TheEvilTwin

Neurážející kombinace Grilla, akční řežby a svěží mixnutí ve stylu Na Hraně Zítřka a arkádové hry s prostřílením se až k final bossovi. Možná trošičku škoda, že akce nešlápla více na plyn, že Mel Gibson neměl výraznější záporáckou roli a že je zde 20 minut konzervativní love story výplně a emočního ždímání z pouta otce se synem, ale jinak jsem si film místy užil. Nic převratného, ale přece jen jde o jedno z těch méně otravných akčních béček.

Šikovný Elyas M'Barek ve slušné lovestory říznuté trochou akce a komediálním podtónem, od kterého bychom mohli dostat sice trochu více, ale na solidní průměr film i tak dosahuje. Celý tenhle nápad je sympatický, utíkání před gangstery společně s fajn postavami dává skvělý základ a být film ještě o něco zábavnější co se týká humoru, šel bych s hodnocením výše, ale naneštěstí se mi zdá, že se tady s hláškama i všeobecnou srandou tak trochu šetří a jede se spíš na vlně soustředící se na buddy styl sázející na hlavní postavy než na nahláškovanou jízdu. Ale deskoherní klub nerdů na fetu mě teda dostal do kolen.

Antonín Meky a Frank Grillovací koření v dalším průměrném akčním výplodu o zkorumpovanosti mezi poldama. Je to genericky průměrné, je to trochu hloupé a vlastně přímočaré, ale svým způsobem mě to narozdíl od jiných žánrovek nenudilo, místy i bavilo a necítil jsem nutkavou potřebu film vypnout. Jen prostě cítím pocit promarněnosti, protože Frank Grillo je můj oblíbenec a sakra charismatický, sympatický herec a je škoda se topit ve zbytečných vedlejších akčních béčkách místo toho konečně zazářit v áčkových hollywoodských rvačkách. Tak snad se někdy dočkám...

Tyhle wannabe pseudomistrovské díla mě vždycky dostanou. Režisérské jméno na úrovni a herecké obsazení taktéž, ale Babylon je jasný důkaz toho, že kdo si v těhle divných slátaninách vyloženě nelibuje, rozhodně by to neměl prubnout a už vůbec ne v kině. Ostatně o tom svědčí i fakt, že jde po letech o první csfd projekci, kde lidi bezostyšně odcházeli z kina nebo si nudou vesele brouzdali na mobilech. Protože ruku na srdce, urvat pozornost na 3 hodiny je oříšek samo o sobě a Babylon to rozhodně nedokázal. Když bych měl říct jedno slovo vystihující film, je to CHAOS. Extrémní bordel, chaos, zmatek, mišmaš a nekonzistentní vyblití několika různých filmů do jednoho, které nejenže nemá pointu či poselství, jenž by chtěl tvůrce předat, ale on prostě film nemá ani děj. Rádoby kritici si budou libovat ve svých vybočujících pětkách, ale pro běžného diváka je tohle tříhodinové utrpení, které je v závěrečné dvacetiminutovce totálně pohřbeno. Dlouho jsem neviděl film, při kterém by mé pomyslné hodnocení skákalo jak na horské dráze od počátečního “odpadu”, přes dvojku, trojku, ve dvou scénách dokonce vymazlenou atmosferickou pětihvězdu!!! až ke konečné 2* ze slitování za 2 fakt vymazlené sekvence. Bizárek roku a hned takhle z kraje ledna, to se teda často nevidí… A teď všichni do mně.

Emotivní, stručný a barvitý náhled do života jedné chobotnice a mořského badatele, kteří se vzájemně sblíží a vytvoří si vztah, jaký se ještě nikdy nikomu před ním nepodařilo. Obrovskou škodu vidím v tom, že nám tvůrci nedopřáli na úvod nějakou rychlou obecnou pětiminutovku o chobotnicích, abychom zhruba věděli, co od nich čekat a nějaké základní charakteristiky, ale jinak jde bez debat o bezkonkurenční snímek v rámci podvodního (sub)žánru a já teda tleskám. Dokonalá a precizní práce takhle vybalancovat divácky poutavou podívanou a dokumentární zachycení vztahu člověka a chobotnice, ještě k tomu to položit do koukatelného 80minutového formátu se záběry, u kterých nemám tušení, jak je mohli zachytit, jelikož jsou zkrátka dechberoucí a naprosto šílené. Dozvíme se o fungování ekosystému "na dně", o zvycích hlavního tvora, jeho způsobu lovu, maskování před predátory i postupném navazování kontaktu s člověkem a ze všeho nejvíce mě odrovnala kamufláž, kdy na své přísavky nabalila mrtvé korýše a korály a udělala ze sebe maskovaný kámen. Podobný žánr cíleně nevyhledávám, ale tohle mě dostalo a jsem rád, že jsem měl možnost vidět podmořský klenot jako je tento. Breathtaking.

P. Genovese má tyhle sociální nápady v ruce. Místo splněných přání je minimalistická konverzačka s béčkovým lookem odehrávající se celých 100 minut jen a pouze na jednom místě spolu s pár herci, ale i tak dokáže divákovi zamotat hlavu. Upřímně, čekal jsem možná větší odrovnávačku s vymazlenější finální pointou a drastičtějším průběhem, ale i tento výsledek mě vyloženě nezklamal. Jen prostě ničím výrazněji nepřekvapil a ačkoliv celé tohle propojování postav, jejich tajných snů a následků jejich činů bylo fajn, žádné pomyslné filozofické hranice to u mě (bohužel) neprolomilo.

Z trojice Paradise PD, Mr Pickles a Brickleberry u mně jednoznačně vítězí Paradise PD. Jediné mínus vidím v téměř 30minutových dílech, které jsou na seriál podobného formátu trochu zbytečně moc, ale z hlediska humoru, postav, animace či děje dalekosáhle převyšuje další dva zmíněné seriály.

Cleansing Hour je snaživou novodobou hororovou vymítačkou, kdy se skupina podvodníčků při jedné z jejich fejk seanci spálí a poprvé se objeví opravdový duch, který jednoho z party posedne a začíná teror. Občas má film větší spád a zábavnější tempo, ale jinak to spíš jen tak nějak plyne, odhalují se tajemství všech zúčastněných a nakonec přijde finále, jehož průběh je nám všem jasný už od počátku. Neurazí, nenadchne, ale klidně bych film vynechal, jelikož nic světoborného nepřináší.

Obstojný slasher krvák, který se sice pohybuje v rámci průměru, ale nejvíce těží zejména z originálního nápadu a fajn gore. Televizní pořad prankující a strašící lidi se stane sám obětí poté, co se v pořadu omylem nachomýtne psychopatický zabiják a začíná reálný boj o život. Najde se zde pár fajn zvratů a už zmíněný nápad i gore táhnou film do lepšího průměru, ale jinak je to v jádru pořád tuctová vyvražďovačka, která výrazně lepšími kvalitami moc neoplývá.

Sympatická home invasion naháněčka, která kromě své vyspělosti těží i ze skvělé “parodie” na dobu covidovou, která je povedeně trefná. Většina slasherů upadá na debilitě hlavních postav, tuctovosti zabijáků, nedostatku inovace či nezajímavém prostředí, ale tohle vše rozhodně není problémem Sick(u). Postavy i vrah jsou v rámci žánru přiměřeně inteligentní, prostředí vily na samotě u jezera je dostatečně atraktivní, aby diváka naháněčky okolo sousedů bavily a aby neztratil zájem film dosledovat a po technické stránce je film taktéž oukej. Na slasher subžánr je Sick určitě to lepší, co v poslední době vzniklo a díky krátké stopáži jde o celkem svižnou zábavu na večer.