster, který dokázal šokovat. Dnes už ale Den Nezávislosti vůbec ničím neoslní, páč jsme vše v něm obsažené viděli už tisíckrát a lépe. Herecky průměrné, vizuálně na tehdejší dobu fajn, ale dnes spíše úsměvné a scénáristicky úplně šablonovitý děj na poutavosti taky dvakrát nepřidává. Emmerichova scifi vize, kterou točí pořád dokola v každém jeho filmu, už působí taky pomalu jako jeho čistý egoismus a osobní ambice točit si filmy “pro sebe”, jinak si to asi vysvětlit opravdu nedokážu. Říkal jsem si, že zrovna tenhle kousek je poměrně profláklý, známý a chválený, ale za mě je to jen podprůměrný krok vedle, na který si zítra (raději) nevzpomenu.

Nudná cringe verze Avengers z aliexpressu pro děti základní školy. A co je horší než nepřesvědčivá, mdlá wannabe superhero akce? 130minutová nepřesvědčivá, mdlá wannabe superhero akce! Nový Shazam má totiž vše, co mít nemá, a nemá nic, co by mít měl. Humor se oproti jedničce úplně vytratil a hláška se nepovedla ani jedna, hlavní parta je extrémně nezajímavá a trio záporáků je snad nejvíc směšné v historii žánru. Sorry, ale 3 “zlé sestry”, jedna 15letá indka, druhá 50letá asiatka a třetí 150letá babizna, to už nepobírám ani já. Přidejme k tomu výbornou trapnost scénáře, neschopnost logického myšlení ze všech stran a totální shitfest připomínající béčkovou parodii na film a výsledek je na světě. Extrémní propadák po všech stránkách a vlastně se už ani nedivím. Tenhle žánr jde pomalu, ale jistě do úplných sraček…