TheEvilTwin

Just another love story. No akorát že zde vybuchujou hlavy o stošest. Celkem zajímavá kombinace žánrů, protože v komediální rovině funguje film dobře, potěší časté hlášky a geekovské odkazy na filmy, v rovině teen movie funguje stejnětak, ono „párování“ hlavních dvou protagonistů je vlastně celkem cute a dokáže pobavit i zahřát u srdce a jejich chemie je zkrátka dobrá. Jakkoliv paradoxní se může spojení zmíněného s vybuchujícími studenty a hektolitry krve zdát, světe div se – výsledek funguje celkem obstojně. K tomu funguje i dramatická rovina a depresivní vyrovnávání se se ztrátami blízkých kamarádů, a dokonce funguje i závěrečný epilog, který vlastně jen podtrhává celý film se slovy „zítřek není jistý, užívej dneška, dokud to jde.“ Už takhle na první dobrou je asi všem jasné, že film do světa díru neudělá, ale na momentální pobavení se ve všech zmíněných žánrech je to víc než dostačující záležitost a když už si film nepustit jen kvůli tomuhle, tak může nalákat aspoň sexy Katherine Langford. Jednoduše béčková zábava na nudný večer dokonale vztyčující prostředník dnešním „basic teen lovestory“ filmům.

Nenechte se zmást, Voyagers je primárně výprava do temných a zvrácených koutů mysli člověka nežli scifi výprava do vesmíru, ale právě to jej odlišuje od zbytku a přesně to bude důvod, proč si na film vzpomenu i po letech. Od začátku diváka trkne celkem originální a zajímavý nápad, kdy společnost vytvoří 20 dětí ze zkumavek a izolovaně od světa si je „vytváří“ podle sebe tak, aby mohly být vyslány do vesmíru a nechyběl jim lidský život. Na palubě ale zjistí, že jsou pod účinkem léků tlumících jejich lidské a sexuální pudy, rozhodnou se je vysadit a pak nastává pravý chaos. Nejen, že herci jsou zde přesvědčiví a výborní, ale zejména scénář není překvapivě až tak hloupý, jak je dnes zvykem. Film divákovi dává doslova sežrat velké množství otázek, které se lidem honí v hlavách - od sexuality, násilí, agrese, manipulace davem až k ovládnutí lodi a získání statusu alfa-samce. S motivy pracuje někdy neobratně, ale o dost častěji právě dost šikovně a v průběhu celého filmu jsem se bavil, současně byl napnutý jak struna a občas mě až mrazilo. Po velkou část stopáže dost přesvědčivý snímek o lidské povaze, která je zakořeněna uvnitř každého, a pomyslném rozdělení lidí na „dobráky a padouchy“, které se s trochou představivosti dá vlastně přirovnat i k dnešnímu rozdělení lidí na 2 covid a anti-covid tábory. Bezprostředně po zhlédnutí jsem nadšený a po prvotní nejistotě jsem dostal slušnou porci napětí, a to doslova z ničeho (54%? za mě výsměch), doporučuju!

Bizár, který mě teda ani nepobavil v rámci komedie, a stejně tak ani nevystrašil/nenadchnul v rámci kult hororu.

No tak tohle bylo teda pěkně nepříjemné a místy až paralyzující. Minimalistický styl pojetí - jedna žena, jedna místnost a jedno zrcadlo, a kolik parády se s tímhle dá udělat. Klobouk dolů, kdyby přitvrdili s nějakým tím gore, tak bych šel i do plné pětky.

Slušná kombinace zajímavého vizuálu, barev a motivů a současně melancholicky a depresivně podaného příběhu. Celé to ale působí tak monotónně a neúderně, ačkoliv by tvůrci chtěli docílit přesně opaku.

Michael Mann a jeho další film podobný Miami Vice, akorát tentokrát rychlejší a svižnější. Je to víceméně příběh o sériovém vrahovi svědků případu, který nutí taxikáře ke spolupráci, a tak si jezdí po městě a vraždí lidi, což není samo o sobě nijak originální nápad, ale Jamie Foxx a Tom Cruise si naštěstí kradou pozornost pro sebe, jejich chemie je solidní a hezky se na ně dívá. K tomu sekunduje Mark Ruffalo v roli detektiva a z půlky je vyhráno. Akce, příběh i závěr je průměrný, tempo je slušné a vlastně jde o stravitelnou jednohubku, která nikoho nejspíš neurazí, ale podle režisérských kvalit a recenzí jsem čekal asi malinko víc. Dobový posun je holt znát a tehdy v roce 2004 ještě nebyl na poli žánru tak velký výběr filmů, no dnes už to na současné konkurenční filmy nestačí.

30 minut po půlnoci nebo spíše 30 minut po dvouhodinovém chaosu? Ať už tak, či tak, asi se se všemi zde shodneme, že takhle podané fakta nejsou nijak divácky friendly a celé je to hodně těžké přežvýkat, natož tak se ve všech těch postavách vyznat, a ačkoliv to není film, který by si divák bůhvíjak užíval a toužil po tom si jej pustit někdy znovu, bezesporu je to podáno věrohodně a s vysokou kvalitou. Posledních 30 minut naštěstí alespoň udrží diváka dál od spánku a stejně tak zvedá film z příběhové roviny do solidní akce, na kterou bych se díval i hodiny. Potěší skvělá Chastain ve výborné roli a zbylá áčková sestava herců, stejně tak celá poslední třetina už se naštěstí více rozjíždí, a zde se s hodnocením asi láme chleba, jelikož kdyby nepřišla, asi bych film nezvládl ani do konce. Historicko-fakticko-váleční nerdi budou rádi, no běžný divák bude místy zívat. Kam se řadím já, těžko říct - nejspíš někam mezi a vlastně dost váhám se svým názorem, ale konec to celkem zachraňuje.

1.série: Tak je za mnou první řada a ve výsledku jsem možná i trochu rád. První díl nasadil laťku neskutečně vysoko co se týče napětí i akce (infiltrace na svatbu) a kdyby se ve stejném duchu nesly i další díly, byl bych sakra spokojený. Bohužel podle zdejších komentářů jsem čekal akčně-špionážní vřavu na pozadí izrealsko-palestinského konfliktu, ale bohužel následujících 11 dílů se drží hodně při zemi a akce či většího napětí se už téměr vůbec nedočkáme. Hlavní hrdina je charismatický borec kradoucí si Faudu pro sebe a zbytek je spíše do počtu, stejně tak záporák je hodně sterilní verze toho, co bychom si v podobné sérii přáli, akce je zde málo, napětí taky často zaostává a ve výsledku je to vlastně taková příběhová dramatická konverzačka, která sice nenudí, ale rozhodně jsem čekal něco jiného. Další série si po pauze ale stejně pustím, protože ohlasy slibují drsnější a více badass pokračování, tak snad nezklamou…

Ačkoliv jsem nikdy nebyl vyloženě uctívač Tarantinova kultu, tak mě většinou jeho filmy bavily, některé scény byly legendární a ačkoliv je to dost specifický styl, občas mi sedl. Tohle je ale úplně jiná liga a půjdu zde proti všem, ale nedokážu pochopit, co by nás mělo bavit na filmu, ve kterém se za 90 minut nestane doslova jedna jediná věc. Celé je to strašně nudná konverzačka, kde se neřeší nic ohledně děje ani žádné hluboké srdceryvné rozpravy, naopak je to small-talk tlachání o ničem. Závěrečnou všemi zmiňovanou akci nehodnotím, k té jsem se ani nedostal, protože nevidím důvod sledovat film do konce, když víc než polovina je děs a hrůza, u které by člověk raději spal.

Za mě velmi nadhodnocený film, který určitě velkému procentu lidí nesedne. Od začátku jsem byl skeptický kvůli nikterak zkušeným tvůrcům, hercům a stejně tak turecké tvorbě, která se nejspíš neřadí k té lepší. A po pár minutách se všechny body začaly naplňovat. Turecký dabing nepůsobí dobře, film pojednává více o celém tehdejším turecko-bulharském konfliktu, který jde úplně mimo mě a nebaví mě, herecky je to podprůměrné a to, že příběh může být scénáristicky či emocionálně silný za mě film rozhodně nezachrání. Nedal jsem to ani do konce, stopáž 150 minut je přestřel a ačkoliv věřím, že se najdou fanoušci, kterým se film bude líbit, za mě je to ztráta času pro hodně vytříbenou skupinu lidí, která je ochotna přetrpět turecký filmový zážitek, jen aby dostala zajímavý příběh olympijského sportovce.