UhLee

(5/10). Z Belfastu sálá touha předávat divákovi silné emoce a rodinné hodnoty. Bohužel na mě to ani v nejmenším nefungovalo. Režisér vystřílel všechny ostré náboje na úplném začátku, kdy probíhá bitva a poté se ten film hrozně táhne v podobě nekonečných dialogů. Ten irský přízvuk je místy dost otravný, ale v určitých chvílích dodává na autenticitě, která v tomto snímku rozhodně nechybí. Beru na vědomí, že to je vysněný projekt Kennetha Branagha, který se tady zpovídá ze svého dětství a ukazuje, že to neměl vůbec jednoduché. Na rozdíl od Alfonsa Cuaróna a jeho Romy to nebylo ani z poloviny tak silné. Za nejsilnější moment paradoxně považuju zpěv Jamieho Dornana v baru. Je to artový film o mládí, který mě ovšem vůbec nezaujal a pokud tohle vyhraje Oscara, tak budu celkem naštvaný.

NETFLIX dokumentární minisérie - (8,5/10). Každý ví, co se stalo 11. září, ale ne všichni vědí, co tomu předcházelo a jaké to mělo následky, které trvají dodnes. Tento dokument odhaluje poněkud šokující a znepokojivé záběry, které byly pořízeny v onen osudný den, který navždy změnil dějiny USA. Díváme se na to z několika perspektiv a většina z nich je dost sebekritická. Což je pro mě docela překvapivé, protože Američani jsou proslulí svým patriotismem a hrdostí. Během pěti hodinových epizod se podíváme na tuto katastrofu opravdu ze všech úhlů a je už jenom na divákovi, jak si to celé přebere a na jaké straně barikády se ocitne. Já jsem viděl lidi, kteří utrpěli velikou ztrátu a poté jednali v zápalu agrese. Velice autentické, úderné a skličující.

(6/10). Snímek Síla psa posbíral na Zlatých glóbech hlavní cenu, tak jsem se chtěl podívat, co za oním vítězstvím stojí. Film je brutálně odtažitý a nedává najevo svoje emoce jako většina postav. Sledujete jak se to v nich pomalu vaří a beze slov můžete pouze dedukovat, proč se Benedict chová ze začátku jako totální pako, ale v závěru se stane sympatickou postavou. Některé "skryté" myšlenky jsem dokázal odhalit, ale stejně jsem moc nepobral celkovou filozofii tohoto uměleckého díla. Je to určitě neobvyklý a originální western, který ovšem trpí na hlemýždí tempo a i já jsme párkrát zkontroloval časomíru, jestli už jsem alespoň v půlce. Herecké výkony jsou taktéž rozporuplné, protože tady herci nedávají najevo emoce a divák si k nim těžko najde cestu. Za mě jsou první půlhodina a poslední půlhodina velice kvalitní, ale zbytek už tak slavný nebyl. Velice hloubavé, nepoddajné a pomalé.

(6,5/10). Já osobně Karla Gotta moc neposlouchám. Nutno však podotknout, že jeho písničky jsou opravdové hity, které tady budou déle než my všichni dohromady. Jeho život byl místy dost kontroverzní a nebyl bezchybný. Tímto dokumentem chtěl dovysvětlit pár věcí a tak trochu ospravedlnit svoje případné chyby. Došel jsem k tomu závěru, že Karel Gott miloval své fanoušky a udělal by pro ně cokoliv. Třeba i zpívat na sklonku života a skomírajícím zdravím. Za tohle si zaslouží neskutečný odbiv a respekt. Nejvíce mě zasáhla část s Janem Palachem, kde zazněla i jedna z nejsilnějších písní, kterou Gott zazpíval. Vystřídala se tady plejáda pěveckých a skladatelských legend. Jako dokument to funguje velmi dobře a alespoň si mladá generace připomene život tohoto neobyčejného zpěváka.

NETFLIX Minisérie - (7,5/10). Bez hereckých výkonu Kevina Harta a hlavně Wesleyho Snipese, by byla tato minisérie poloviční. Wesley tady hraje totálního namachrovaného, ale zároveň hrozně drsného bráchu, ke kterému chováte respekt. Kevin jeho mladšího bráchu, který ho ale věčně tahá z průserů. Příběh je dosti obyčejný. Hlavně díky ne příliš dlouhým epizodám děj pěkně plyne a těch 7 epizod se mi zdálo tak akorát. Druhá polovina je o hodně lepší než první hlavně díky většímu šlapání na plyn co se týče děje a zvratů. Jako fiktivní příběh to funguje hezky pohromadě a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby to bylo inspirováno skutečností. Nejedná se o žádný velký zázrak, ale rozhodně jsem se u toho nenudil a bavilo mě sledovat všechny dějové zvraty a pletky. Nejlepší epizoda: Kapitola šestá: Co by člověk neudělal pro rodinu (E06).

(9/10). Stejně silný zážitek jako u 1917, tak i tady jsou to totální kameramanské orgie. Je prostě hrozně skvělé, jak se dokáže režisér dostat divákovi do hlavy a vyvolat v něm přesně ty pocity, které chce. V první řadě je divák totálně pod tlakem jako celý tým restaurace. Stává se součástí týmu a prožívá všechny emoce s nimi. Úzkost, smutek, vztek a bezradnost. Stephen Graham tady s jeho dokonalým accentem skvěle sedne. Ta role mu padla jako ulitá a vyžívá se v tom. Jde vidět jak si prochází peklem a vře to v něm. Ta hodina a půl uteče jako voda, ale přesto se tady toho odehraje tolik, že bych v té restauraci chtěl zůstat ještě déle. Ať už ze zvědavosti, nebo kvůli příběhům jednotlivých postav, které tady byly výborně napsané. Mám hrozně rád tyto komorní snímky, které vás mnohdy zasáhnou daleko víc než nějaké opuletní akční řežby. Bod varu je granát, který ve mně vře ještě teď.

(7/10). Jak lépe vyjádřit úžas, než otevřenými ústy dokořán? Tento film je něco, co jsem v životě ještě neviděl. Tak těžko uchopitelné, ale přesto svým způsobem kouzelné a geniální. Měl jsem podobný pocit u Zabití posvátného jelena, ale tam byl ten zážitek možná ještě více intenzivnější. Herci to hrají výborně. Podle mě se k sobě Colin Farrell a Rachel Weisz skvěle hodí  a moc jsem jim to přál. Všechny kroky, které tady probíhají jsou naprosto nepředvídatelné a divák absolutně netuší co bude následovat. Líbí se mi to. Moc. To, jak režisér kašle na nějaké šablonové scénáře a jde si svou vlastní cestou. Takových tvůrců je tady jako šafránu a je potřeba je dostatečně docenit, aby i od diváků, že to má smysl. The Lobster je neopakovatelný zážitek, který je podle mě nejlepší na první projekci. Při další, už to ztratí to kouzlo a šok z neznáma. Jsem velkým fanouškem těchto divnofilmů, které jsou v jádru hrozně hluboké a geniální.

Druhá série - (7/10). První série byla jako blesk z čistého nebe. Nadšení většiny publika a dokonce i čtenářů knih. Já osobně jsem zatím četl jenom první knihu, ale už se na mě v poličce smějí další tři díly. Možná, že by moje hodnocení bylo daleko subjektivnější, kdybych kromě her, četl i všechny knihy, ale "Spal to ďas". Věděl jsem, že druhá série bude kontroverzní, Viděl jsem hodnocení jednotlivých epizod a druhá série neslibovala žádnou hitparádu. Ve výsledku to zase tak špatné nebylo. Vidím zde výrazný propad oproti první sérii, ale zase byla pro mě druhá série daleko přístupnější a lépe uchopitelná. Výrazný problém vidím v naprosté nevyváženosti jednotlivých dějových linií. Na jedné straně vidíme našeho milovaného Geralta, který je prostě skvělý. Henry je prostě pán a může se jenom smát všem chytrolínům, kteří mu po jeho obsazení nevěřili. Sekunduje mu Ciri, která je taktéž výborná. No, ale pak jsou tu ovšem linky s Yennefer, elfy a politické pletky, které působí spíš vatovitým charakterem než, aby diváka postavily ze židle jako šermování stříbrným mečem. Kdyby tvůrci šli trochu jiným směrem a nesnažili se z toho dělat něco, co Zaklínač prostě nemusí být, tak by to byla o třídu lepší podívaná. Takto je to bohužel jen mírný nadprůměr, který podle nepotěšil tolik lidí, jako první série. Nejlepší epizoda: Zrnko pravdy (S02E01)

(5,5/10). Dlouho jsem plánoval shlédnout tento Svěrákův počin. Sám bych se k tomu asi nedokopal, protože mám teď mnoho jiných restů. Naštěstí na ČT1 to dávali, tak jsem tomu dal šanci. Pocity byly hodně rozpačité. Viděl jsem tam jistou podobnost s Obecnou školou, ale její kouzlo to nemělo. Chápu, že někomu se může líbit Svěrákův humor, ale tady mi to nějak neseplo. Jinak s jeho filmy nemám sebemenší problém. Některé scény byly vtipné. Například čerpání benzínu ze spadlé palivové nádrže. Je to vtipný, ale zároveň hrozně zvláštní film.

(9/10). Harry Potter série byla moje srdcová záležitost, která formovala moje dětství. Dovolil bych si tvrdit, že moje nejoblíbenější filmová série. Znám všechny filmy skoro nazpaměť a můj nejoblíbenější díl je rozhodně Princ Dvojí Krve. Oznámení o tom, že vznikne Harry Potter reunion, byla zpráva jak z čistého nebe, kterou jsem vítal a nemohl jsem se dočkat. Musím konstatovat, že tam stále jsou ty neskutečné emoce, které se zakořenily v mém srdci a tímto dokumentem se opět probudily k životu. Jakmile to začalo, tak naskočila husina a přetrvávala po celou dobu stopáže. Bylo hrozně krásné a osvěžující vidět Daniela Radcliffa pohlceného emocemi, protože na to u něj nejsem vůbec zvyklý. Na mě asi nejvíc fungovala hudba, která dokreslovala pozadí jednotlivých let a Brumbálova smrt je pro mě nejsilnějším zážitkem ze všech filmů. Jenom to dokazuje, že je to prostě přehlídka výjimečných herců, režisérů, kulis, kostýmů a hudby. Společně to tvoří legendární sérii, která ovlivnila miliony lidí po celém světě včetně mě. Čirá radost a nostalgie. Jsem hrozně rád, že něco takového vzniklo a rozhodně to byl silný nostalgický zážitek, který jsem si naprosto vychutnal.