Bod varu

Realistický, až dokumentární snímek o jednom večeru v mnohahvězdičkové restauraci, kde jsou zaměstnanci pod neustálým tlakem, zatímco se zároveň snaží vepředu vytvořit co nejpříjemnější atmosféru pro zhýčkané návštěvníky. Vidíme tu tedy především, jak to mají kuchaři a číšníci těžký, například určitě každý polituje černošskou servírku, ke které se chová hnusně tlustej bohatej suverén. U hlavního hrdiny to je ale trochu těžší, protože hned vytušíme, že udělal ve svým životě celou řadu chyb a stále chyby dělá. Když se tedy ve filmu neustále potácí před kamerou, tak to není zrovna příjemné sledovat. A není v tom sám, většina postav tam má nějaké menší či větší problémy, takže to není zrovna pohodový film. Je ale často zábavný a napínavý. Dost mě ale mrzelo, že film nám nejen svým názvem slibuje, že dojde k něčemu velkému, ale... ani moc ne. Film se drží při zemi (aby byl realistický?) a taky mi přišlo, že se zhruba v druhé půlce trochu vyčerpá a už jen dál koukáme, jak je všechno pro všechny naprd a pak - zatmívačka. Zajímavý film, takový ten přesně na festivaly, ale za nic zásadního Boiling Point nepovažuju. Každopádně na závěr chválím všechny herce. (7/10) (22.01.2022)

Neviem, v čom je tu tá výnimočnosť, že to získava také vysoké čísla. V podstate sledujeme len zábery z reštaurácie, unavený personál a často nepríjemných zákazníkov. To môžu postaviť kameru do hocijakého obchodu u nás a majú film ako vyšitý. Nepríjemný dokonca nebudú len klienti, ale aj ten personál, my sme už popredu. (14.01.2022)

Příliš realistická, nervy drásající podívaná. To nezní příliš lákavě, ale dovolte mi to vysvětlit. Díky tomu, že film je celý natočen na jeden záběr, pociťujete více úmornost situace a lépe se vžijete do stresu postav. Cítíte se, že když se večer v restauraci pokazí všechno co může, jste s personálem u toho. Personál je ale jen banda obyčejných lidských bytostí se svými problémy a starostmi, které nemizí v důsledku že nejsou hlavními postavami nebo tím že mají málo prostoru. V tom je film  realistický, až to bolí. Nalezneme zde neuvěřitelnou organičnost mezi vztahy které mezi sebou postavy mají. Každá z nich tedy působí jako reálný člověk, někdo více komplexní, někdo žijící jen proto aby se choval jako čůrák. Tak to v životě je. Měl jsem neustále pocit, že se každou chvíli něco pokazí a párkrát jsem si toho všiml dříve než to bylo odhaleno. O to více film připomínal nevyhnutelně tikající bombu čekající na explozi. Bombu krásně podtrhnutou dusnou mrazivou atmosférou, která by se doslova dala krájet. Dala by se krájet. Jakože film o kuchyni. No nevadí... **** (13.08.2022)

Tak thriller to není ani omylem. Spíš sci-fi, takováhle špičková restaurace by existovala tak týden. Ale když od toho odhlédnu, tak ten stres byl hodně autentický a jako pád člověka, jako příběh jednoho smutného osudu to vlastně funguje a odsýpá. Vždyť se "vše" odehraje během večeří. Graham nepřehrává a tím je naprosto uvěřitelný ve své roli. Jinak servis v té restauraci byl tak šílený, že u nás by to stačilo tak na 4. cenovou skupinu bez větráku. (18.01.2022)

Po delším čase jsem se zase jednou dostal k filmu, který se zabýval stylovým stravováním. A jak už to tak s takovými snímky bývá, personál se potýkal s mnohými překážkami jak na své straně tak na straně hostů. Já osobně dělím hosty restaurací na tři druhy. Ten první se přichází dobře najíst (z důvodu, že doma kvalitní jídlo nemá a žije z polotovarů, nebo proto, že si chce pochutnat, aniž by musel zase vařit) a bývá obvykle vděčný a zdvořilý. Druhou skupinu tvoří sebestřední kkti, kteří si zvedají ego buzerováním servírek/ číšníků (a když se opravdu daří, tak i kuchyňského personálu), jídlo je prakticky nezajímá jako pokrm; používají ho jen jako záminku k prezentování svého vnitřního ředitele zeměkoule. A třetí podmnožinou jsou latentní sebevrazi s alergiemi na kdeco, pro něž je návštěva restaurace adrenalinovým sportem ve stylu ruské rulety. Tvůrci mají kupodivu buď stejný nebo velmi podobný pohled na věc, protože ve svém filmu obsáhli vše výše jmenované, ale středobodem všech problémů byl stejně ten magor v kuchyni, před nímž museli schovávat i mouku a práškový cukr. Filmy na jeden záběr možná fičí, ale já a odborový svaz střihačů si o tom myslíme své. / Poučení: Najez se radši doma, tam alespoň víš, kdo ti plive do jídla. (23.02.2022)