TheEvilTwin

Celkem “oukej” béčko, které nemá vyšší ambice než zabavit určitou skupinu lidí, ale já mezi ně asi nepatřím a vyžaduju od filmu více. Více všeho - napětí, akce, autenticity i herectví . Nezáživný lesní survival skupiny turistů proti dvěma ozbroieným týpkům, nic víc.

Sequel, o který doslova nikdo nestál, ale když byl oznámen, vlastně jsme se všichni těšili, protože jednička byla absolutní pecka příjemně oživující žánr, která dokázala originálně zabavit. To se o druhém díle ale říct nedá. První půlka šlape jak hodinky a přes neustálou nálož akce divák nestíhá koukat na čas a nenudí se, ale jakmile se pokračuje do druhé poloviny filmu, už to začíná drhnout. V mezičase, kdy se zde až moc řeší příběh, si divák uvědomí, jak moc mnoho věcí vlastně nedává vůbec smysl, mnohdy jsou až za hranou reality a závěrečná akce film nijak nezachraňuje, jelikož se po vydařených mlátičkách v první půlce už nevyšplhala na jejich úroveň. Stephen Lang je na svůj věk pořád drsný borec, hlavní dějová linie není špatná, vraždy jsou na jednu stranu někdy dost povedené a krvavé, ale jindy zase kontrastně strašně sterilní a mimo záběr, čemuž moc nerozumím... Dobrým krokem filmu bylo taky postavit válečného veterána do role anti-hrdiny, kdy v prvním díle jsme jej chtěli mrtvého, ale zde jsme mu víceméně fandili, a to i přesto, že jsme se dozvěděli pár nepříjemných věcí z jeho minulosti. Suma sumárum neurážející akční mordovačka, od které jsme sice čekali víc a pro fanoušky jedničky je to spíše krok zpět, ale na zabití večera je to více než dostačující záležitost.

Letošní kino propadák, který se na plátnech udržel sotva týden, než jej z projekce vyřadili, je konečně za mnou a ve výsledku jsem sice rád, že jsem do kina nešel, neboť se nejedná o žádný zázrak, na druhou stranu přece jen to není takový průser, jak by si člověk u 50% řekl. Největším plusem filmu je celkem zajímavý a nenudící příběh, občasné zábavné postavy klanu a Iko Uwais nebo Tokio z Money Heistu ve vedlejší roli, ale přece jen asi převažujou negativa. Kde by film chtěl nejvíce stavět a šokovat - a to v akci, tam paradoxně nejvíce padá, protože je mnohdy tak špatně a nepřehledně nasnímaná, až se v tom divák dost ztrácí a často temné backgroundy bojových sekvencí na přehlednosti nepřidávají a už tak hrozná kamera se ještě více ztrácí ve tmě. Stejně tak jako negativum vidím, že má Snake Eyes s původním GI JOE filmem pramálo společného a člověk by kromě hlavní postavy ani nepoznal, že se jedná o stejnou sérii. Ke čtvrté hvězdě zde drasticky chybí nějaká základní uvěřitelnost akce a i pro ty, kteří by autentičnost neřešili úplně bije do očí rating PG13 a kdyby šel film do kin s Rkem, ze kterého by stříkala krev a střeva, asi bychom byli spokojenější. Takhle je to tuctová nevýrazná mlátička, která ve všech ohledech zaostává a 2hodinová stopáž je celkem úmorná.

Od jedničky docela vzdálené pokračování, které sice od startu nepůsobí dvakrát radostně, ale od poloviny se přehoupne do celkem fajn jízdy se vším všudy - s fajn záporákem, příběhem, častým sentimentem (místy působí dost na oko, ale pro dětské diváky je to asi potřeba) a i pěknou dávkou humoru. Určitě ne tak špatné, jak jsem si myslel, a současně ne tak skvělé, jak by to mohlo být, ale do svojí cílovky 10 let plus se to trefí výborně, pro menší bych film bral s rezervou a pro dospělé publikum film není zase tak úderný a vypointovaný jako jiné disney/pixar záležitosti. Bavil jsem se ale slušně.

Clickbait je přesně ten úžasný typ seriálu, který tady dlouho nebyl - výborná krimi detektivka, při níž se na každý díl divák těší, u každého dílu může hádat padoucha a po celou dobu mu to bude v hlavě pěkně šrotovat. A i když si už předposlední díl myslí, že ho má a že všechny důkazy ukazují jedním směrem, stejně se plete. Jednoduše je to série bez hluchých míst a se spoustou sympatických postav, kde se zvraty dávkují jak na běžícím páse a kde o napětí není nouze, každý díl je perfektně vybudován, příběhově seriál posouvá vpřed a není to žádná nudná vata okolo. Nemám žádně výtky, tohle bylo prostě výborné a do karet seriálu hraje i to, že je to takové divácké friendly téma, které se trefí do vkusu velkému spektru lidí a současně v pozadí kriticky poukazuje na problém online života a seznamek. Dlouho jsem nebyl tak spokojený.

Po roce přichází po úchvatných trailerech na scénu horor mixnutý s Peelem a jeden by si řekl, co by se mohlo pokazit? No, vlastně celkem dost. Po šikovném úvodním rozjezdu se film pohybuje v nejistých vodách, ze kterých by jej mohl zachránit jen precizní konec (ostatně jak je u Peeleho zvykem a na co jsme všichni čekali), jenže samotné finále je tak strašně uspěchané a odbyté, až jako by se tvůrci těšili do závěrečných titulků a divák z kina odchází s pocitem “To je jako všechno?”. Jednoduše zde drasticky chybí Jordanův typický rukopis jako u jeho předchozích snímků, chybí mi zde výrazná nevyřčená symbolika jako u předchozích snímků a ve výsledku se zas a znova dostáváme do začarovaného kruhu jeho typického poukazování na utlačování černochů v současnosti i minulosti. Přesně tohle je to, proč si Peele získal fanoušky, ale rvát to takhle na sílu i do mysteriozního slasher hororu o nadpřirozené entitě Candymana? Pls. Diváci přicházející pro slasher nebudou spokojeni, neboť 60% vražd je mimo scénu a ani zbytek není nikterak originální či brutální, naopak diváci přicházející pro další Peeleho mindfuck podivnost budou odcházet stejnětak zklamaní, protože nedostanou plnohodnotný zážitek jako v Us nebo Get Out. Výsledná věc jakoby vůbec nevěděla, čím chce být, míchá dokupy nemíchatelné a já bych mnohem radši dostal buď jedno, nebo druhé, ale v plné výbavě a se vším všudy, než takhle odfláknutou směsici. Na druhou stranu retrospektivní vyprávění formou loutkových “puppet” scén se povedlo a technicky je film na úrovni, ale pořád převažují negativní pocity, protože ačkoliv Candyman nasadil divákovi do hlavy pár otázek, není to ten výsledek, ve který jsme doufali, a já se ptám, co tím chtěli tvůrci vlastně říct.

Zpočátku je divák okouzlen hlavní myšlenkou, kdy odmítnutá mladá režisérka prokleje svého nadřízeného, který se k ní chová jako k hadru, ale už od druhého dílu to celé upadá až do takové úrovně, že je to prakticky nekoukatelné. Nuda, hrůza, nesmysl a často až slátanina náhodných scén bez významu. Zklamání měsíce?

Jeden z nejočekávanějších marvel seriálů je nakonec jen průměr a na to, jak vysoké byly Lokiho ambice, je to celkem slabé. Tim Hiddleston je naštěstí dostatečně charismatický, aby si dokázal seriál ukrást pro sebe, ale zbytek je takový... meh. Jakoby to bylo na míle vzdálené celému marvelu, celý ústřední motiv časových linií i oné "zlé společnosti" je prostě takový nezáživný, postavy nejsou ani tak zajímavé, jak jsme zvyklí, záporák je ve výsledku trapný a celých 6 dílů se toho až tak moc nestalo. Pro MCU jistě důležitá věc, kterou musí každý divák chtě nechtě zkouknout, ale že by mi Loki něco dal, to ani ne. Neosobité, při zemi se držící a ustrašené jít do něčeho většího - ať už v rámci akce nebo děje.

Naštěstí pro Silencing dokážou Nikolaj Coster Waldau a Anabelle Wallis udržet pozornost a stopáž není až tak přehnaně dlouhá, stejně tak film není nijak natvrdlý či s většími logickými dírami a hluchými místy, takže z něj divák nebude zklamaný, na druhou stranu film ani nijak nenadchne, v žánru nic nového nepřinese a drží se vlastně celou dobu celkem při zemi. Těžko hodnotit, když není prakticky moc co hodnotit - průměr ve všech směrech a výsledkem je nevýrazný thriller, který mi na druhou stranu ale VÝJIMEČNĚ (narozdíl od jiných béček poslední dobou...) nelezl na nervy a neměl jsem chuť jej vypnout.

Asi se s některými uživateli zde míjíme, ale tohle šlo teda úplně mimo mě. Stopáž 2 hodin je i na tyhle 4 historky celkem dost, první tři šly úplně mimo mě, občas jsem se pousmál, občas šla vidět snaha poukázat na některé "špatné vlastnosti" lidí či sociální problémy apod, ale všechno to působilo občas tak béčkově, tak natahovaně a vlastně jakoby příběhy ve výsledku neměly co říct a sám jsem se ptal, co že si z toho mám odnést. Poslední příběh byl alespoň motivem celkem zábavný ve stylu filmu Alibi na klíč, ale i ten při svém postupu do finále pohořel a skončil stejně jako jeho předchůdci. Nebylo to ani tak vtipné, nebylo to úderné, nebylo to něco, co bych chtěl sledovat a jediná moje útěcha bylo čekání na závěr, který stejně nepřišel.