Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Animovaný
  • Komédia
  • Sci-Fi

Recenzie (37)

plagát

Dokonalé dni (2023) 

Poetické vyprávění o hledání krásy v maličkostech, o nalezení potěšení v každodennosti a hlavně o upřímné radosti ze života samotného. Wenders skvěle tvoří osobní intimní atmosféru každodenní rutiny, kterou divák nejprve sleduje se zaujetím, ale jistou nechápavostí. Každou další minutou a dnem si však získává větší divácké pochopení, až na konci filmu nezbývá nic než obdivovat neuvěřitelnou zenovou haromonii lidského života. K tomu ještě špetka melancholie ve snových sekvencích a blednoucím odrazu hrdinovy minulosti. Chválím také bravurní herecký výkon Kódži Jakušoa (zvlášť ve finální scéně) a kameru, která ještě více umocňuje tento jedinečný civilní zážitek. Krásný film o důležitosti mezilidských vztahů, jenž rozdává životní lekce, co každý potřebuje slyšet a nikdy nepřestane inspirovat. No a ještě do toho hraje Lou Reed. Dokonalé (No pun intended... Možná :D). *****

plagát

Fremont (2023) 

Fremont - typický příklad onoho malého, nenápadného uměleckého filmu, jenž je v podstatě odsouzen k diváckému zapomnění. Síto filmového mainstreamu je holt nekompromisní, proto je fajn vytáhnout zadek ze sedačky korporátních multiplexů a trochu zapátrat po lokálních kinech - filmy, mezi něž Fremont patří, mají své kvality a neměly by zůstat přehlíženy. Snímek do děje vtáhne velmi osobní a civilní atmosférou, podpořenou skvěle zvoleným formátem 4:3 v černobílé. Tomu sedí i výprava - Fremont se vyžívá ve vypravěčském i příběhovém minimalismu, jenž ještě více podtrhává ponurou přízemní atmosféru a relativně těžká témata, jako je například přistěhovalectví, osamění či válečná traumata. Není to ale pouze jen melancholická deprese, film je odlehčen sympatickým humorem na správných místech, což tvoří poměrně dynamický mix. K výtkám však určitě patří délka. I přes na první pohled sympatickou stopáž devadesáti minut se to v některých místech dost táhne a některé motivy se začínají přejídat. Občas taky prosvítá taková ta navoněná umělecká nepřístupnost, kterou si tvůrci mohli odpustit. Dohromady to ale všechno působí tak - no nenuceně. Vlastně bych řekl, že slovo nenucený je naprosto vystihující. Cokoliv, co se zde děje, není na sílu agresivně rváno pod nos, ale tak nějak si to plyne. Přinejmenším osvěžující. V klidu za ****

plagát

Fantastický pan Lišák (2009) 

Wes Anderson - jediný režisér, jehož filmy jsou jak kdyby stvořené pro líné odpoledne, jenž si vychutnáte s hrnkem kafíčka v ruce. A jsem rád, že i když to tak po mém posledním výletě do jeho fantazie tolik nevypadalo, dokáže mě dobrák Wes stále nesmírně potěšit. Proslulý nenapodobitelný styl je zde neodolatelný a stylová stop-motion animace ho ještě pozvedává na vyšší úroveň, než obyčejně nabídne. Neodolatelné jsou samozřejmě také barvité roztodivné postavičky namluvené dvorním ansálbem doplněným o další herecké esa a rozhodně to není pouze vizuálem. Do diváků, jak je zvykem, je také pumpována velká dávka kreativních i roztomilých nápadů, jenž stříkají z každé malinkaté scenérie. Celou tuto pečlivě sehranou symbiózu stylu, animace, postav a kreativity snad nelze sledovat jinak, než s obřím úsměvem na tváři a mě osobně do konce titulků nezmizel. Tady se sešlo co mohlo a troufnu si říct, že je to společně s Depeší nejlepší režisérův film. ***** a zase příště u dalšího líného odpoledne.

plagát

Balada o Busteru Scruggsovi (2018) 

První tři povídky skvělý, jedna tragikomedičtější než druhá, suprový pointy a to vše s typickým absurdnem, které je tu snad zatím nejvýraznější z toho, s čím jsem měl od Coenů tu čest. Vše doplňuje náramný vizuál i kreativní záběry, na které je naprostá radost pohledět. Zkrátka po prvních třech povídkách bych klidně mířil až k pěti kulkám s radostí, že bratři mají další mistrkus do své filmografie. Bohužel jim však pomalu začíná docházet dech a s každou povídkou to nakonec celý mizí tak trochu do ztracena. Skvělé pointy a absurdno (tak moc výrazný v první půlce) se pomalu vytrácí a začíná je střídat nuda. Stále se na to hezky kouká a nejsou to špatný příběhy, mají sem tam výborný moment, ale... Nuda převládá a to je něco, co je pro mě u Coenovic hochů nepříjemnou novinkou. Stále jsem s každou další skončenou povídkou doufal, že se ta další přiblíží víc k těm prvním a bohužel nic. Tak nakonec za silný tři nebo slabší čtyři s hořkosladkou pachutí, že to mohlo být o třídu lepší. ***

plagát

Drsný Harry (1971) 

"Když nahej chlap honí ženskou s řeznickým nožem v ruce a má erekci, nemyslím, že jde vybírat na Červenej kříž." - Tak to má Drsnej Harry pravdu. A k jeho povaze "Nejdřív střílet a pak se ptát" budu dneska hodně vstřícnej a omezím to jen na pár slov, který by možná (tak moc) skvělý Eastwood v legendární roli Drsnýho Harryho mohl použít. Po vystřelení .44 Magnum bych si představoval něco jako: To je tak moc funkční a kurva dobrej biják. ****

plagát

L. A. - Utajené skutočnosti (1997) 

Jo, tak to je film dle mého gusta. Úžasný krimi a ještě lepší Neo-noir, který mě vtáhl jeho neodolatelnou atmosférou v kombinaci s noirovou hudbou do děje už v prvních sekundách. Každá z trojice hlavních postav si mě neskutečně získala nejen hvězdným hereckým zpracováním. Mají mezi sebou navzájem perfektní kontrast a jejich odlišný pohled na policii jako instituci a hrdinské či šedé motivy, proč se k ní rozhodli přidat, jsou neskutečně uspokojivé na sledování. Uspokojivější už je snad jen špičkový scénář cyklící do sebe, co využívá každého malého momentu či detailu. A troufnu si tvrdit, že je jeden z nejlepších, co jsem za velmi dlouhou dobu viděl a zlatá soška letěla oprávněně. Radši už mlčím, než něco vyzradím. Aby na mě díky tipu Jacka Vincennese náhodou z okna nevykoukl neskutečně vtipnej DeVito s foťákem. A zítra by pak bylo v Hush-Hushu, že tady spoileruju takovej filmovej masterpiece. *****

plagát

Súmrak mŕtvych (2004) 

Tak toto Cornetto mi definitivně chutná nejvíc. Lidské postavy zahrané výbornými charismatickými herci, kreativní vizuální gagy doplňující britský suchý humor, kultovní scény, na které nelze zapomenout, nosné téma sloužící pro vývoj postav či zdroj komedie, plus energická a dravá režie nevyřáděného mladého režiséra Edgara Wrighta - neodolatelný mix, pro který jsem ochotnen cenu této zmrzliny zaplatit. Mistrovská a brilantní komedie, z níž by se tvůrci všemožných trapných šaškáren mohli učit celé hodiny a také jeden z mých nejoblíbenějších filmů. A abych tato slova potvrdil, naučil mě nejednu z životních filosofií. Jinými slovy řečeno: "Zajedeme na pivko k Winchesterovi a počkáme až se to uklidní." Cheers. *****

plagát

Tak dobre, ako sa len dá (1997) 

Tak takhle mě Pan herec ještě nikdy nepobavil. Musím se přiznat, že jsem se při každé jeho grimase či nemístnému fousatému vtipu usmíval jak totální idiot. Je ale škoda, že výborná pohodová atmosféra první hodinky zmizela a nastala dramatičtější část filmu, kde jsem si s filmem příliš nesedl. Samotné postavy sice mají zajímavé motivy, ale emočně na mě krom hlavního protagonisty příliš nefungovaly a lehce smrděly patosem. Což tomu všemu tak trochu podkopávalo nohy. Ale radost z komediálního zlata stojící na bedrech Jacka Nicholsona ve finále tak nějak předčila tu mírnou hořkou pachuť z druhé části, a tak nakonec přihazuju i tu čtvrtou hvězdu. Ale... Lepší už to nebude. Slabší ****

plagát

Podozrenie (1941) 

Hitchcock nejdříve překvapivě v pojetí romantické komedie... Ale to by nebyl on, aby se do toho po chvíli nepřipletlo nervy drásající napětí, které dokáží spustit jen obyčejné vlny u moře. A já už fakt nevím, jak se vždycky stane, že mistrovi skočím na jeho hru a nechám se sebou máchat jako s hadrovým panákem. Dalším důležitým faktorem je postava Carryho Granta, jehož přítomnost je postupně budována a společně s druhou hlavní představitelkou a pozorovatelkou příběhu hranou Joan Fontaine odkrýváme jeho mysteriózní chování i osobnost. U postav se taky často objevují jejich pocity či stavy znázorněné vizuálně, za což dávám obrovské plus. Bohužel musím lehce vytknout finále, kde bych si dokázal finální (vlastně ten nejdůležitější záběr) představit trošku delší, protože ne každému by mohl tak jasně sepnout. ****

plagát

Muž, ktorý zastrelil Libertyho Valancea (1962) 

Klasický western, z nejklasičtějších westernů, kterému zub času neubral na kráse, ale přidal na šarmu. Tomu napomáhají dvě naprostá herecká esa John Wayne a James Stewart, kteří jsou oba špičkový a obě jejich postavy si kradou každou scénu. Vyzdvihnu opakující se motivy, jenž přidávají na uhlazenosti snímku a také výbornou práci se stíny, díky níž filmu sluší černobílý kabátek. Pokud hledáte nějaký starší western, mohu s klidným srdcem a s koltem za opaskem doporučit.  ****