TheEvilTwin

Nekonvenční drama laděné do úzkospektrálního artu a mířící pro oscary, které je sice zajímavé a nevšední, ale možná v některých ohledech ne až tak úderné, jak bych si přál. Scenérie ostrova je překrásná, dvojka Farrell a Gleeson je jasná oscarovka, černohumorná stylizace filmu je sympatická a divácky vděčná a i myšlenka filmu je svěží, vypointovaná a neobkoukaná. Ale ačkoliv mohu film jen chválit, pořád mám pocit, jakoby mi v něm něco zásadního chybělo - něco, co by z něj udělalo TEN film, o kterém bych chtěl rád v budoucnu mluvit a ke kterému bych se chtěl vrátit. Jinak ale jednoznačně filmařská kvalita na vysoké úrovni, o tom žádná.

Oskarovou nálož asi nikdo nečekal, stejně tak jako nečekal asi objektivně "dobrý film" a všichni jsme si Vivárium víceméně pustili pro další wtf mindfuck myšlenku, ale i ta je zde tak nesmyslně hloupá, až to bolí. Protože ona jedna jediná myšlenka, která by se dala shrnout do jedné jediné věty, je úplně celým obsahem filmu a její forma podání je katastrofálně mdlá a úmorná, zpracování zcela průměrné a nevábné a nic víc ve filmu jednoduše není. Protože co z toho, že základní nápad rejža má, když celé jeho převedení do filmové podoby vypadá, jak kdyby absolutně netušil, co že chce natočit, ale hlavně, aby to "nějak" natočil. Úmorné peklo, které se od ostatních žánrovek liší tím, že vlastně ani nemá finální pointu nebo nějaké popíchnutí, které by v divákovi rezonovalo a na které by si na film vzpomněl i po týdnu. Brak.

Tohle je přesně to, co chci – přiměřená poutavá stopáž, nonstop nepolevující akce, přestřelky, honičky a alespoň nějaká šablonovitá kostra, které se film drží. Tempo je skvělé a film téměř nemá hluché místa a i přesto, že nejde o nic dosud neviděného nebo originálního, já se dobře bavil, a o to jde především. Solidní nadprůměr, který díru do světa neudělá, ale kouká se na něj prostě dobře.

Play Dead je motivem až podezřele podobné snímku The Price We Pay, který vyšel čirou náhodou úplně stejný den, až si říkám, jestli od sebe režiséři náhodou neopisovali. Jinak co do rozdílů je tohle o něco větší béčko s komornější atmosférou, krásnější hlavní herečkou a více slizkým, psychopatickým záporákem, jenž má celkem fajn nápad, ze kterého by se dalo dost vytřískat. Největší plus vidím v už zmíněné Bailee Madison, která by se tímhle filmem mohla solidně zviditelnit, protože se na ni jednak dobře kouká, druhak předvedla chvályhodný a UVĚŘITELNÝ výkon a její emoce, mimiku a prožívání jsem ji sežral i s navijákem, jen to celé trochu kazí celková předvídatelnost, nulová invence a jen tupé dodržování šablony včetně všech žánrových klišé... Jasně, je to béčko, je to hloupé, postavy se chovají jak idioti a určitě i z prostředí márnice by se dala vytěžit temnější atmosféra, ale hádám, že jsme žádnou topku stejně nečekali a výsledek je celkem průměrný, koukatelný horůrek, ostatně úplně stejně jako všechny předchozí Lussierovy výtvory.

Přepvapivě v první polovině doslova excelentní zážitek, jelikož postavy jsou dostatečně sympatické, aby si urvaly film pro sebe a jejich příjezd na farmu je zkrátka výborný - po celou dobu funguje napětí, atmosféra postupně houstne a divák se jen nervózně ošívá v křesle a čeká, co přijde dál. V té druhé polovině přichází paradoxně ten největší problém, protože Kitamurovo jméno slibovalo jatka, ale opak je pravdou a jestli film na něčem ztroskotává, je to právě gore. Všechno je to přinejmenším úsměvné, ne-li dokonce naprosto debilní, že si myslí, že naservírovat nám takhle trapně odfláknuté a neuvěřitelné gore bude stačit ke spokojenosti, protože působí zkrátka zábavně (tlaková láhev do hlavy, vyříznutí očí, všechny operace... lol). Lépe řečeno, krvavé gore či celý "proces" ubližování zde jako diváci nevidíme a je mimo záběr, ale výsledek nám poté odkryjí a to je ten prvek, který filmu škodí. Přišli jsme sem kvůli krve, odcházíme spokojeni s první budovanou částí filmu a s postavami, ale ta druhá nás už absolutně minula. Škoda, podle úvodu a zábavnosti prvních minut jsem očekával minimálně tučnou 4hvězdu...

Vcelku snaživá Francie se sympatickým nápadem, která se ale drží "jen" obstojného průměru a vyloženě nepřekvapí. Naneštěstí stopáž 110 minut je na dané téma trošku moc a kdyby byl Divorce Club trochu kratší, vůbec bych si nestěžoval a stejnětak ačkoliv je film humorem místy chytlavý, nemůžu se zbavit pocitu, že se tvůrci drželi poměrně při zemi a odvážnější forma by filmu slušela více. Francie umí i líp, ale při komediálním suchu hádám neurazí.

Nápad je sice vtipně soudobý a trendy, ale je znát, že jde o Itálii a na Francii či Španělsko se zatím vůbec nechytá. Humoru je zde tak málo, že jsem se nepřistihl během filmu zasmát ani jednou, a to je na 100 minutový film prostě špatné. Hlášky 0, zábava 0 a děj předvídatelný. Z tohohle námětu šlo vytřískat víc.

Vcelku netradiční nápad a šikovné spojení tak trochu scifi motivu, odhalování tajemství a napínavé atmosféry mezi několika páry, které se sejdou v domě, aby si vyříkali nesrovnalosti. První půlka je skvělá a navnazuje diváka do zdánlivého scifi kolotoče a následující dusné kolize, ale ve druhé půli se nic z toho nekoná a film celkem obrací do jiného směru, než bych si původně přál. Finální pointa mi zde chyběla a taky postrádám důvod, proč se tohle všechno dělo, což je obrovská škoda a promarněný potenciál, jelikož karty byly zpočátku rozdány velmi dobře... Well, ještěže potěší alespoň občasný humor, zábavné hláškování a celkový satirický podtón.

Neurážející kombinace Grilla, akční řežby a svěží mixnutí ve stylu Na Hraně Zítřka a arkádové hry s prostřílením se až k final bossovi. Možná trošičku škoda, že akce nešlápla více na plyn, že Mel Gibson neměl výraznější záporáckou roli a že je zde 20 minut konzervativní love story výplně a emočního ždímání z pouta otce se synem, ale jinak jsem si film místy užil. Nic převratného, ale přece jen jde o jedno z těch méně otravných akčních béček.

Šikovný Elyas M'Barek ve slušné lovestory říznuté trochou akce a komediálním podtónem, od kterého bychom mohli dostat sice trochu více, ale na solidní průměr film i tak dosahuje. Celý tenhle nápad je sympatický, utíkání před gangstery společně s fajn postavami dává skvělý základ a být film ještě o něco zábavnější co se týká humoru, šel bych s hodnocením výše, ale naneštěstí se mi zdá, že se tady s hláškama i všeobecnou srandou tak trochu šetří a jede se spíš na vlně soustředící se na buddy styl sázející na hlavní postavy než na nahláškovanou jízdu. Ale deskoherní klub nerdů na fetu mě teda dostal do kolen.