Líbáš jako Bůh

Jediné co mi příjde opravdu k smíchu je ten fakt, že tohle bylo zvoleno komedií roku. To je asi jako by v Americe zvolili nejlepším filmem za rok 2005 "skvělý" opus Varan vs. Kobra. To jen tak na úvod. Často tady mnoho recenzentů hýří ve svých recenzích k všelijakým komediím větami typu "Ani jednou jsem se neusmál" apod. Význam této větě ale dal skutečný smysl až snímek Líbáš jako Bůh. Film o jedné hlášce, s trapnou Lucií Bílou v titulcích, s nudným a všedním dějem, ve kterém hrají hlavní roli mobilní telefony (celé to působí jako takové Vodafone vánoce). SMSky lítají vzduchem až z toho bolí za krkem, konec filmu vypadá v nenávratnu a celé to vlastně nedopadne nijak. Takže diváci odcházejí z kina ukojeni a já ten film upřímně nesnáším, ale rozhodně ce cítím jako vítěz, že jsem to dokázal nějak dokoukat. PS: Dost se divím "Bambulce" Kaiserovi a "Tesákovi" Holubové, že se dokázali něčemu podobnému propůjčit. Český vtip je když se Kaiser, který drží v ruce šálek s čajem, podívá na hodinky a ono se mu to vylije. PS2017: druhá projekce dopadla už lépe, přecejen stárnu a mírně infantilním. 40% (18.12.2009)

Ano, někdy se film dostane do fáze, kdy máte chuť se psychicky uvolnit pomocí rány pěstí směrem ku Marii, ale někdy je prostě lepší držet krok a nepřipouštět si tu samovolnou imbecilitu náhod a moralit k tělu. To raději začnu zběsile šoupat nahama, dokud nám nevzplane koberec. Rozhodně ne tak špatné, ale nemůžu se zbavit dojmu, že Poledňáková až trestuhodně vykrádá sama sebe. (24.10.2009)

Líbáš jako Bůh je jeden ze dvou komerčně nejúspěšnějších českých filmů posledního roku, vidělo ho kolem milionu diváků, což nám dává celkem přesnou představu o průměrném vkusu českého národa. V přímém srovnání s Vejdělkovými Ženami v pokušení se ale jasně ukazuje, že Marie Poledňáková už naprosto ztratila svůj někdejší glanc a hlavně soudnost. Pomineme-li tedy typickou maloměšťáckou poetiku, která se dala vysledovat i v Poledňákové klasických komediích a která je spojujícím prvkem s Vejdělkovým kasovním trhákem, tak Poledňáková úplně propadá v oblasti situačního humoru, vázne výstavba gagů a její komedii zcela chybí funkční komediální složka. Nezasmál jsem se snad ani jednou (snad vyjma scény s plechovkou na hlavě) a vážně si myslím (a to nejenom dle hodnocení zde), že chyba není na mé straně. No zlidoví snad nějaká hláška podobně jako třeba ,,Matýsek se posral!"? Dost o tom pochybuji. Přesně to je ten rozdíl, který dělá Vejdělkovu podobně maloměšťáckou komedii únosnou a funkční, kdežto Líbáš jako Bůh bude pomalu odsunut do koloběhu repríz a postupně zapomenut. Tytam jsou časy ,,nejlepší veselohry století" (i když tenhle titul píšu do skutečně obřích uvozovek) a tatínkovské odysei... PS: Někde jsem si přečetl, že v nové Poledňákové hraje pan Arnošt Lustig, Člověk, kterého obdivuji, což byla hlavní motivace podívat se na tenhle film. Ale ani on nebyl motorem, který by můj divácký zážitek nastartoval... Podobné filmy: Ženy v pokušení (24.07.2010)

No, na to, že jde o český film, jejíchž nejsem velkým příznivcem, dobrý! Stopáž mohla být kratší, to v každém případě, protože se spousta událostí opakuje. Taky většina groteskních situací postrádá nějaký spád a setrvačnost a působí útržkovitě. To má za následek to, že jednou se bavíte, dejme tomu, že i slušně, ale poté si musíte na další salvu smíchu počkat. Herecké výkony!? Prach a bída! 50% (10.07.2011)

Už mám 30+ a bavila som sa. Odpustím snímku umeleckú stránku a všetky výčitky práve preto. Už viem, že dobre sa zabaviť a zasmiať môže byť občas nadovšetko - aj nad výpoveď či umenie. Napokon - kto určuje vkus? Na amfíku to bolo zadarmo a tak sa plné sedačky postupne vyprázdňovali od mladých a tých, ktorých sa to nedotklo. Kamarátka mi pošepkala: "Vidíš ako odchádzajú tí, čo to nepoznajú?" a ja som okríkla 8 ročné deti čo riešili lízatká. A medzi tým som sa smiala nad tým, aká smiešna môže byť neistota lásky v staršom veku, kým v mladosti je tragická. Za ten smiech a pohodu: u mna dobrý - za štyri. (02.09.2009)