Vlkolak

Je to již nějaký pátek, co jsem byl naposledy v Aeru na Festivalu otrlého diváka. Budou tomu už 4 dlouhé roky, co jsem viděl korejský S&M snímek Gojitmal, ze kterého si pamatuji hlavně ujetý hudební doprovod. The Wolfman je na tom rozhodně mnohem lépe než můj první zážitek, ale svou kvalitou bych ho přirovnal přesně k Wolverine. Máme tu několik kvalitních - převážně akčních sekvencí, pěknou hru světel a stínů, Elfmanovu hudbu, která byla přesně podle mého gusta. Na druhou stranu se tu setkáme s občas nevkusným CGI, holt digitál dnes vládne světu. Herecké obsazení sice vypadalo také jako bod k dobru, ale postavy se mi zdály dost ploché a emoce nikde. Nejlíp to zahrál asi Hugo Weaving, který měl koule i vtip, Benicio Del Toro se tak nějak prokousal až k samotnému závěru, Emily Blunt - ok, více mě opravdu nezaujala a Hopkins na mě působil už nějak vyschle. Lekačky byly jinak čekané, butalita+krev na slušné úrovni a nebýt těch otrlých (čti opilých) diváků, kteří doslova permanentně chodili vyprázdnit své údy, možná by byl zážitek o něco lepší (alespoň létajících kelímku s pivem jsem se naštěstí tentokrát nedočkal). Každopádně by neškodilo vyměnit režiséra a předělat scénář, tam bych viděl ty hlavní nedostatky Wolfmana. (6/10) (14.02.2010)

Vsadím se, že scénář A.K. Walkera byl super a mohl z toho být natočený super stylový temný horor. Občas se tam záblesk takového filmu objeví, bohužel jen občas. Přetáčení a přestříhávání je znát, jako prakticky vždycky. Ale nenudil jsem se. P.S. Na druhou stranu, co kdo mohl čekat od režiséra Jumanji. (05.03.2010)

Je to zívačka. Vzhledem k tomu, že film má 102 minut a já se na to koukala od šesti hodin do půl jedné ráno, je asi jasné, jak moc si to drželo moje pozornost, jak moc mě zajímalo, jak to dopadne. Vlkodlak z Planety opic. Smrt hned po díky a ještě taková - uff, ble, ach; finito. Samotný závěr filmu pitomnější být nemohl. Ale tohle bych odpustila, kdyby - jak už bylo řečeno - to nebyla taková zívačka. Nechápu, proč jsem ten film chtěla vidět; ještěže už je to za mnou. (04.04.2010)

Dost dobré. Horové tak akorát. Žádné nervy drásající odhalení zápletky se sice nekoná, ale přesto má film dost napětí a temné atmosféry a naprosté minumum stupidních dialogů. Některým očividně vadila milostná linka, ale sem ta láska k křehké dívky k monstru, které by potřebovalo navštívit ortodoncii, prostě patří - včetně v mnoha filmech viděné scény na variaci: "Pozná bestie svou milou a nezabije ji? Zabije nakonec ona jeho, nebo to nedokáže?" H. Weaving výborný. Ale dost mi neseděla jedna časová posloupnost...*Spoiler* Vlkodlak se probere pod mostem, vydá za bratrovou snoubenkou, poté se rozhodne, že pojede zpět do Blackmooru, kde dořeší (chlupaté) rodinné záležitosti. Přijde do domu, kam dorazil asi hned ten den či druhý den. Těžko ověříme, kolik km od Londýna je fiktivní vesnička... Má v ruce svíci, střih, úplněk, střih, je v jiné části domu. Takže to jako uběhlo 30 dní a je zase úplněk? Na co si to ti scenáristé hrajou? Souhlasím s gr8 escape ohledně střihu, tady to prostě příliš nezvládli a film působí místy dosti nekoherentně. A to jeden z nich stříhal filmy jako Kmotr, Talentovaný pan Ripley či Mariňák. /// Ještě poznámka k trikům: méně zmanená více, v tomto případě obvzlášť. Raději navléct Del Tora do huňatého kostýmu a potit se (to by byla přirozená zuřivost po pár hodinách:D), než to generovat na pc... Ta hlavička za podlaze byla dosti nevěrohodná. Jinak si to ze začátku vlkodlak metal tak rychle, že bylo zcela nemožné ho pořádně zahlédnout a zkritizovat/pochválit. Trochu mi to připomnělo vetřelce (první díl), kterého nikdo pořádně neviděl, ale všichni z něj měli nahnáno. A to se počítá! [Festival otrlého diváka 2010 (se spoustou neustále rušících chodících diváků, kteří by si příště měli pořídit nočník).] /// I don't suppose we have any silver bullets? (14.02.2010)

Tak moc lidí tenhle film neocenilo, ale mně se to hodně líbilo, sice to používá celkem starej příběh, nějaká inovace tu moc nehrozí a zajímavá zápletka taky ne, ale já mám vlkodlaky docela rád a tenhle přáběh je asi ten nejdrsnější a nejkravější, co jsem měl tu čest vidět, mnohdy jsem nestačil čumět kolik urvaných hlav a končetin se tam objevuje, navíc Benicio Del Toro je tradičně nehorázně charizmatickej a dodává Wolfmanovi tu správnou tajemnou tvář, nicméně je fakt, že ostatní, snad možná jedině krom Hokinse, jsou tu vcelku nevýrazný a zbytečný (28.05.2010)