claudel

Já jsem se bavil náramně, trochu se polekal, párkrát pousmál a celkově se mi na to dívalo moc příjemně. Nejvíce mě pobavil Adam Brody snad poprvé v záporné roli.

Jsem stále v šoku z nominace Antonína Kratochvíla na Českého lva a jeho 13.komnata můj šok ještě znásobila. Už dlouho jsem neviděl natolik nesympatického člověka a špatného herce.

Průměr a průměr, z kterého ho nevytáhne nic na světě.

Líbáš jako Bůh je od začátku do konce nesmyslná, nudná a hloupá komedie, o to víc smutnější, že je prošpikována výbornými herci a dokonce jedním mimořádným českým spisovatelem. Nechápu, jak tenhle film mohl dosáhnout takového diváckého úspěchu. I když vlastně žijeme v zemi, kde byly úspěšné takové Kameňáky, tak proč ne tohle, že...

Ztřeštěná komedie, která si nezaslouží tak nízké hodnocení. Už jen díky Amalricovi. Je pravda, že by Velký apartmán mohl být krapet kratší, protože závěr se neskutečně natahuje, nicméně myšlenka velkého bytu, v němž spolu v míru žije několik osob několika generací, se mi nesmírně zamlouvá.

Věděl jsem, do čeho jdu a neočekával jsem převratné filmové dílo. Dokážu pochopit, že se kritici a novináři v Cannes chechtali, ale zlomyslný smích si Ne te retourne pas rozhodně nezaslouží. Měl jsem tedy svoji vlastní teorii o pointě, která se nám nakonec vyjevila a nejsem si jistý, zda se můj nápad překrývá s autorčiným. Přesto se podle mě jedná o zajímavý pokus o mysteriozní thriller, nepovažoval bych ho za vykrádačku Lynchových filmů. Přesto, když jsem měl těžkou volbu, zda jít na předpremiéru Antichrista či Ne te retourne pas, jsem rád, že jsem volil první možnost.

Atmosfericky sílné, herecky bravurní, příběhové mírně slabší, v multikině solidní zážitek. Takových klasických hororů v záplavě moderních vyvražďovaček by bylo třeba víc.

Hřebejkův nejvážnější snímek zaslouží pochvalu a obdiv za řemeslně zvládnuté dílo. Já jsem Hřebejka rád neměl, postupně jsem k němu našel cestu a nejvíc mu fandil v době, kdy se po Medvídkovi od něj všichni začali odvracet. Věřím mu a přeji, aby zvládl tempo svého vzoru Woody Allena.

Průměrný až podprůměrný thriller s průhlednou pointou zasazen do netradičního prostředí. Kate Beckinsale to nevytrhne.

Na Valentýnka zhlédnout 27 šatů není žádný hřích a nic, za co by se člověk mohl stydět. Katherine Heigl je sympatická, Malin Akerman nesnesitelná a oba pánové trochu do počtu. Zbytečně dlouhé, ale v rámci romantických komedií solidní.